Šestasedmdesátiletý Stanislav Pokorný sedí za stolkem a opatrně dlabe do dřeva. To už teď má povědomý tvar ramínka na šaty. Až bude hotové, namaluje jej. Nepůjde ale o ledajaké ramínko! Uprostřed hlava Krakonoše, rameny jsou pak jeho ruce. Pod stanovým přístřeškem na dvoře Dlaskova statku v Dolánkách u Turnova vznikají ze dřeva roztodivné věci.

„V minulosti jsem se trochu potuloval po světě, dělal jsem i ledovou a sněhovou sochařinu, dělával jsem i sochy motorovou pilou. To už jsem ale opustil, i kvůli věku,“ popsal umělec, který do Dolánek dorazil až z Křivoklátska. Jezdí sem už od počátků zdejšího řezbářského sympozia. „Jsme taková parta, jejíž kořeny sahají do českolipského muzea, někdy do let 1984- 85,“ doplnil Pokorný.

U dalšího stánku leží na stole největší dřevěná socha sympozia. Milan Brotánek z Vrchlabí ji tvoří už třetím rokem. Více než metr a půl vysoká socha toho skrývá mnohé. Každý v ní může objevit něco nového. Tuhle je datel, nahoře hlava slona, ve větvích zachycený ořech. „Pojmenoval jsem sochu Fantazie. Každý si v ní může najít něco. Tuhle je třeba had, tady někdo viděl kostru praryby. Socha se v čase neustále mění. Něco mě napadne, tak to přidám. Pak si ji obrátím vzhůru nohama a vymýšlím dál,“ popsal Brotánek.

Řezbářské sympozium na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova

Zdroj: Sedlák Jan

Na dvůr statku vrazí skupina malých dětí z Waldorfské školy v Semilech. Už to tady znají, na sympozium na Dlaskově statku vyráží každoročně. Čeká na ně hromádka dřeva, dláta a vyřezávací nože přivezli pedagogové ze školy. „Na škole máme předmět vyřezávání. Dnes tady vyřezáváme lžíce a vařečky. Na střední škole pak už děcka tvoří sochy,“ vysvětlila učitelka Iveta Sadecká. „A máme i řezbářský kroužek, tam já chodím také,“ ozval se jeden z jejích žáků. V těsném sousedství „bojují“ se dřevem děti z jedné liberecké školy. Během trvání sympozia sem najde cestu mnoho školáků.

Krásné figurky vyřezává za dalším stolem Petr Vochvest ze Soběslavic na Liberecku. „Miluji karikatury, převtěluji je do dřeva. Základem je obličej, většinou studuji obrázky na internetu,“ přiblížil. Jednu detailně vypracovanou dvanácticentimetrovou figurku vyřeže za dva týdny, většinou nad ní tráví každý den čtyři až pět hodin.

„Sousedi si už zvykli“

Vedle dlátek odsekává šupinky z prkna David Garaj z Liberce. Vytváří reliéfní řezby, které se krásně vyjímají na zdi. „Teď zrovna vyřezávám slunečnici, čekám, že mi zabere tak deset hodin čistého času,“ popsal muž, který si podle svých slov připravuje prkýnka na pozdější výtvory na hoblici, kterou má umístěnou v bytovém domě. „Sousedi si časem zvykli, ví, že jsem si sám dělal nábytek, sem tam někomu také něco připravím,“ pousmál se.

Zdejší sympozium je jedním z mnoha, která se konají po celé republice. To na Dlaskově statku je ale výjimečné tím, že se sem sjíždějí řezbáři z celé republiky a že si návštěvníci mohou na dřevo doopravdy „sáhnout.“

Dlaskův statek.
Filmová hádanka: Víte, která pohádka se točila na Dlaskově statku u Turnova?

„Vyzkoušet si, o čem je řezbářské umění, to je určitě zajímavá příležitost pro mnohé návštěvníky. Právě na Dlaskově statku mohou takovou možnost využít,“ pozvala do Dolánek náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje Květa Vinklátová.

Návštěvníci mohou práci řezbářů obdivovat až do soboty 10. června, kdy sympozium ve 14 hodin vyvrcholí vystoupením hudební skupiny Bodlák.

„Řezbářské sympozium na Dlaskově statku není jen pouhou prezentací jednoho z nejstarších a nejkrásnějších uměleckých řemesel, které mistři řezbáři dokonale ovládají. Je to hlavně přátelské setkání báječných a moudrých lidí, které spojuje láska ke dřevu a životu,“ doplnila Vladimíra Jakouběová z Muzea Českého ráje Turnov, které spravuje i Dlaskův statek a je organizátorem řezbářského sympozia.