Děkujeme za připomínky a tipy na obohacení našeho hesláře, určitě je využijeme. Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu: encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno B (pokračování)

Bedrnové

Jan Bedrna (narozen 16. 9. 1897, zemřel 25. 9. 1956), lékař a průkopník nových chirurgických a kardiochirurgických postupů,  prof., MUDr. V dubnu roku 1934 vyhrál konkurs na místo primáře v tehdejší Všeobecné veřejné okresní nemocnici v Hradci Králové a o tři roky později jako první u nás řešil chirurgicky výhřez meziobratlové ploténky; v Žamberku začal s chirurgickou léčbou plicní tuberkulózy. Největšího věhlasu dosáhl v oblasti kardiochirurgie, kde realizoval řadu objevných chirurgických postupů. Jeho zásluhou vznikla v Hradci Králové moderní chirurgická klinika, při jejímž rozvoji podporoval specializaci podoborů –  kardiochirurgie, neurochirurgie, urologie a plicní chirurgie. Významně přispěl k zřízení královéhradecké lékařské fakulty. Za tyto zásluhy byl v roce 1955 jmenován členem Československé akademie věd. Jméno akademika Jana Bedrny nese od roku 1985 pavilon chirurgických oborů ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a od roku 1986 je každý druhý rok pořádána celostátní konference s mezinárodní účastí Bedrnův den. Významným chirurgům je udělována Medaile akademika Jana Bedrny a město Hradec Králové nazvalo jeho  jménem jednu ze svých ulic  – ul. Akademika Bedrny.

Jan Bedrna (narozen 24. 10. 1933, zemřel 1. 8. 2012), syn akademika Jana Bedrny, pokračovatel rodinné lékařské tradice, doc. MUDr., CSc. S chirurgií začínal dvouletým pobytem v Rychnově nad Kněžnou, od roku 1958 až do roku 2003 pracoval na chirurgii dnešní FN Hradec Králové; deset let byl přednostou chirurgické kliniky (1990 – 2000). Byl nejdéle sloužícím lékařem hradeckých fotbalistů. Za  25 let s áčkem dospělých zažil čtyři postupy do I. ligy i sestup do II. České národní ligy. V letech 2000-2001 se stal prezidentem hradeckého Rotary klubu, jehož jedním z obnovitelů byl v roce 1946 jeho otec.

Bedřichov

Známá vojenská zotavovna (VZ) vznikla ve Špindlerově Mlýně za první republiky vedle staršího Důstojnického domu. V krkonošském kontextu jde o ojedinělou funkcionalistickou stavbu zotavovny velmi jednoduchého vzhledu s prostou pultovou střechou. V padesátých letech minulého století došlo k přístavbě na místě demolované starší zástavby. Někdejší funkcionalistická budova se stala jedním z křídel mohutné stavby ve stylu socialistického realismu, s níž splynula zejména díky nové mansardové střeše.

Sportovně rehabilitační centrum bylo postaveno v roce 2000 dle původního projektu, sloužilo jako wellness a bazénové zázemí pro návštěvníky hotelu VZ Bedřichov nebo pro širokou veřejnost. Po 10 letech však celá stavba musela projít rekonstrukcí, a to převážně kvůli vlhkosti v objektu. Celková kapacita moderního hotelu je nyní 287 lůžek. Svým komplexním vybavením a vysokým standardem poskytovaných služeb uspokojí i velice náročné klienty. Zimní přípravu zde absolvují fotbalisté pražských klubů Sparta, Slavia a Dukla, během letní přípravy zde kondici nabírají pardubičtí hokejisté.

Bek Josef

Český herec se narodil v Hradci Králové o dva měsíce dříve, než měl (21. 12. 1918). Na živu zůstal jen díky tomu, že ho rodiče nahřívali v troubě od kamen, která tak vlastně plnila funkci jakéhosi primitivního inkubátoru.

Vystudoval obchodní akademii a začal pracovat jako úředník. Od roku 1936 hrál v Hradci Králové ochotnické divadlo, o šest let později se stal hercem Českého divadla v Olomouci, kde zůstal i po válce a hrál tu např. Mahenova Janošíka (1949), Goldoniho Trufaldina (1950), Shakespearova Othella (1951). Od roku 1954 byl členem Městských divadel pražských. Vynikajících úspěchů dosáhl např. v inscenacích Alfréda Radoka Sestup Orfeův (1963) a Ženitba (1963). Hrál téměř v sedmdesáti českých filmech, ve dvou stovkách televizních pořadů a  desítkách divadelních her. Do paměti se divákům  vryl zejména filmovými rolemi Martina Kabáta (Hrátky s čertem), šoféra autobusu (Florenc 13.30) či dirigenta Honzy (Hudba z Marsu). S herečkou Irenou Kačírkovou natočil zřejmě vůbec první videoklip na světě – filmová písnička režiséra Ladislava Rychmana Dáme si do bytu sklízela velké úspěchy.

Byl rozhlasovým i televizním hercem, zpěvákem populárních písní a konferenciérem. Zemřel 5. 5. 1995 a je pochován na hřbitově v Hradci Králové-Pouchově. Na rodném domě na Malém náměstí, čp. 21/5 má pamětní desku.

Bene Dance Art

Sportovní taneční centrum v Trutnově vede profesionální lektor, porotce Českého svazu tanečního sportu a současný trenér mistrů ČR Walter Elschek. Každoročně pořádá taneční akademii, taneční kurzy pro začátečníky i pokročilé, víkendové semináře, letní soustředění. Bene Dance Art Team (BADT) je známý svými ukázkami na plesech a společenských i individuálních akcích. Centrum je také tradičním pořadatelem mezinárodní soutěže ve sportovních tancích Trutnov Open. Například v roce 2013 si trutnovský pár Štěpán Mareš a Lenka Letošníková vytančil  prvenství v kategorii dospělí D – latina. Velký úspěch zaznamenal  taneční pár Anna Ipatová a Vladislav Chubov, původem z Kyjeva, který soutěží v kategorii junior C – získal zlato jak ve standardních, tak i v latinsko-amerických tancích. Stříbrnou příčku v kategorii B – latina získal další domácí pár Vojtěch Gabriel a Klára Nováková.

Lektoři z BADT vychovali finalisty ČR ve street formacích a mistry ČR ve standardních a latinsko-amerických tancích. Walter Elschek, vedoucí  a trenér BADT, je reprezentantem ČR v latinsko-amerických i standardních tancích v kategorii profesionálních párů.

Bennewitz Antonín

Český houslista, dirigent a hudební pedagog se narodil 26. 3. 1833 v Přívratu u České Třebové. Hru na housle studoval na Pražské konzervatoři u profesora Mořice Mildnera. Byl prvním houslistou v orchestru Stavovského divadla, jako koncertní mistr působil v Salcburku, úspěšně koncertoval v řadě evropských měst. V roce 1866 byl jmenován profesorem Pražské konzervatoře, v roce 1882 se stal jejím ředitelem. Vychoval řadu skvělých houslistů a hudebníků, mj. Josefa Suka, Oskara Nedbala nebo Františka Ondříčka. Stal se primáriem Pixisova kvartea, to se pak jako Bennewitzovo kvarteto stalo světově uznávaným. Byl také u vzniku Českého kvarteta.  Zemřel 29. 5. 1926 v Doksech.

Odkaz Antonína Bennewitze připomíná mezinárodní hudební festival v České Třebové, který nese jeho jméno.

Beránek

Secesní budova hotelu U Beránka na náměstí je už téměř sto let společenským centrem Náchoda. Kromě ubytování, restaurace a kavárny nabízí také kulturní vyžití v sále městského divadla. O výstavbě nového městského hotelu a divadla s velkým sálem bylo rozhodnuto v roce 1911 a z osmi různých architektonických návrhů zvítězil projekt vypracovaný architektem dr. Aloisem Čenským z Prahy. Od původního záměru přestavby dosavadního hostince U Beránka bylo upuštěno a město zakoupilo i sousední hotel Letzel a oba objekty zbouralo. Stavbu, která byla zahájena 22. dubna 1912, realizovaly stavební firmy z Hradce Králové, Prahy a Poděbrad a náklady dosáhly částky 1,5 milionu korun. Sochařskou výzdobou byl pověřen sochař Josef Pekárek, tu malířskou realizoval Ladislav Klusáček, o výzdobu malého sálu se postaral malíř Josef Wenig a práce v kovu realizovala dílna kovolijce a cizeléra Franty Anýže.

Na začátku února 1914 byla otevřena kavárna a restaurace a 26. dubna téhož roku slavnostně zahájili provoz nového divadla uvedením Jiráskovy hry Jan Žižka. Hotelu zůstal název původního hostince, městské divadlo pojmenovali po řediteli Spolku divadelních ochotníků a dlouholetém starostovi města Dr. Josefu Čížkovi, který se o jeho výstavbu nejvíce zasloužil.

Berlova vápenka

Výstavba vápenky v Závratci, městské části Třemošnice na Chrudimsku, začala v roce 1880, v letech 1891 až 1892 se o její stavební vylepšení postaral majitel Berla. Surovinu do ní zajišťovala lanová košíková dráha z Prachovic, kde se vápenec těžil. Lanovka měřila 9,6 kilometru a patřila svého času k nejdelším v Čechách; surovina putovala do Závratce 50 minut. Po roce 1950 byla v Prachovicích vybudována velká vápenka a cementárna; staré vápenky v okolí proto zastavily provoz. V roce 1960 vyhasly i pece v Závratci a objekt Berlovy vápenky chátral.

Majitelem se stalo město Třemošnice, které vynaložilo několikaleté úsilí na přípravu projektu rekonstrukce. Podařilo se získat osmdesát procent investic z prostředků Regionálního operačního programu NUTS II. Rekonstrukce, která v letech 2009 až 2010 uvedla objekt do podoby, v jaké byl při ukončení výroby,  přišla na 24 milionů korun. 19. července 2010 byla technická památka otevřena a je v ní umístěno muzeum vápenictví.

Betlémy

Braunův: V Novém lese mezi Kuksem a Dvorem Králové nad Labem vznikalo v letech 1723 a 1732 dílo středoevropského barokního sochařství, pro které se podle ústředního motivu Narození Páně vžil název Betlém. Zakladatelem a mecenášem této galerie v přírodě byl hrabě František Antonín Špork. Plastiky v ní vytvořil Matyáš Bernard Braun se svými pomocníky, mezi nimiž byli i významní čeští sochaři. Díla jsou vytesána do skal, a to jim zajišťuje mimořádné postavení v evropském sochařském umění 18. století. Z původního areálu vlivem nejrůznějších okolností zůstalo jen torzo. I tak zde návštěvníci mohou obdivovat např. reliéf Narození Páně a Příchod Tří králů, sousoší Kristus a Samaritánka u studny Jákobovy, mohutnou sochu poustevníka Juana Garina před jeskyní, sochu poustevníka Onufria, silně poškozenou sochu sv. Jana Křtitele, sochu sv. Maří Magdaleny či reliéf Vidění sv. Huberta. V roce 2001 byl Braunův Betlém vyhlášen národní kulturní památkou.

Hlinsko: Urbanisticky a architektonicky hodnotný celek roubených a zděných domů nazývaný Betlém se nachází v historickém centru města. Od poloviny 18. století byl tento prostor mezi kostelem a náměstím zastavován domky drobných řemeslníků, převážně hrnčířů a tkalců. Přízemní roubené domy se sedlovými střechami měly zpravidla jedinou světnici, síň s „černou" kuchyní a komoru. Mezi dřevěnými domky se v 19. století začaly objevovat i zděné domy s jednoduchými klasicistními prvky. Roku 1995 byl Betlém vyhlášen památkovou rezervací lidové architektury.

Třebechovice pod Orebem: Unikátní mechanický betlém je dílem lidových řezbářů Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a autora mechanismu Josefa Frimla. Je přes sto let starý a má zhruba 2000 vyřezávaných dílů a 350 figurek. Jednapadesát z nich se pohybuje při práci a dalších 120 jezdí na několika pohyblivých pásech. Třebechovický Proboštův betlém je jediným betlémem v České republice prohlášeným za národní kulturní památku. Je umístěn v nově zrekonstruované budově Muzea betlémů, která byla otevřena veřejnosti začátkem září 2013. Betlém čeká rekonstrukce, vedení muzea přemýšlí o tom, že se bude opravovat přímo za plexisklem před zraky návštěvníků.

Bezdíček Antonín

Dlouholetý předseda atletického oddílu Spartak Hradec Králové, ale především trenér. Jeho svěřenkyně Jaroslava Jehličková se stala mistryní Evropy v Athénách (1969)  a zároveň i držitelkou světového rekordu v běhu na 1500 m (4:10,7). Úspěšně trénoval v zahraničí, súdánské atlety přivedl na letní olympijské hry Mnichově (1972). V olympijské vesnici byl očitým svědkem únosu izraelských sportovců, který v budově, kde bydleli i Súdanci, provedla 5. září palestinská skupina Černé září. Následně pak 11 izraelských sportovců zavraždila jako odplatu za to, že Izrael srovnal se zemí dvě vesnice Irkit s Biram v severní Galileji. Antonín Bezdíček se letos 7. listopadu dožije 90 let.

Bican Josef

Jeden z nejlepších fotbalistů u nás (narozen 25. 9. 1913 ve Vídni, zemřel 12. 12. 2001 v Praze – autor  644 ligových branek) přišel do Hradce Králové v roce 1952 jako hrající trenér Škoda Hradec Králové a mužstvo dovedl z krajského přeboru do celostátní soutěže. Pod jeho vedením hrálo o postup do 1. ligy; po výhře s Duklou (3:0; přihlíželo 10 000 diváků) však rozhodující duel s Libercem  prohrálo. V roce 1964 se Josef Bican  do Hradce Králové vrátil. Mužstvo však bylo v té době hodně rozložené. Bezprostředně se mu ho sice  nepodařilo přivést  po sestupu zpět do nejvyšší soutěže. Připravil však hráčský kádr natolik, že Hradec Králové se do I. ligy probojoval hned následující rok (1965). V hradeckém dresu dal Josef Bican devatenáct gólů.