Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno R (pokračování)

RŮŽEK, Martin

Český herec vlastním jménem Martin Erhard se narodil 23. září 1918 v Červeném Kostelci v rodině obchodníka a výrobce sukna. Pak se Erhardovi začali stěhovat – v Hradci Králové bydleli v letech 1930 – 1934, nakonec zamířili do Prahy. Gymnaziální vzdělání získával na třech školách – začal v Náchodě, pokračoval v Hradci Králové a odmaturoval na karlínském Reálném gymnáziu ((1938). Neúspěšně se pokoušel o přijetí na pražskou konzervatoř, následná vysokoškolská studia lesního inženýrství nemohl dokončit, neboť nacisté vysoké školy v roce 1939 zavřeli. Vystřídal několik příležitostných zaměstnání (číšník, úředník) a věnoval se ochotnickému divadlu.V roce 1944 si jako umělecké a později i zákonné jméno změnil na Martin Růžek na památku strýce Otmara, který byl štábním kapitánem generálního štábu Čs. armády a po příchodu Heidricha do Prahy ho nacisté v roce 1941 popravili.

S několika kolegy z amatérského divadla Čin založil ochotnický soubor D Tvář (1943). Po jeho rozpadu hrál v Rokoku (1943), ve skupině Živé jeviště a v Rozmarném divadle (1944).

Po uzavření divadel pracoval v průmyslu. Po válce vystřídal divadelní štace v Mladé Boleslavi (1945 – 1946), Českých Budějovicích (1946 – 1948), Národním divadle v Brně (1948 – 1956), Divadle na Vinohradech (1957 – 1963) a od 17. srpna 1963 do 31. prosince 1990 v činohře Národního divadla v Praze (v letech 1969 – 1970 byl dokonce šéfem činohry).

Ve svém hraní proslul svým charakteristickým hlasem. Z celé řady divadelních postav v Národním divadle připomeňme titulní roli v Moliérově komedii Tartuffe, skvěle odehrál Mikuláše Arnessöna v Ibsenových Nápadnících trůnu, Josefa Roškota ve Šrámkově Měsící nad řekou.

Ve filmu debutoval v roce 1949, o rok později dostal zápornou roli Koniáše v Jiráskově Temnu, proslul jako král Kazisvět v pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959) či jako biskup v Kladivu na čarodějnice (1969) nebo baron Kaunitz v komedii Adéla ještě nevečeřela. Objevil se v celé řadě seriálů – např. Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského, F. L. Věk, Cirkus Humberto, Dnes v jednom domě, Okres na severu, Muž na radnici, Doktor z vejminku.

Martin Růžek (foto: www.fdb.cz) získal tituly zasloužilého umělce (1965), zasloužilého člena Národního divadla (1974) a národního umělce (1978), Cenu Československého rozhlasu (1962 a 1981), Medaili J. K. Tyla (1983) a Cenu Senior Prix (1993).

Po mozkové mrtvici a následném infarktu zemřel 18. prosince 1995 v LDN v Praze–Motole. V květnu následujícího roku byla urna s jeho ostatky uložena v Červeném Kostelci.

RŮŽOVÝ PALOUČEK

Památné místo nedaleko Litomyšle (foto: www.vyletnik.cz) je od nepaměti porostlé francouzskými růžemi (lat. Rosa gallica) na ploše asi 350 metrů čtverečních. Praví se, že vyrostly ze slzí českých bratří, prolitých před jejich odchodem do ciziny. Pověsti říkají, že neštěstí stihne toho, kdo by je chtěl vyplenit. Růžový palouček byl původně uprostřed polí. V roce 1906 toto místo odkoupil Spolek pro získání Růžového paloučku veřejnosti a postupně ho upravil do současné podoby. Měděný památník podle návrhu arch. Aloise Meteláka byl odhalen v roce 1921. Park osázený v roce 1925 projektoval arch. Kulišan. Vlastníkem Růžového paloučku s parkem je obec Újezdec. Každý rok v červenci se na paloučku koná tradiční slavnost.

RYGL, Ladislav

Lyžařský mistr světa v závodě sdruženém, olympionik a jeden ze zakladatelů a trenérů Střediska vrcholového sportu ve Vrchlabí, odkud vyšla celá řada vynikajících reprezentantů. Pochází z Kořenova u Harrachova, narodil se 16. července 1947. Jeho prvním mezinárodním úspěchem byla stříbrná medaile na ME juniorů v Murrau (1967), Největší úspěchy mu přinesl rok 1970: na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách vybojoval zlatou medaili, ve světovém žebříčku (předchůdce dnešních Světových pohárů) byl druhý a vyhrál prestižní anketu Nejlepší sportovec ČSSR. Po zdravotních obtížích a operaci meziobratlové ploténky ukončil kariéru v roce 1972. Trénoval v Dukle Liberec, pak i československou a švýcarskou reprezentaci.

Oženil se s běžkyní na lyžích Milenou Chlumovou (nar. 1. 6. 1946), která byla členkou naší reprezentace a zúčastnila se zimních olympijských her v Sapporu.
Spolu mají syna Ladislava (nar. 15. 5. 1976 ve Vrchlabí), který šel v otcových sdruženářských stopách – reprezentoval na třech zimních olympiádách (1998, 2002, 2006) a šesti mistrovstvích světa (1995, 1997, 1999, 2001, 2003 a 2005). Sklízel úspěchy ve Světovém poháru – v sezónách 1998 – 1999 a 1999 – 2000 byl celkově třetí. Tři závody Světového poháru vyhrál, třináctkrát byl na stupních vítězů. V roce 2000 byl vyhlášen Králem bílé stopy.

RYCHNOVSKÁ OSMIČKA

Jedna z nejstarších amatérských filmových soutěží v Evropě, koná se od roku 1957. Loňský 56. ročník celostátní přehlídky s mezinárodní účastí měl přihlášených 58 filmů autorů ze šesti zemí. Soutěžní projekce byly v prostorách Pelclova divadla. Odborná porota hodnotí filmy v kategoriích dokumentární film, reportážní film, hraný film, školní film a v kategorii ostatních. Uděluje celkem šest cen, další vyhodnocení autoři získávají čestná uznání, oceněné jsou filmy v diváckých anketách. Spolu s finanční částkou nejlepší autoři získávají Zlatou, Stříbrnou a Bronzovou krajku. Pořadatelem soutěže je Filmový klub v Rychnově nad Kněžnou.

RÝCHORSKÝ PRALES

Ve významné přírodní rezervaci v nejvýchodnější části Krkonošského národního parku, zvané též Dvorský les, naleznete mnoho druhů chráněných rostlin – husté bučiny, zakrslé a pokroucené stromy (foto: www.itras.cz), vzácné byliny a mech na větvích. Touto oblastí prochází mnoho turistických tras, není tedy problém se sem vypravit a užívat si pohledu na jednu z nejimpozantnějších částí Krkonoš. Mnohé možná zklame, že označení „prales" není správné, částečně byl porost uměle založen a tajemný vzhled zajistila zvířata, která se sem chodila často ke konci 19. století pást – okusovala mladé stromky a deformovala je. Na podobě krajiny má svůj podíl i zdejší velmi drsné podnebí.

RYCHTÁŘ

Pivovar v Hlinsku založený v roce 1913 je posledním pivovarem postaveným v Čechách mezi rokem 1913 a rokem 1971, kdy vznikly pivovary v Nošovicích a v Mostě. Myšlenka na jeho postavení v Hlinsku vznikla kolem roku 1880. V roce 1912 bylo založeno uskupení s názvem Společenský pivovar, které získalo právo vybudovat pivovar bez sladovny. První pivo zde bylo prodáno 12. prosince 1913. Pivovar byl na tehdejší poměry velmi moderně vybaven, s elektrickým pohonem a s kapacitou varny 100 hektolitrů na jeden var. Vařila se piva výčepní, dále 12% světlý ležák a 12% tmavé pivo Hlinecký granát. Pivovar prosperoval a v roce 1925 se přeměnil na akciovou společnost. Další rozvoj pivovaru však zastavila okupace, za protektorátu se vařilo pouze 7% světlé pivo, a to ještě v omezeném množství. Po válce byl pivovar znárodněn a stal se součástí Východočeských pivovarů Hradec Králové. V té době se výrobě piva v Hlinsku dařilo, ovšem k útlumu došlo v polovině 70. let, kdy se vyráběl jen jeden druh piva a uvažovalo se dokonce o uzavření závodu.

Novodobá historie se začala psát v roce 2008, kdy pivovar Rychtář získala společnost Pivovary Lobkowicz, a.s. Pod taktovkou nového vlastníka došlo k celé řadě investičních akcí v řádech desítek milionů korun.

V uplynulých dnech změnil Pivovar Rychtář etikety a některé názvy piv.

RYTÍŘ TOULOVEC

Zážitkové provázení s rytířem v Litomyšli je unikátní projekt, který získal ocenění 2. nejlepší projekt Pardubického kraje. Rytíř z Litomyšle provede děti a dospělé renesančním městem. Zájemci se podívají do zámeckého areálu, na věže a do tajuplných uliček. Vyslechnou si legendy a příběhy osobností vázaných k Litomyšli. „Mám své město rád a řeknu vám vše co vím i co nevím. Prohlídka rytíře je zaměřená více na zážitky, než na letopočty. Můžete se podívat z věže, kde budete výš než zvony, dozvíte se osudy Klášterních zahrad, kdo kde žil, čím se proslavil, co se skrývá ve sklepeních, zastřílíte si z kuše. Ale jenom když budete chtít," říká rytíř Toulovec (foto: www.rodinnevylety.cz).

Tento projekt se vymyká klasickým způsobům jak je veřejnost seznamována s městem. Rytíř Toulovec provází v oděvu své doby a neseznamuje se suchými informacemi tak, jak si je může každý najít na internetu, ale formou legend a pověstí prokládaných fakty. Informace jsou upravovány každé skupině na míru, podle toho, co jí zajímá. Dospělé i děti baví „středověkým dialektem", na přání nechá zájemce zastřílet z kuše. Po setmění provází městem s loučí.
Program je vhodný i pro školní skupiny. Prohlídky začínají u morového sloupu na litomyšlském Smetanově náměstí.

RÝZMBURK

Zřícenina hradu se nachází u obce Žernov nedaleko Babiččina údolí. Hrad založil na skalnaté vyvýšenině nad řekou Úpou ve 2. polovině 13. století rod pánů erbu zlatého třmene k ochraně obchodní stezky z Čech do Slezska a Polska. První písemná zmínka pochází z roku 1319, kdy hrad vlastnil významný rod pánů z Rýzmburka. V průběhu let byl majetkem řady šlechticů: vlastnili jej např. Oldřich a Arnošt Černčičtí z Kácova. Jan Zajíc z Házmburka, kníže Jindřich z Minsterberka, Petr z Dubé a Adršpachu nebo Jan z Pernštejna. V roce 1544 hrad koupil Bernard Žehušický z Nestajova, který jej nechal přestavět a vytvořil z něj centrum celého panství. V bezprostřední blízkosti hradu stával také poplužní dvůr, v němž byl pivovar. Hrad poté vystřídal několik majitelů. V roce l600 byl hrad popsán ještě jako dobře zachovaný se l3 světnicemi, pokoji a s klenutými sklepy. Poslední vlastníci Smiřičtí ze Smiřic a po nich Trčkové z Lípy, majitelé náchodského panství, o Rýzmburk nejevili zájem a hrad zpustl. Za třicetileté války jej vyplenilo císařské vojsko a zkázu hradu i sousedního dvora dokonali Švédové, kteří jej v roce 1641 vypálili. Kámen z hradního zdiva posloužil jako stavební materiál při opravě rýzmburského dvora i při stavbě ratibořického zámku. V roce l798 nechal tehdejší majitel náchodského panství Petr Biron, vévoda Kuronský postavit na předhradí bývalého hradu do tří stran otevřený altán se šindelovou střechou, který sloužil jako zázemí pro loveckou družinu při často pořádaných honech. Uprostřed altánu je umístěn špalek z velké jedle, připomínající místní pověst O silném Ctiborovi. Pověst i altán zmiňuje ve své knize Babička spisovatelka Božena Němcová, Právě zde se měla setkat paní kněžna s babičkou a dětmi nesoucími košík jahod. Altán se v původní podobě dochoval do dnešních dnů, z hradu můžete spatřit pouze zbytky podsklepené brány, hradeb a valené klenby sklepů. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. (foto: www.slatinanadupou.cz).

V letech 1954 až 1992 se u altánu každý rok konaly lidové folklórní slavnosti „U nás na Náchodsku", v roce 1993 byl festival přesunut do nedalekého Červeného Kostelce.

Nedaleko altánu sídlí také Kynologické centrum Sultán, které od roku 2000 pořádá oblíbenou výstavu pro všechny psy bez rodokmenu Rýzmburský voříšek. Milovníci psů se tak mohou každoročně utkat o tituly Nejkrásnější voříšek, Nejkrásnější pár či skupina, Podoba pána a psa nebo Dítě a pes. Doprovodný program výstavy nabízí také zajímavé kynologické ukázky jako: psí parkur, tanec se psem, freesbee, práce služebních nebo tažných psů a další.

ŘEHÁK, František

Rodák z Nového Bydžova (4. 10. 1923) prošel divadelními scénami v Mladé Boleslavi (Středočeské divadlo), Zlíně (Divadlo pracujících v tehdejším Gottwaldově) a Olomouci (Městské oblastní divadlo), často hostoval i v Praze, především v Divadle Za branou, kde hrál pod režijním vedením Otomara Krejči.

Jeho první filmovou rolí byl v roce 1967 abbé v Rozmarném létě režiséra Jiřího Menzla, který ho pak obsadil ještě několikrát ve filmech, které vznikly z próz spisovatele Bohumila Hrabala: Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále. Během své kariéry ztvárnil několik stovek divadelních, filmových i televizních rolí. Nezapomenutelný je jeho zednický mistr Lorenc na invalidním vozíčku ve filmu Na samotě u lesa, na jehož adresu v populární komedii zaznělo: „Von teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatej." Objevil se i v roli Josefa Čapka ve filmu Člověk proti zkáze, hrál i v dalších snímcích: Vážení přátelé, ano či Skalpel prosím, Konec starých časů a Jako jed. František Řehák (foto:www.kinobox.cz) byl v osmdesátých letech minulého století jedním z iniciátorů a aktivních účastníků tenisového turnaje populárních osobností Novobyd
žovský trpaslík, předchůdce dnešních V.I.P turnajů.