Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno M (pokračování)

Machar Josef Svatopluk

Významný český básník, také prozaik a politik se narodil se v Kolíně 29. 2. 1864. Měl významné vazby na Hradec Králové a východní Čechy. Absolvoval gymnázium a následně i důstojnickou školu v v Praze a v letech 1889 – 1918 byl zaměstnán jako úředník ve Vídni. V době volna napsal množství knih ve formě revoluční poezie i prózy. Založil českou modernu, stal se idolem české mládeže a nekonvenční inteligence. Svým drsným veršem tepal poměry ve Vídni i tehdejší české pokrytecké společnosti. Úzce spolupracoval s prof. T. G. Masarykem a byl jeho poradcem ve věcech vojenských.

Po vzniku Československa byl Machar generálním inspektorem Čs. armády a starostou skautské organizace Junák. Před rokem 1914 byl častým hostem v Hradci Králové. Roku 1911 po něm byla pojmenována ulice od hradeckého nádraží do centra města (dnes ulice S. K. Neumanna). Poprvé přijel z Vídně do Hradce Králové v roce 1908 a byl triumfálně přivítán davy lidu jako bojovník za ideje svobody. Hradec byl tehdy hlavní baštou Masarykovské české pokrokové strany (realistické). Důvěrný okruh Macharových přátel tady vedl MUDr. Otakar Klumpar. Tehdy také v Hradci Králové vzniklo dívčí lyceum a Machar se rozhodl tomuto ústavu svěřit své dcery Sylvu a Jiřinu. Z jeho návštěv v Hradci Králové vznikla řada fejetonů, např. Školní kriminál, ve kterém dal impuls k budování nové budovy gymnázia podle projektu arch. Josefa Gočára. Ve vysoké armádní funkci navštěvoval nejen Hradec Králové, ale také Hořice, Pardubice, Chrudim, Jaroměř a další města východních Čech.  Zemřel 17. 3. 1942 v Praze.

Machoň Ladislav

Český architekt, představitel art deco a funkcionalistické architektury se narodil 28. 4. 1888 v Praze.  Studoval na technické škole v Praze u profesora Josefa Schulze a Josefa Fanty. Od roku 1909 byl v ateliéru Jana Kotěry. Studijní cesty vykonal po Německu (1910), Belgii, Francii, Nizozemsku a Anglii (1911), po Dalmácii, Istrii, Dánsku, Švédsku, Norsku, Jugoslávii a Itálii. K jeho nejznámějším realizacím patří interiéry Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, přestavba a interiéry Klementina a  pasáž v Pardubicích, kterou provedl ve spolupráci se sochařem Ottou Gutfreundem v letech 1924 – 1925. V Pardubicích postavil i magistrát města, původně budovu pošt a telegrafu (1923) a budovu Okresního soudu (1931). Zemřel 22. 12. 1973 v Praze.

Machoňova pasáž

Pasáž domu, která v Pardubicích propojuje třídu Míru a čtvrť Karlovina, vznikla v letech 1924 a 1925 na hlavní ulici mezi Zelenou bránou a tzv. Palácem Magnum Tower. Projektem byl pověřen architekt Ladislav Machoň, představitel stylu art deco. Stavba je pětipodlažní, světle béžovou barvu fasády oživuje výrazný prvek balkonu v prvním patře, který je rozčleněn do pěti samostatných částí. Na pasáž měla podle Machoňova projektu z roku 1927 navazovat tržnice a další pasáž do Smilovy ulice, jenže k realizaci této části projektu nedošlo. Machoňova pasáž byla v roce 1958 prohlášena za kulturní památku. V roce 1996 byla vypsána soutěž na rekonstrukci objektu, kterou vyhrál pardubický architekt a zastupitel Miroslav Petráň. Na začátku roku 2011 byly zahájeny rekonstrukční práce, které byly dokončeny na jaře roku 2013. Vlastníkem objektu je  Rozvojový fond Pardubice.

Malá mořská víla

Populární film, který v roce 1976 natočil podle stejnojmenné pohádky Hanse Christiana Andersena režisér Karel Kachyňa. V hlavních rolích se v něm objevili Miroslava a Libuše Šafránkovy, Radovan Lukavský a Petr Svojtka.

V Českém ráji se natáčela scéna na prahu Císařské chodby v Prachovských skalách, kdy otec – Radovan Lukavský – přesvědčuje na nejhlubším místě „vodní říše" svou dceru, že podmořský život je lepší než pozemský. Pro potřeby filmařů zde v jedné postranní chodbě vznikla malá vodní přehrada a byly zde i umělé vodopády.

Malátný Michal

Zpěvák a hudebník skupiny Chinaski, vlastním jménem Novotný,  se narodil 30. 6. 1970 v Jičíně, kde začal ve čtrnácti letech hrát divadlo se souborem Baret S. Byl ze všech  nejmenší, a tak dostal přezdívku Žibusík podle postavy chlapečka z Knoflíkové války („Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil…"). Vystudoval činoherní  herectví na pražské DAMU a v roce 1994 nastoupil  do Východočeského divadla v Pardubicích, kde v té době už pracovali tři Novotní, proto si z recese vybral pseudonym Malátný.

Poprvé se hudebně výrazně prosadil ve skupině Starý hadry, kterou založil v roce 1987 v Jičíně spolu se svým spolužákem ze základní školy a pozdějším bubeníkem Pavlem Grohmanem (zahynul v roce 2008 na motocyklu při dopravní nehodě na silnici mezi Vamberkem a Rybnou nad Zdobnicí). Kapela v průběh let měnila jméno i složení, v roce 1994 na Chinaski podle postavy z knihy spisovatele Charlese Bukowského.

V roce 2007 dostal hlavní roli ve filmu Chyťte doktora. Je ženatý, s manželkou Petrou mají dceru Kateřinu (2009).

Malé letní divadlení

Festival, který každoročně koncem července zpestří letní kulturní sezonu v Broumově.  Během pěti festivalových dní mohou diváci na nádvoří Benediktýnského kláštera pod širým nebem zhlédnout zajímavá představení amatérských i profesionálních divadel a souborů. Program je pestrý – zahrnuje komedie, dramata, pohádky pro děti, operetní a muzikálová vystoupení či různé netradiční produkce. Festival je divácky velmi oblíbený, v loňském roce si ho nenechalo ujít téměř 800 návštěvníků. Letos Malé letní divadlení vstupuje už do devátého ročníku.

Malé letní dovádění

Sportovně kulturní akce, kterou od roku 2010 pořádá Dobrovolný svazek obcí Broumovsko s podporou řady dalších organizací. Týmy složené ze zástupců jednotlivých obcí spolu zápolí v netradičních disciplínách. Dospělé i děti  čeká chůze na chůdách, věšení prádla podle abecedy, jízda zručnosti se žebřiňákem, lyžování ve dvojicích, vědomostní soutěž a mnohé další. Téměř olympijská klání uzavírá večerní koncert místních kapel, diskotéka nebo ohňostroj. Jubilejní V. ročník dne plný her, zajímavých činností, nových poznání a dobrého jídla se letos konal v závěru června v Heřmánkovicích. Předcházející ročníky hostily Otovice, Vernéřovice, Božanov a Hejtmánkovice.

Malík Jan, prof. PhDr.

Příbramský rodák (15. 2. 1904) se od dětství  zajímal o loutkové divadlo. Velkým impulsem pro něj byl rok 1923, kdy se po maturitě na žižkovském gymnáziu seznámil v Plzni s Josefem Skupou. Obhajobou doktorandské práce uzavřel v roce 1930 studium klasické filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1934 – 1936 byl režisérem Loutkového divadla Umělecké výchovy v Praze. O tři roky později založil Loutkovou scénu Puls, kterou vedl deset let až do roku 1949. Zároveň byl externím dramaturgem Divadla Spejbla a Hurvínka. Začal přednášet na katedře dějin a režie loutkového divadla DAMU a stal se prvním ředitelem Ústředí loutkového divadla v Praze, ve funkci byl až do roku 1966. Na loutkových scénách jako režisér působil  až do roku 1971. Známé jsou jeho úpravy klasických her určené pro dospělého diváka (Strakonický dudák). Řadu her pro loutkové scény přeložil z polštiny a ruštiny, sám byl plodným autorem (Kašpárkovo srdíčko, Míček Flíček, Kašpárkova koleda, Pohádka o babce Tichošlápce atd.).

Zasloužil se o vznik Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, jehož základem se stala jeho soukromá sbírka, a zároveň výraznou měrou přispěl k tomu, že jednotlivá národní centra mezinárodní loutkářské organizace UNIMA (v letech 1933 – 1972 byl jejím generálním tajemníkem)  darovala chrudimskému muzeu loutky ze svých zemí.

Jan Malík zemřel 24. 7. 1980 v Praze.

Malohanáčtina

Jedná se o jediné nářečí v Pardubickém kraji. Mluví se jím okolo Jevíčka a má přesah až na Moravu. Malohanáčtina je jazyk Malé Hané, tedy části Boskovické brázdy od Městečka Trnávky po Boskovice. Náleží sem i část Drahanské vrchoviny, přibližně západní svahy. Je třeba říct, že to není uniformní jazyk této oblasti, neboť se poněkud liší výslovnost ve vesnicích Malé Hané od výslovnosti vesnic z „hor". Dají se  navíc rozlišit podle výslovnosti i jednotlivé vesnice, mnohdy sousedící.

Ukázka: Tož co ten samet? Dvacet let hoběhlo jako voda a kdež se dívám na svět vokolo, tož potoke tečó jako před tém, slonko sviti a nebo só mrake jako dřiv, povodně take bele a bodó. Že be se změnile ledi, ani ň. Kradó jako dřiv, vekládajó vtipe jako dřiv, ženijó se, rodijó, ale pravda, hož si nemosijó dávat pozor na hobo. Každé dnes hned řekne, co mo slena na jazek přenese, každé si mesli, že se to muže, a tak se zase ledi sódijó o sto šest, ať to stoji, co to stoji. No a jak se dvacet jedna roku po revoloce máme? No každé řiká, že na h…, ale po dědinách lice aut jak nikdá před tém, ledi hož z postote přestale ret na zahrádkách, zato se sekačkama hož po zahrádách nelicó jenom chalopáři, ale vrči to a řve ho každyho baráko. Kdebe měle bido, sázele be zemsky a zeli jako dřiv, teď si to radši kópijó a honijó machre, kdo má hostši drn. Všeci se tvářijó jako vzdělanci, každé drohé se chlobi maturitó (jak to po nás chce ta Evropská hónie) a vemenovany slova homijó tak děcka do páté třide. Pak pré se všecko nande na tem interneto.

Mapa republiky

Známé sněhové pole v Krkonoších vzniká v době odtávání dlouhého sněhového pásu v prostoru jižně od Modrého sedla mezi Luční a Studniční horou. Je místem s nejdéle ležícím sněhem na české straně nejvyšší českých hor. Traduje se, že v minulosti dokonce vrstva sněhu vydržela až do další zimy.

Nejdříve se objeví  obraz prvorepublikového Československa včetně Podkarpatské Rusi, postupným odtáváním je z toho Československo poválečné – nejdříve mizí  jižní a východní Slovensko a sníh nejdéle vytrvává na území Čech. Letos mapa roztála 8. června, vrstva sněhu měla nejvýše šest metrů. Nejsilnější byla v sezoně 1999 – 2000, kdy dosáhla výšky téměř 16 metrů.

Mapa republiky je turisticky nepřístupná, protože leží v nejpřísněji chráněné I. zóně národního parku. Dobře je však viditelná z cesty z Pece pod Sněžkou na Výrovku a z cesty z Výrovky na Luční boudu. Pokud nastanou příhodné klimatické podmínky, lze ji vidět dokonce i z Hradce Králové.

Mariánská zahrada

Pojem Mariánská zahrada má trojí význam, který se bohužel často vzájemně zaměňuje. Jaké jsou ty tři základní významy?

Mariánská zahrada jako unikátní barokní komponovaná krajina
Na svém panství, v území mezi Jičínem a Kopidlnem, přetváří František Josef Schlik (1656 – 1740) tuto krajinu tak, že vzniká zajímavá krajinná barokní kompozice, která je na rozdíl od sousední okázalé Valdštejnovy komponované krajiny skromnější, méně okázalá a více přizpůsobená zdejší přírodě. Na zajímavých nebo významných místech jsou stavěny kostely a kaple, zámky v Jičíněvsi a Vokšicích, ale staví se též malé lesní kaple. Na některých stavbách se podílí i známý francouzský architekt Jean Baptiste Mathey. Nejen stavby, ale též aleje z různých druhů dřevin, které je vzájemně propojují, vytváří v krajině zajímavé kompozice. Na rozdíl od zmíněné Valdštenovy barokní krajinné kompozice, která vychází v duchu jejího tvůrce z „mužského prvku", je „schlikovská krajina" založena na „ženském prvku", zejména mariánském. Drobných církevních památek lze najít jak v naší zemi, tak i v dalších evropských zemích mnoho, ale jen zde můžeme najít na malém území a v těsném sousedství čtyřhrannou lesní kapli Loretu (chýši Panny Marie), kruhovou kapli svaté Anny (matky Panny Marie), šestihrannou kapli Andělů strážců (patronů mateřství) a trojhrannou kapli Nejsvětější trojice. Panně Marii jsou zasvěceny některé významné kostely, a tak je jen logickým vyústěním, že když tuto již zapomenutou barokní krajinnou kompozici začal v devadesátých letech minulého století pro dnešního člověka znovu objevovat tehdejší ředitel Regionálního muzea v Jičíně Mgr. Jaromír Gottlieb, rychle se pro ni vžil pojem Mariánská zahrada.

Mariánská zahrada jako svazek obcí
O kulturní bohatství zanechané nám předky, které leží na území mnoha měst a obcí, lze účelně pečovat jen společným úsilím místních samospráv, neziskových organizací i podnikatelských subjektů, zejména majitelů nemovitostí, lesů a polí. Toho si byl vědom i nadšený obdivovatel krás zdejšího území, starosta Dolního Lochova Ing. František Obitko, který se chopil nelehkého úkolu stmelit obce ke společným aktivitám ve prospěch rozvoje celého území a využití jeho kulturního a přírodního bohatství. V roce 2004 byl založen svazek obcí, který se přihlásil k dědictví minulosti a byl nazván podle již vžitého názvu barokní komponované krajiny, která leží na jeho území. Prvním předsedou svazku 14-ti zakládajících obcí byl již zmíněný Ing. František Obitko. Postupně se do svazku hlásily další obce a svazek obcí se nejen rozrostl do dnešní velikosti, ale jako spoluzakladatel Místní akční skupiny (MAS) Otevřené zahrady Jičínska se významně podílí na rozvojových aktivitách území.

Mariánská zahrada jako turistické území U zrodu myšlenky využít potenciálu území pro cestovní ruch byl tehdejší vedoucí odboru cestovního ruchu nově vzniklého Krajského úřadu Královéhradeckého kraje PhDr. Čestmír Jung. Svazek obcí nechal vypracovat marketingovou studii o možnostech rozvoje cestovního ruchu v daném území, které je zajímavou, leč méně navštěvovanou součástí turistického regionu Český ráj. Svazek obcí v marketingové studii deklaroval odhodlání plnit v rámci možností některé funkce destinační společnosti a v rámci této aktivity vydal zajímavé propagační materiály a podílel se i nadále podílí, na mnohých projektech, zaměřených na rozvoj cestovního ruchu. Oblast cestovního ruchu je stěžejní oblastí rozvoje celého území a úzce souvisí s péčí o kulturní a přírodní památky a zajímavosti, vzhled obcí i pořádáním kulturních, sportovních a společenských akcí.
www.marianskazahrada.cz