Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno S (pokračování)

Schindler Oskar

Narodil se 28. dubna 1908 v Jihlavské (dnes Poličské) ulici č. 24 ve Svitavách v rodině drobného podnikatele Hanse Schindlera a jeho ženy Františky. Po absolvování povinné školní docházky (1915 – 1920) se nechal zapsat ke studiu na vyšší reálné škole. Tu však musel v roce 1924 opustit, snad pro padělání studijních výsledků. Už v té době se objevila výstižná přezdívka Schindler – gauner. Zamiloval si ženy, bezstarostný život, auta a rychlé motocykly. Jeho nezkrotnost a konflikty se zákonem jej dovedly k roztržce s otcem, u něhož pracoval. Ve 30. letech 20. století, kdy republiku těžce postihla hospodářská krize, se Oskar Schindler pokusil podnikatelsky uchytit. Zcela bezúspěšně. Vrátil se ke starému způsobu života, což znamenalo i nutnost vysokých příjmů.

Stal se členem Henleinovy strany SdP a později i Hitlerovy NSDAP. Mladého muže zlákala i práce pro říšskou zpravodajskou službu abwehr, se kterou spolupracoval od roku 1935. Podílel se na špionážní činnosti proti Československu a Polsku, získal důležité kontakty, ale současně neunikl pozornosti čsl. rozvědky. Výsledkem bylo Schindlerovo zatčení v hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) na svitavském náměstí v červenci 1938. Po výsleších v Brně byl odsouzen k nepodmíněnému vězení, ale po Mnichovském diktátu byl na základě amnestie propuštěn. Jeho příběh je známý především díky tomu, že ve své továrně zaměstnával Židy a tím je zachránil před smrtí. Proslulý Schindlerův seznam  obsahoval jména asi 700 mužů a 300 žen. Schindler si za cíl vybral malou ves v blízkosti Svitav – Brněnec  (něm. Brünnlitz). V bývalém textilním podniku Löw-Beerů postavil tábor, který se stal součástí komplexu koncentračního tábora Groß-Rosen.

Oskar Schindler dostal řadu mezinárodních ocenění, byl držitelem stříbrného záslužného kříže, řádu papeže Pavla VI. a jiných. Jeho zásluhy připomněl i lovec nacistů Simon Wiesenthal. Ocenění se mu dostalo i ze židovské strany, když byl prohlášen Spravedlivým mezi národy  a zasadil olivovník v Aleji spravedlivých  v Jeruzalémě. Izraelské děti znají jeho jméno z učebnic. Zemřel 9. října 1974 a jeho ostatky byly převezeny do Jeruzaléma na protestantský hřbitov na hoře Sion. Na čestné desce v židovském památníku v Jeruzalémě je uvedeno: „Děkujeme Bohu, že byl náš"

Schindlerův životní příběh se stal námětem románu australského spisovatele Thomase Keneallyho „Schindler´s Ark" (1982), podle něhož byl natočen v roce 1993 film Stevena Spielberga „Schindler´s List". U příležitosti slavnostní předpremiéry filmu v jeho rodných Svitavách mu byla odhalena pamětní deska naproti rodnému domu s česko-německým nápisem: „Nezapomenutelnému zachránci života 1200 pronásledovaných Židů."

Schmidt Edmund

Někdejší fotbalista hradeckého Spartaku se narodil 8. října 1943 ve Velké Čermné. S fotbalem začínal v Hronově, kde od roku 1953 do roku 1961 prošel žáky, dorostem i týmem dospělých. Pak přestoupil do Hradce Králové, kde byl až do roku 1976. Ze třinácti sezon byly čtyři prvoligové, celkem odehrál 257 mistrovských zápasů (46 v nejvyšší soutěži) a dal 61 gólů (deset prvoligových). V roce 1966 dvakrát reprezentoval, byl při památném listopadovém přátelském utkání ve Wembley, kde jsme remizovali s úřadujícími mistry světa Anglií 0:0.

V památném utkání v srpnu 1972 doma se Spartou Praha, které bylo pro Hradec Králové prvním prvoligovým po pěti letech pobytu ve II. lize, se podílel gólem na výhře 3:2, čemuž nadšeně aplaudovaly „našlapané" ochozy Všesportovního stadionu – byla v nich rekordní návštěva 32 000 diváků!

Po skončení vrcholové aktivní kariéry  Eda Schmidt oblékal dres Týniště nad Orlicí (1976 -1980), byl hrajícím trenérem RH Hradec Králové (1980) a v Sokole Praskačka (1980 – 1984). Neztratil se ani v civilním životě –  pracoval v Eramu, pak jako opravář automatických praček.

Silver A

Jedna z nejvýznamnějších odbojových akcí v době okupace. Velitel skupiny nadporučík Alfréd Bartoš, zástupce velitele rotmistr Josef Valčík a radista četař Jiří Potůček pronikli na území protektorátu a snažili se zprostředkovat spojení domácích odbojových skupin s Londýnem. Později se podíleli na odstranění Reinharda Heydricha.

Seskok tří parašutistů se uskutečnil po půlnoci 29. prosince 1941. Radiotelegrafista Potůček navázal spojení s Londýnem 15. ledna 1942 z lomu Hluboká u Miřetic. Protože hrozilo zaměření vysílačky, byla postupně přesouvána do rybářské výzkumné stanice na sádkách u Lázní Bohdaneč (z půdy domu na adrese Sádka 148), mlýna v Ležákách a školy v Bohdašíně u Červeného Kostelce. V březnu roku 1942 začalo hrozit skupině prozrazení. Rotmistr Valčík dostal rozkaz odejít do Prahy, aby pomohl s naváděním bombardérů na plzeňskou Škodovku. Poté se připojil ke skupině Operace Anthropoid a pomáhal s přípravami atentátu na Heydricha. Po něm při řádění rozzuřených nacistů začalo velké zatýkání i na Pardubicku.

V souvislosti s působením skupiny byla Němci 24. června 1942 vypálena obec Ležáky, popraveno 37 spolupracovníků skupiny z Pardubicka a 15 spolupracovníků z okolí Červeného Kostelce. Mezi popravenými byli i přítelkyně A. Bartoše, matka A. Bartoše, otec, matka, sedm sourozenců a pět dalších příbuzných J. Valčíka.

Po stopách výsadkové skupiny Silver A je možné vydat se po naučné stezce z Pardubic. Turisté navštíví místa spojená s výsadkáři, kteří během druhé světové války provozovali tajnou vysílačku, která umožňovala spojení domácího odboje s Londýnem. Zastavení naučné stezky se věnují samotným výsadkářům a obyvatelům Ležáků, kteří byli za podporu skupiny Silver A pozabíjeni, ale i atentátu na Heydricha a vypálení Lidic.

V roce 2007 natočil režisér Jiří Strach dvoudílný televizní film Operace Silver A s Klárou Issovou, Tatianou Vilhelmovou, Jiřím Dvořákem, Ivanem Trojanem a Davidem Švehlíkem v hlavních rolích.

Siniaková Kateřina

Tenisová naděje, narozená 10. května 1996 v Hradci Králové, začínala s tímto sportem  ve zdejším klubu TK Tenis-Centrum pod trenérským vedením Vladimíra Volejníka, dnes je členkou TK Sparta Praha. Od roku 2008 studovala v atletické třídě ZŠ Štefcova Hradec Králové, o dva roky později přešla na soukromé gymnázium s jazykovým zaměřením.  Poprvé na sebe výrazněji upozornila v roce 2010, kdy byla finalistkou dvouhry na mistrovství Evropy čtrnáctiletých a členkou našeho vítězného družstva. O dva roky později vyhrála turnaj v Ósace a byla ve finále prestižního turnaje osmnáctiletých Orange Bowl na Floridě. V roce 2013 se probojovala do finále juniorské dvouhry na Australian Open. Má tři grandslamové juniorské tituly ve čtyřhře – s Barborou Krejčíkovou vyhrály v roce 2013 French Open, Wimbledon a US Open. Na okruhu ITF má šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. V ženském žebříčku WTA jí na začátku měsíce března  patřilo 76. místo.

V 2010 a 2012 se stala  vítězkou kategorie dívek v celostátní anketě Zlatý kanár.  Je dcerou ruského podnikatele v kožešnictví Dmitrije Siniaka a inženýrky polygrafie Hany Siniakové rozené Matějkové.

Skiinterkriterium

Lyžařský závod ve sjezdových disciplínách (slalom, obří slalom) žactva byl založen v Říčkách v Orlických horách v roce 1963 a ve svém středisku pod vrchem Zakletý ho pořádají  lyžaři z Ústí nad Orlicí. Jako mezinárodní se jezdí od roku 1972. Patří k vybraným deseti závodům pořádaným pod hlavičkou mezinárodní lyžařské federace FIS, které se jedou v Evropě a v Kanadě, pravidelně se jich zúčastňuje okolo 200 závodníků. Ve východní a střední Evropě je vůbec největší žákovskou soutěží. Dosud na ní startovaly lyžařské naděje 46 zemí z pěti kontinentů.

V Říčkách začínali všichni naši reprezentanti, svá první vítězství zde dobývali pozdější přední závodníci Světových pohárů. Je známé, že první závodnické ostruhy na svahu Zakletého získávali všichni čeští reprezentanti Bohumírem Zemanem a Olgou Charvátovou počínaje a současnými Ondřejem Bankem a Šárkou Záhrobskou konče. Ve výsledkových listinách těchto mládežnických závodů najdete na nejčelnějších pozicích i chorvatské sourozence Kosteličovy, Kanaďana Hudce, Slovenku Zezulovou nebo Rusa Chorošilova.

Pravidelně na Skiinterkriteriu býval čestným hostem prezident České republiky Václav Klaus, který se jednou úspěšně zhostil i role startéra. Čtyřikrát se Skiinterkriterium, jehož rozpočet číní 1,5 milionu korun,  neuskutečnilo pro nedostatek sněhu – v letech 1990, 1993, 2007 a 2014. Tradičním maskotem závodů je populární „krteček" od akademického malíře Zdeňka  Milera.

Sklenčka Ota

Herec a výrazný představitel charakterních až tragických rolí, jehož velkými koníčky bylo také malování a rybaření, pocházel z Hradce Králové (nar. 19. prosince 1920). Po maturitě na klasickém gymnáziu začal studovat medicínu, ale po uzavření všech českých vysokých škol německými okupanty na podzim 1939 se vydal na hereckou dráhu.

Po několika mimopražských angažmá zakotvil v roce 1951 v Praze, kde prošel třemi předními scénami – byl členem Divadla na Vinohradech, Městských divadel pražských a Realistického divadla. Také často spolupracoval s rozhlasem, filmem (Mordová rokle, Obžalovaný, Zlatá reneta, Petrolejové lampy) a s televizí (Nezralé maliny, seriály Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Lékař umírajícího času). Rovněž dlouhá léta působil jako pedagog na pražské Divadelní akademii múzických umění, kde vychoval celou řadu vynikajících herců, a věnoval se uměleckému přednesu.

Sklenčkovou manželkou byla herečka Nina Popelíková, dlouholetá členka Divadla na Vinohradech, širší veřejnosti známá především jako vrchní sestra Jáchymová z Dietlova televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Měli spolu dceru Milicu, která se stala  zdravotní sestrou.

Od roku 1961 Ota Sklenčka působil také jako divadelní pedagog na pražské AMU. Mezi jeho záliby herce patřilo sběratelství a malování. Sbíral kamínky a brouky, malovat chodil především do volné přírody. Ke konci života chodíval rád na ryby. Pokud měl volno, vydával se pravidelně večer nebo ráno k vodě. Co ale nesnášel, byly rozhovory. Sám říkával, že kdyby si měl vybrat mezi zubařem a rozhovorem, šel by raději vždy k zubaři.

Zemřel 19. října 1993 v Praze.

Skok do života

Obecně prospěšná společnost, která poskytuje na území města Hradce Králové služby pro dospělé lidi s mentálním postižením. Nabízí nácvik dovedností a pomoc při získávání schopností a zkušeností pro jejich samostatný život. Sídlí v nově upravené vile naproti známé hospodě U Andyho. V poslední době otevřela dvě pobočky – dílny s chráněnými pracovními místy a bistro U dvou přátel poblíž sídla krajského úřadu na Pivovarském  náměstí.

Skopal Jiří, prof.

Významný odborník ve sborovém zpěvu se narodil 15. srpna 1947 ve Velkých Losinách. Po získání hudebního vzdělání při studiu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a sbormistrovských kurzech začínal jako hlasový poradce Pěveckého sdružení severomoravských učitelů a umělecký vedoucí a sbormistr Mohelnického pěveckého souboru. Největších úspěchů dosáhl s královéhradeckými sbory Boni Pueri (vedoucí a sbormistr  v letech 1982 – 1996) a Jitro (umělecký vedoucí a sbormistr 1997 – dosud), které triumfovaly na významných festivalech doma i v zahraničí. Sbory pod jeho vedením celkem absolvovaly 2360 samostatných koncertů a 72 zahraničních turné (např. USA, Japonsko, Hongkong, Německo, Francie, Itálie, Švýcarsko, Velká  Británie, Nizozemí, Rakousko, Španělsko). S oběma soubory vydal dosud 26 CD, MC a LP a natočil desítky nahrávek pro domácí i zahraniční rozhlasové a televizní společnosti. Na deseti velkých mezinárodních soutěžích získaly královéhradecké sbory devět prvenství. Na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové se stará o výchovu nových sbormistrů, pravidelně publikuje statě i teorii o metodice sborového zpěvu, zasedá v porotách významných festivalů a soutěží.

V roce 1991 získal docenturu v oboru didaktika hudební výchovy – sbormistrovství, o tři roky později pak ve stejném oboru i profesuru. Má i významná osobní ocenění – Cenu Ferdinanda Vacha (1993), Cenu Františka Lýska (2003) a Cenu Bedřicha Smetany (2010).

V jeho sbormistrovských i pedagogických stopách v Hradci Králové  jde syn  Jiří, který se narodil 20. února 1971 v Zábřehu na Moravě. Základní hudební vzdělání získal na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a rozšířil na univerzitě v Illinois (USA) a pardubické konzervatoři.