Richard byl první dítě Johanna a Hedviky Huschových z Hroubovic nedaleko Luže. Otec, maďarský Němec, se navzdory nátlaku od německých okupantů nerozvedl se svou židovskou ženou. Ochránil ji tak od prvních transportů a téměř jisté smrti. Roztržení rodiny ale stejně nezabránil. Sám dostal předvolání k nástupu do pracovního tábora v létě 1944. „Jel jsem tatínka vyprovodit na nádraží do Pardubic,“ vzpomíná pan Richard.

„Bylo to 26. července a já měl ten den 14. narozeniny.“ Doma zůstala s dětmi jen maminka, která vedla domácnost i rodinnou firmu. „V říjnu ale musela odjet i maminka, neochránilo ji ani pokřtění, ani svatba,“ konstatuje Richard, „musela do Hagiboru a později do Terezína.“  V Hroubovicích nechala čtyři děti, z nichž nejmladší Nadě byly tři roky. Postarala se o ně paní Černohorská, která Huschovým ve firmě tou dobou vypomáhala.

Všichni se radovali z konce války. Netušili, co přijde!

Johann Husch se vrátil do Hroubovic 9. května v noci, místní revoluční garda ho ale vyspat nenechala. Vytáhli ho z domu, zbili ho a zavřeli v koupelně Wernerovy továrny. Za dva dny uspořádali tancovačku a Johanna Husche tam s ještě jedním zadrženým přivedli. „Zavřeli dveře, aby nemohl nikdo odejít,“ popisuje události pan Richard, „mučili je a pak tátu vytáhli před hospodu a tam ho Ferina zastřelil. V protileteckém krytu ho pak motykou dobili.“  Těla obou zavražděných mužů odvezli k Podlažicím, kde byl již dříve vykopán protiletecký okop, a tam je zahrnuli zeminou.

Druhý den se z Terezína vrátila Hedvika Huschová. Starosta vesnice Dolejší jí řekl, že jejího muže odvedli partyzáni a že neví, co se s ním stalo. Sousedé jí však podali pravdivé zprávy, ale jen šeptem, protože ve vesnici panoval obrovský strach.

Boj Hedviky Huschové

Maminka Hedvika byla s dětmi v Hroubovicích jen krátce. Členové národního výboru zařídili, aby byli 6. června odvezeni do Chrudimi do sběrného tábora pro vysídlené Němce. Po šesti nedělích se Hedvika s dětmi vrátila zpátky. Jejich dům mezitím zabral národní výbor, a tak putovali do maringotky u lesa, kde bez elektřiny a vody žili několik let.

Boj o majetek i čest rodiny ale Hedvika Huschová nikdy nevzdala. Vytrvale žádala o zrušení konfiskace majetku, navrácení domu a vyšetření vraždy jejího muže. V roce 1951 oslovila i prezidentskou kancelář a odtud přišlo nařízení k exhumaci a vyšetření případu. Ve více než metrové hloubce byla nalezena dvě těla, lebka Johanna Husche nesla stopy těžkých zranění. Vyšetřování sice potvrdilo vraždu, ale pachatelé potrestáni nebyli.

Hroubovičtí komunisté se mstili i na dětech

Komunisté z národního výboru odmítli Huschovým vydat doklady o národní spolehlivosti potřebné k získání občanství. Z toho důvodu nemohl jít Richard studovat, nemohli dostat podporu, důchod ani potravinové lístky. Nakonec se Richard uchytil v zemědělství, později v cihelně v Rosicích a v Botaně v Hroubovicích, až v JZD Chroustovice získal práci i byt. Oženil se a vychoval dvě děti.

V Hroubovicích i po 75 letech vědí, kdo vraždil a kdo tleskal

Po roce 1989 se případ znovu ocitl před soudem, Ústavním i mezinárodním. Dům Huschových přesto zůstal obecním majetkem, údajně z procesních a promlčecích příčin. Konfiskace byla totiž zrušena už v roce 1953 a dům měl být rodině vrácen. Ovšem úřady a místní komunisté toto rozhodnutí před Hedvikou Huschovou zatajili. A v roce 1990 už byla záležitost promlčená.

Richard Husch na Hroubovice na dlouhá desetiletí zanevřel. Na konci října roku 2019 je ale přece jen navštívil. A vstoupil i do domu, kde prožil šťastnější část svého dětství. Hroubovický starosta Marcel Samek uspořádal na obecním úřadě setkání místních občanů s historičkou Alžbětou Langovou, která posluchačům převyprávěla historii rodiny Huschových, události květnových dnů z roku 1945 i excesy doby poválečné. Starosta se Richardu Huschovi na samém konci přednášky omluvil za příkoří, kterých se jejich rodině v Hroubovicích dostalo, a přislíbil vytvořit pamětní desku. Aby tragédie spjatá se jménem Johanna Husche, která se v Hrobouvicích stala, nebyla zapomenuta.