Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno H (dokončení)

Hvězdárny

Hradec Králové: Na hřebeni mezi Zámečkem a Novým Hradcem vznikala v průběhu let 1947 až 1961. Disponuje přednáškovým a projekčním kinosálem pro 100 osob a zřejmě nejstarším dosud plně funkčním planetáriem z padesátých let minulého století. Sídlí zde pobočka Českého hydrometeorologického ústavu – Solární a ozonová observatoř a část Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR. V roce 2005 zde vznikly dvě naučné stezky, které zobrazují naše vesmírné „okolí" ve velmi zmenšeném měřítku. Začínají u budovy hvězdárny a pokračují dál do okolí Hradce Králové nebo jeho těsné blízkosti. Planetární stezka se 13 stanovišti měří 6,5 kilometru a má měřítko 1:1 miliardě, galaktická se 12 stanovišti 9,5 kilometru má měřítko 1:180 biliardám. V březnu roku 2013 začala výstavba digitálního planetária, které má mít kruhový sál s nakloněným hledištěm pro 100 lidí a unikátní projekční systém ve tvaru polokoule. Ve dvou podlažích budou instalovány interaktivní expozice Mikrosvět – makrosvět a Energie – její formy a přeměněny. První návštěvníci by sem mohli přijít na konci roku 2014.

Úpice: Hvězdárna se nachází na kopci U Lipek a byla otevřena v roce 1959. V dnešní době se řadí mezi přední světové hvězdárny zabývající se pozorováním Slunce ve spektrálních oborech H-alfa, CaII-K, bílém světle a ve vybraných radiových frekvencích, významných úspěchů zdejší astronomové dosahují i při studiu sluneční koróny. Laická veřejnost může využít nabídky pozorování noční oblohy a denního pozorování Slunce s odborným výkladem. Hvězdárna je místem pravidelných letních astronomických expedic.

Hynek Josef, prof. RNDr., MBA, Ph.D.

Už druhé volební období je rektorem Univerzity Hradec Králové (2008, 2012), čtvrtým v její historii. Narodil se 9. 9. 1965 ve Vysokém Mýtě. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze – obor teoretická kybernetika (1989) a nastoupil jako programátor v JZD Džbánov. V roce 1991 přešel na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a stal se členem týmu, který v roce 1993 založil Fakultu informatiky a managementu (FIM). Vyučoval řadu předmětů zaměřených do oblasti programování, umělé inteligence a teoretických základů informatiky.

Získal britské vládní stipendium Excalibur a odjel studovat MBA program na University of Hull. V roce 1998 dokončil studium doktorského programu Teoretická informatika na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 2002 habilitoval na České zemědělské univerzitě v Praze v oboru Informační management. Ve stejném oboru ho prezident ČR v roce 2012 jmenoval profesorem.

V letech 1995 – 1997 byl proděkanem FIM pro studijní záležitosti, poté do roku 2002 proděkanem pro vědu a rozvoj. Ve funkci děkana vedl fakultu dvě volební období.

Dlouhodobě se orientuje zejména na posílení mezinárodní prestiže univerzity. Mimo jiné inicioval rozvoj partnerství s univerzitami na Tchaj-wanu a zavedl stipendijní stáže pro studenty z Iráku, Afghánistánu, Srí-Lanky či Pákistánu.

Písmeno CH

Chinaski

Populární rockovou skupinu založili jičínští rodáci a spolužáci ze ZŠ Michal Malátný (roz. Novotný) a Pavel Grohman. V roce 1987 měla název Starý hadry, dnešní název vznikl o sedm let později podle postavy spisovatele Charlese Bukowského.  Skupina Chinaski jako taková se dostala do povědomí v roce 1995 – na festivalu Drop In v pražské Lucerně se poprvé objevilo její logo – svítící žárovka, která signalizovala zdroj pozitivní energie.

V letech 2005 a 2007 skupina získala cenu Anděl Akademie populární hudby. V posledních deseti letech se výrazně prosazovala v anketě Český slavík Mattoni, kterou vyhrála v roce 2005, pětkrát byla druhá (2004, 2007, 2008, 2009 a 2010) a čtyřikrát třetí (2006, 2011, 2012 a 2013).

V červenci roku 2008 při dopravní nehodě na motorce nad Vamberkem tragicky zahynul bubeník Pavel Grohman (38). Skupina Chinaski přesto podnikla šňůru nazvanou Space Tour a bicí jako speciální host odehrál David Koller, po něm tuto pozici definitivně obsadil Ota Petřina. Únorový koncert k dvacetinám skupiny v pražské O2 Areně navštívilo 15 000 diváků.

Chitussi Antonín

Významný malíř 19. století, krajinář a předchůdce Antonína Slavíčka se narodil 1. 12. 1847 v Ronově nad Doubravou. Po ukončení gymnázia v Čáslavi a Kutné Hoře studoval jeden rok na pražské technice, potom na Akademii výtvarných umění. Uměleckým studiem prošel také v Mnichově a ve Vídni. Všude se věnoval historické malbě a portrétu. Jeho spolužáky byli např. Mikoláš Aleš a František Ženíšek. V roce 1872 odešel do Paříže, kde propadl kouzlu krajiny.

Celou řadu svých děl věnoval krajině kolem Ronova n. D. Nejznámější je olejomalba z roku 1886 Údolí Doubravky, k jeho dalším známým obrazům patří Z Českomoravské vysočiny a Rybník Utopenec. Antonín Chittussi zemřel 1. 5. 1891 ve čtyřiačtyřiceti letech. Pohřben je na pražském Vyšehradě v hrobě označeném renesančním křížem, darem Julia Zeyera. O pět let později byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska.

V roce 1961 byla v Ronově nad Doubravou otevřena Pamětní síň Antonína Chittussiho, z níž se v osmdesátých letech vyvinula dnešní galerie nesoucí umělcovo jméno.

Chittussiho obraz Krajina se zámkem v Chantilly vyšel na poštovní známce, která vyhrála anketu o nejkrásnější známku roku 1997.

Chlum

Místo u Hradce Králové, kde se 3. července 1866 uskutečnila prusko-rakouská bitva. V centrálním prostoru bojiště bylo v roce 1936 vybudováno válečné muzeum, ve kterém byla až do roku 2008 expozice výzbroje a výstroje všech armád zúčastněných v této druhé největší vojenské bitvě 19. století.

V roce 1997 vyhlášená památková zóna Areál bojiště bitvy 1866 u Hradce Králové zahrnuje území, na kterém jsou rozmístěny více než čtyři stovky pomníků, individuálních hrobů i hromadných pohřebišť, z nichž nejvýznamnější jsou přístupné po značených turistických a cyklistických trasách i po speciálních naučných stezkách (Svíb a Chlum). Možnost dokonalého výhledu na celý centrální prostor bojiště nabízí od roku 1999 vyhlídková věž.

V letech 2008 až 2010 proběhla přístavba nové části muzea. V roce 2011 se podařilo z ROP NUTS II. Severovýchod opravit část původního muzea, kde je multimediální sál, v březnu roku 2012 byla otevřena nová expozice Muzea války 1866 na Chlumu.

Každoročně ve výroční dny bitvy se v prostoru památkové zóny konají pietní a vzpomínkové akce.

Choceňský tunel

V roce 2015 uplyne již 170 let od zprovoznění někdejší Olomoucko-pražské státní dráhy. Stejné výročí by oslavil i tunel v Chocni, na rozdíl od trati se však současnosti nedočkal. Podle původních návrhů vůbec neměl vzniknout, jelikož se zvažovalo vedení železnice mimo Choceň – přes Vysoké Mýto. Vysokomýtští radní však železnici trasovanou přes jejich město odmítli, takže musela být vedena stavebně náročnějším terénem přes Choceň. Tunel dlouhý zhruba čtvrt kilometru sloužil více jak 100 let, zlikvidován byl na přelomu 40. a 50. let dvacátého století, protože nepostačoval stále se zvyšujícím nárokům na provoz na jedné z nejdůležitějších tratí v zemi. Nahrazen byl otevřeným zářezem navazujícím na zhlaví choceňské stanice. Dodnes na něj upomíná název jedné z přilehlých ulic – jmenuje se Nad Tunelem.

Choceňský tunel se stal osudným známému staviteli železnic Ing. Janu Pernerovi, který je podepsaný mimo jiné i pod projektem Olomoucko-pražské dráhy. 9. září 1845 cestoval vlakem do Prahy, během jízdy sestoupil na schůdky vagonu a prohlížel si stavbu nového tunelu. Při vjezdu do stanice se zranil o jeden ze sloupů stojících v kolejišti. Po nehodě ještě odcestoval do Pardubic, kde však druhý den ve věku pouhých třiceti let následkům poranění podlehl.

Choltice

Zdejší barokní zámek, který vznikl na místě středověké tvrze, byl podle dochovaných pramenů dostavěn v roce 1680 podle návrhu architekta Luca di Rossiho z Pisy. Šlo o dvoukřídlou jednopatrovou budovou s arkádami v přízemí jižního křídla a s centrální kaplí, která je osmibokou stavbou s kopulí a lucernou, bohatou štukovými malbami A. Nivolona a oltářním obrazem od J. M. Rottmayra. Kaple sv. Romedia slouží od roku 1855 jako farní kostel. K dalším zajímavostem Choltic, o nichž je první písemná zmínka z roku 1285, patří  panský dům mezi zámkem a nádražím z konce 17. století s barokním glorietem v zahradě, hřbitovní kaple z roku 1873 (rodinná hrobka Thun-Hohensteinů), sloup se sochou Nejsvětější Trojice z konce 17. století na náměstí, barokní sochy před zámkem z počátku 18. století, most přes Zlatý potok, zvonice naproti zámku z roku 1863 a kaplička sv. Antonína na okraji choltické obory.

Už dvakrát se zdejší Zámecká restaurace stala Hospůdkou roku Pardubického deníku (2011, 2013). V roce 2006 byl obci vrácen status městyse.

Chráněné krajinné oblasti

Jde o velkoplošná chráněná území zaujímající místo hned pod vyšším stupněm ochrany – národními parky. V České republice máme celkem 25 chráněných krajinných oblastí (CHKO), jejich rozloha přesahuje jeden milion hektarů. Chráněná území jsou vyhlašována od roku 1838, v roce 1933 bylo u nás přes sto přírodních rezervací.

CHKO Český ráj: První  na našem území, byla  vyhlášená v roce 1955. V roce 2002 došlo k jejímu rozšíření o oblast Maloskalska a Prachovských skal a o tři roky později byl Českému ráji přidělen status Geopark UNESCO. Na rozloze 181 kilometrů čtverečních jsou dvě národní přírodní památky, 11 přírodních rezervací a 11 přírodních památek. Oblast je tvořena především kvádrovými pískovci z období druhohor a současná podoba skalních útvarů je výsledkem dlouhotrvajícího působení sil z nitra Země a trvalé erozní činnosti. Jedinečnost území dávají skalní města a vrchy třetihorního vulkanického původu. K zajímavým prvkům skalních měst patří jeskyně, skalní brány a okna. Symbolem kraje jsou tvarově unikátní Trosky se zříceninou hradu.

CHKO Orlické hory: Ve svém rodném listě  má  rok 1969. Na rozloze 204 kilometrů čtverečních najdeme dvě národní přírodní rezervace Bukačka a Trčkov, kde jsou původní porosty. V přírodních rezervacích Sedloňovský vrch, Pod Vrchmezím a Černý důl, Jelení lázeň a U Kunštátské kaple jsou vrcholová rašeliniště se zajímavou květenou a zvířenou. Osobitá krása této oblasti je dotvářena zachovalou lidovou architekturou.

CHKO Broumovsko: Byla zřízena v roce 1991. Adršpašsko-teplické skály patří  k největším skalním městům ve střední Evropě. Spolu s Broumovskými stěnami jsou výjimečné svým reliéfem a klimatem, umožňujícím existenci ojedinělé květeny a zvířeny. Vrcholová část stolové hory Ostaš a mimořádně členitá Křížová cesta u Adršpachu byly vyhlášeny v roce 1956 přírodními rezervacemi. Borek a Kočičí skály jsou přírodní památky. Výskyt některých druhů rostlin, živočichů nebo přírodních stanovišť je v CHKO významný i z celoevropského hlediska.

CHKO Železné hory: Funguje od roku 1991 na rozloze 284 kilometrů čtverečních. Největší rezervace  Lichnice-Kaňkovy hory je součástí evropsky významného území stejného jména. Slatinný typ luk je chráněn především v přírodní rezervaci Zlatá louka, naopak suché vřesoviště v přírodní rezervaci Zubří. Celkem lze dnes v této CHKO nalézt jedenadvacet zvláště chráněných území a sedm evropsky významných lokalit.

Chrudimka

Řeka pramenící na Českomoravské vrchovině v nadmořské výšce 680 m.  Za hlavní z několika pramenů je považován Filipovský pramen –  lesní studánka v polesí Stará obora na úbočí kopce U Oběšeného mezi Filipovem, Chlumětínem a Svratouchem. Dříve se Chrudimce říkávalo Kamenice nebo Ohebka podle hradu Oheb, název Chrudimka pochází až z pozdějších dob. Najdeme na ní tři přehrady – Hamry (dokončení 1912), Seč (1925-1935) s vyrovnávací nádrží (1947) a Křižanovice (1954), rovněž s vyrovnávací nádrží.

Řeka protéká městy Hlinsko, Slatiňany, Chrudim a Pardubice, kde se v nadmořské výšce 216 m vlévá do Labe. Její tok měří skoro 106 km, plocha povodí je přes 866 km čtverečních.

Od pramene vede vlastivědná stezka Krajem Chrudimky: na 82 kilometrech je jedenatřicet informačních tabulí s popisem zajímavostí.

Chytrová Simona

Sportovní gymnastka, herečka a kostýmní výtvarnice se narodila 13. 7. 1962 v Hradci Králové. Byla velkým gymnastickým talentem a už v deseti letech přešla do Střediska vrcholového sportu v Praze.  Pod vedením olympijské vítězky Věry Čáslavské se jako třináctiletá stala mistryní republiky, jako první u nás skákala salto se šesterným vrutem.  S gymnastikou však ze zdravotních důvodů skončila. Osm let  působila v Semaforu ve skupině Jiřího Suchého, kde začala také s navrhováním kostýmů. V roce 1987 se na filmovém festivalu v Moskvě seznámila s režisérem Vítem Olmerem, který se stal jejím manželem a v roce 1991 se jim narodil syn Vítek.

Začala se pochopitelně objevovat v Olmerových filmech: v Tankovém praporu (1991 – první soukromý film po roce 1945 u nás) si zahrála roli Janinky Pinkavové, v Playgirls I a Playgirls II. roli stydlivé Klárky Jágrové. Hrála i ve snímcích Waterloo po česku, Ještě větší blbec než jsme doufali a v pohádce Trampoty vodníka Jakoubka, ve kterých se už začala uplatňovat jako kostýmní výtvarnice. S manželem založila firmu Olmerfilm zaměřenou zejména na dokumentární filmy. V Královéhradeckém kraji neúspěšně kandidovala do krajských voleb 2012 jako dvojka na listině Věci veřejných.