Dostat se na místo, které v roce 2007 nejvíce poničil orkán Kyrill, není jen tak.

Obzvláště v opravdové zimě, kdy pořádně mrzne a sněhu je habaděj. Proto není divu, když na parkovišti u zastávky autobusu U dolu v Horní Malé Úpě vytahuje mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný z auta sněžnice. Pro někoho, kdo na nich nikdy nestál, zajímavá příležitost. Jakmile se brodíme hlubokým sněhem, pár kroků za Doubravovým vodopádem, a šplháme vstříc stanovené metě, člověk ocení, že je má na nohách.

„Právě tady, v oblasti Horní Malé Úpy, v okolí Žacléřských Bud, zanechal orkán Kyrill největší škody. Les zde prakticky přestal existovat, zůstalo jen pár samostatně stojících stromů, které přežily," ukazuje Radek Drahný krajinu, před deseti lety totálně zdevastovanou.

SFOUKNUL ROČNÍ TĚŽBU

Se smrtící silou orkán srovnal se zemí 120 hektarů lesa, celkově poškodil v Krkonoších 87 733 kubíků dřeva na 3903 hektarech. „Sfouknul stejné množství dřeva, které zpravidla ročně vytěžíme," upozorňuje Drahný. „Nejhorší to bylo ve východní části Krkonoš, kolem Sněžky, Lvího a Jeleního dolu, Pomezek, Rýchor a Maršovska," upřesňuje.

Jakmile ničivý vichr spustil pohromu, bylo jasné, že lesníky čeká pořádná dřina.

„Zpracovat takovou kalamitu, to byl heroický výkon našich lesníků a dodavatelů těžařů," oceňuje i po letech Drahný. „Důležité bylo pracovat rychle. Na jaře hrozilo přemnožení kůrovce, tedy brouka, který může způsobit velké škody v lese, a bylo nutné co nejvíce dřevní hmoty vytěžit a zpracovat," doplňuje. Na Správu KRNAP se obraceli i slovenští či další zahraniční dělníci.

„Volalo hodně lidí z Tater, že můžou přijet pomoct, že s tím mají čerstvé zkušenosti. Tisíce lidí pracovaly po celých horách, od Harrachova až po Žacléř," líčí.

KŮŇ DO HOR PATŘÍ

V akci byla těžká technika, harvestory i vrtulníky. „Bylo ideální pustit do složitého terénu vysokokapacitní těžební stroje. Rychlost práce harvestorů je neuvěřitelná. V některých extrémně náročných lokalitách, třeba ve Lvím dole, využíváme i nyní vrtulník. Jinak dřevo nejde dostat ven," popisuje. Podstatnou roli sehráli a stále sehrávají koně. To jsou velcí pomocníci. „V nepřístupných lokalitách, a takových je na horách spousta, se do dnešních dnů nedá nahradit práce koněm. V tom jsou lokální těžaři velmi dobří. Kůň do hor prostě patří a pro nás je nezastupitelný," ví Radek Drahný.

Po Kyrillu zbyla paseka. Ale jak vidno, krkonošská krajina opravdu rychle nabrala dech. Zpustošený les nahradil nový. „Na zničený les se přijeli podívat specialisté a potvrdili naše odhady, že má stále bohatý, zdravý a stabilní podrost a nebylo nutné masivně sázet smrky. To koresponduje s dlouhodobou filozofií národního parku nesázet dřeviny, které do lesa v daných lokalitách nepatří, ale ty, které tam chybí," objasňuje.

Vichřice je v Krkonoších běžná, každoročně přinese škody, kalamity byly větrné i hmyzí. „Ale orkán, to bylo něco výjimečného," končí naše putování po stopách Kyrilla Radek Drahný.

Nekonečných deset minut
Na orkán Kiryll budu mít do konce života osobní vzpomínky. Také nám v soukromém lese v Libňatově vyvrátil několik stromů. Lesní hospodářství děda se svými syny obhospodařuje , co pamatuji. Tentokrát ale byly práce jiné. Do lesa se šlo v době, kdy půdu pokrýval sníh a kvůli škodám na dřevě, ne kvůli přirozené těžbě. I já se čtrnáctiletým bratrem a bratranci jsme 3. února 2007 vyrazili odklízet následky pohromy. Tradičně jsme pomáhali s úklidem větví. Vyvrácené stromy padaly k zemi, práce ubíhala.

Následující nešťastná událost ale mohla mít dalekosáhlejší následky. Nečekaně uvolněný strom při kácení jiného zasáhl bratra, jenž odklízel větve mimo přímé pracoviště, do hlavy. Způsobil mu tržné rány na hlavě a otřes mozku. Když jsme k němu dorazili, měl nepřítomný pohled a trvalo, než začal sténat. Uložili jsme mu pod hlavu bundu a volali záchrannou službu. Čekání mi přišlo nekonečné, proto jsem vytočil číslo záchranky znovu, kde že se jako lékaři "flákají". Jako první přijela sanitka, která pochopitelně zapadla na přilehlém poli, až lékaři z vrtulníku Martinovi poskytli ošetření. Pamatuji si, že doba od pádu stromu do příjezdu lékařů mi přišla jako celý den. Až pozdější výpis hovorů mi ukázal, že šlo pouze o deset minut prodlevy.

V místě, kde vítr stromy doslova vyrval ze země, jsou kořeny vzhůru nohama dodnes. Stromky, které lesní sousedé, jimž vítr způsobil mnohem větší trable, už dosáhly solidní výšky. Bratr je zdravý, problémy s páteří, které byly následkem nešťastné události nejviditelnější, po letech snad ustoupily také. A proto už desátým rokem slavíme doma jeho narozeniny dvakrát v roce. Štěstí v neštěstí. Díky za něj. A za péči lékařů.

Jaroslav Pich