Na západ o Aše jsou organizace podobné zdejšímu Klubu vozíčkářů běžné, na východ je jen jedna. Trutnovská. A ani pro takové tvrzení nepotřebujete příliš nadsázky. Zdejší sdružení, které aktivně vede lidi s tělesným postižením, vstupuje do druhého desetiletí činnosti a plány na letošek jsou opět velké.

Bez zájmu členů by to nešlo

„Důležité je pro nás slovo ´vede´. Nestaráme se o členy klubu tak, jak se v kontextu s postiženými lidmi často hovoří. Vedeme je k aktivitě, k samostatné činnosti. Tak, aby oni byli iniciátory akcí a my jim pomáháme s realizací," říká jednatel Jan Roček, který spolu s manželkou Jarmilou patří k hlavním strůjcům všeho dění. „A tenhle přístup nese své ovoce. V počátcích bývalo setkání klubu velmi mlčenlivé. Vše záleželo na nás, teď je někdy problém brzdit je v rozletu," dodává.

Takže co konkrétního se chystá na letošní rok? Například tématický zájezd do Lidic nebo Terezína, vyhlídkové lety v Hradci Králové, zájem je i o plavbu lodí z Poděbrad do Mělníka. „Tam to však budeme muset zvážit, zda se podaří zajistit dostatečně početný doprovod. Samozřejmostí jsou besedy se zajímavými hosty, zpestřením ochutnávky vín či arménského koňaku," nastínil Jan Roček.

Klub má osm členů, šest na vozících, dva chodící. V Trutnově a okolí je při tom podobně postižených lidí zhruba padesát. Proč tedy počet není vyšší. „Především z jejich strany není zájem. A to je u našich členů prvořadé. Je nutné chtít se na něčem aktivně podílet. Navíc nějakému výraznému navýšení brání jak kapacita prostor klubu (fara CČSH) tak vysoké nároky na počet lidí v doprovodu. Bez nich by se nic organizovat nedalo," vysvětluje Roček. „Když jsme jezdili do Krkonoš na túry a já měl ještě mechanický vozík, v prudkých kopcích jsem potřeboval pomoc dvou lidí," potvrzuje Radek Pokorný. Ten coby předseda klubu zastupuje opačnou stranu sdružení. Dříve vynikající sportovec, který ani po těžkém úrazu neztratil aktivní přístup k životu.

Do bazénu a kina to s vozíkem nejde

A jak se vlastně vozíčkářům v Trutnově žije? „S přístupností například centra města problém není. Samozřejmě je tu hodně historických budov, takže všude se dostat nedá. Úřady jsou ale bez problémů, na nákupy jezdíme do obchodních domů. Znatelnější komplikace jsou pouze při návštěvě plaveckého bazénu a kina. Tam vozíčkář v podstatě nemá šanci," říká Radek Pokorný. Chválí si ale cyklostezku podél řeky Úpy. „Bydlím v Poříčí a na elektrickém vozíku dojedu až do sídla klubu vedle Koncertní síně Bohuslava Martinů. Stejně tak se dá dojet až do Horního Starého Města," říká.