Ovlivňuje absence dálnice v Královéhradeckém kraji rozvoj podnikání v regionu či příliv investorů do této oblasti?
Královéhradecký kraj má obrovský potenciál, navíc jej s výjimkou Trutnovska netrápí vysoká nezaměstnanost. Po setkání s představiteli krajské hospodářské komory a po rozhovoru s panem primátorem Zdeňkem Finkem i s náměstkem hejtmana Otakarem Rumlem však musím říci, že chybějící dálnice negativně ovlivňuje podnikání i investory. I když je těžko říci do jaké míry. Možná by se ukázalo, že ani s dálnicí se situace výrazně nezmění. Jenže dálnice prostě patří k určitému kulturnímu standardu. Můžeme pochybovat o jejím  okamžitém přínosu, ale to, že tady chybí, je z celorepublikového pohledu neuralgickým bodem. I proto Hospodářská komora ČR tento záměr  podporuje a já jsem nabídl panu primátorovi i panu náměstkovi konkrétní kroky, které jsme schopni udělat z hlediska podpory a  jistého veřejného tlaku, aby v kraji došlo k urychlení nutných prací.

Největším investorem v regionu je Škoda Auto, na niž je napojena řada dalších zaměstnavatelů. Nemůže se však orientace na automobilový průmysl  jevit jako nejistá či krátkodechá?
Tuto otázku dostávám často když přijedu do Mladé Boleslavi nebo třeba do Ostravy, kde je Hyundai. Já říkám: Buďme rádi, že tady máme  dobře fungující firmu a generátor pracovních míst. Otázka, zda velký podíl  automobilového průmyslu na produkci našeho zpracovatelského průmyslu není škodlivý, je důležitá  pro celou hospodářskou politiku této země. Já si myslím, že tolik škodlivý není. Samozřejmě je dobré, pokud česká ekonomika přiláká zahraniční investory i do jiných oblastí, než je automobilový průmysl, ale to je spíše otázka dlouhodobých trendů… Krátkodobě buďme rádi, že to tady máme!

Jak se díváte na státní podporu rozvoje průmyslových zón v regionech? Je dostatečná, nebo jde o upřednostňování jednoho podniku na úkor dalších zaměstnavatelů či podnikatelů, kteří tak ze svých daní podporují konkurenci?
To je spíše otázka pro stát… Já jako Vladimír Dlouhý k tomu mám vztah spíše kritický. Jenže my nežijeme ve vzduchoprázdnu, ale v Evropské unii. A to je z hlediska atraktivity pro investory konkurenční prostředí. Pokud by se Evropská unie nějakým mávnutím kouzelného proutku naráz zbavila všech dotací a pobídek, možná bychom se divili, jak by to během deseti až patnácti let vyčistilo a zlepšilo podnikatelské prostředí…  Ale to je kdyby, které se nikdy nenaplní, takže investičních pobídek se jen tak nezbavíme. Nedávno majitel firmy Koh-i-noor vyprávěl, jak před deseti lety dostal zahraniční investor v nedalekém okolí pobídku, a pro něj to znamenalo, že přišel během jediného čtvrtletí o 150 lidí. To je negativní příklad, ale i přesto bychom měli hledat nějaký efektivní způsob, jak investory přilákat. V Žatci nedávno udělala korejská firma velkou investici, která se bude ještě dále rozvíjet, a to by bez pobídky nebylo možné.

Jaký je váš názor na loňské  oslabení koruny? Podle řady ekonomů se opatření ČNB osvědčilo, ale není za tím úspěchem spíše oživení ekonomiky  než samotné oslabení koruny?
To lze od sebe těžko oddělit. Pevně věřím, že oživení ekonomiky je dáno i jinými faktory, ale současně jsem přesvědčen, že opatření bylo správné.  Od začátku jsem patřil do té mnohem menší skupiny českých ekonomů, kteří za to banku nekritizovali. Kdybychom to měli rozvinout, bylo by to na samostatný rozhovor. Ale jen řeknu, že  naše centrální banka má ze zákona nastavená pravidla, co je jejím úkolem, tedy hlídat měnovou stabilitu i nástroje, které používá. Tehdy se zdálo, že pokud nezasáhne, mohla by naše ekonomika mohla sklouznout do deflačního období. Samozřejmě na tom, že se snižují ceny, není nic špatného, ale jen do té doby, než je třeba splácet  dluh, který roste. Navíc ČNB v té době už nemohla dále snižovat úrokovou míru, protože byla de facto na nule, a to vše 7. listopadu loňského roku vedlo bankovní radu k rozhodnutí, že musí intervenovat kurz  a oslabení koruny a udržovat ho někde pod 27 korunami. Někomu to pomohlo, někomu naopak přidělalo vrásky, to je pravda. Souhlasím s vámi, že to nebyl jediný faktor, ale jen jeden z faktorů, proč máme aspoň určité hospodářské oživení. Bez tohoto kroku ČNB by však hospodářská situace byla horší.

V pondělí jsme oslavili výročí sametové revoluce. Vy jste na začátku 90. let patřil k lidem, kteří byli u nejzásadnějších změn, jimiž naše společnost procházela. Když se ohlédnete, udělal byste něco jinak?
Samozřejmě! Jeden každý váš čtenář, kdyby se měl v životě ohlédnout o pětadvacet let zpět, by vám odpověděl stejně – a ani by nemuselo jít o takové zlomové období. Já ale odmítám zbytečnou prvoplánovou agresivní kritiku, že tehdy bylo všechno špatně a že se všechno rozkradlo, jak psali někteří komentátoři k výročí. Spoustu jednotlivých rozhodnutí bych sice udělal jinak, ale o jedné věci jsem přesvědčen:  základní rysy naší tehdejší ekonomické transformace byly správné a jsou základem toho, že jsme celosvětovou ekonomickou krizi dokázali přežít  s relativně nízkým dluhem a veřejné finance máme  pod kontrolou, i s tím, že například v hradeckém kraji je  relativně nízká nezaměstnanost. Současná nespokojenost a zklamání lidí vyplývají spíše z nedávných let, kdy vycházely najevo korupční skandály, což vedlo k nedůvěře v politické strany. Také významně vzrostla životní úroveň, jenže lidé si to moc neuvědomují. Už zapomněli, jak jsme žili před pětadvaceti lety.

Politik a ekonom
-> Vladimír Dlouhý byl jednou z nejznámějších tváří polistopadové ekonomické transformace. V levicovém tisku bývá v této souvislosti často kritizován, zejména kvůli privatizaci kladenských oceláren Poldi. V 90. letech se v průzkumech veřejného mínění řadil k nejpopulárnějším českým politikům.
-> V letech 2006-2008 byl členem takzvané Pačesovy komise, která zpracovávala dlouhodobou energetickou koncepci ČR.
-> V lednu 2008 se stal členem Národní ekonomické rady vlády ČR (NERV) a v srpnu 2010 i její obnovené podoby.
-> V červenci 2007 byl v médiích zmiňován jako jeden z kandidátů na funkci českého velvyslance při EU. Na podzim 2009 se o něm  spekulovalo jako o možném kandidátovi na post eurokomisaře.
-> V prvních přímých volbách prezidenta samostatné ČR se neúspěšně ucházel o nominaci. Ministerstvo vnitra jeho kandidaturu odmítlo zaregistrovat kvůli nedostatečnému počtu podpisů na petičních arších. Svým příznivcům pak doporučil volit  Karla Schwarzenberga.