Školství čekají změny, v září přijde inkluze

Speciální pedagog: „Inkluze je nepřipravený experiment"

Prvním školním dnem začne letos v září platit zákon podporující inkluzi neboli společné vzdělávání lehce mentálně postižených dětí v klasických třídách. Pro speciální školy v republice to znamená velké změny, pro některé dokonce existenční problém. „Je to nezodpovědný a naprosto nepřipravený experiment na dětech," říká v rozhovoru pro Deník ředitel hradeckých speciálních škol a speciální pedagog s víc než třicetiletou praxí Pavel Svoboda. Inkluze by se mohla dotknout víc než stovky jeho svěřenců. „V této chvílí se připravujeme hlavně na to, jak zvládnout chaos. Ten totiž 1. září logicky nastane. Nikdo do této chvíle neví, jak bude nový zákon v praxi fungovat. Na prvním stupni základní školy praktické máme učit podle nově nastavených individuálních vzdělávacích plánů, ke kterým ale zatím neexistují žádné metodické pokyny, zásady, natož zkušenosti," dodává.

„Nikdo nám do této chvíle také neřekl, jak se vyrovnat s nesmyslnými hodinovými dotacemi, které nařídilo ministerstvo nebo se skladbou jednotlivých předmětů, která absolutně neodpovídá charakteru handicapu našich dětí. Je to celé nepřipravené, a to pomíjím ideologickou eurozvrácenost," pokračuje Pavel Svoboda.

Ve svých zařízeních vzděláváte děti s různým typem postižení. Zářijová inkluze ovlivní především první stupeň základní školy praktické, žáci druhého stupně dokončí studium podle starých pravidel. Jak doteď výuka u vás probíhala?
Náš učební plán a skladba předmětů se doposud velmi lišily od klasických základních škol. Měli jsme převahu pracovního vyučování, protože u takto handicapovaných děti je nasnadě, že budou pracovat manuálně. Proto se učili pracovním návykům a vytrvalosti, aby byly důkladně připraveny a zvládly studium navazujících oborů na odborných učilištích. S tím souvisí i další velká neznámá – nebudou mít tyto integrované děti horší pozici při uplatnění na trhu práce? Já si myslím, že ano, protože budou ve výsledku umět míň, než naši absolventi, kteří se učili pracovat už v naší škole a pak plynule pokračovali na učiliště, kde de facto navázali na učební plán základní školy praktické. Teď si představte, když mentálně postižené dítě půjde ze základní školy například na běžný učební obor či, nedejbůh, na víceleté gymnázium. Ten studijní obor samozřejmě nezvládne a pokud ano, nic se nenaučí. Výsledkem tohoto nezodpovědného experimentu bude podle mého poměrně velký počet nespokojených, nešťastných a méně vzdělaných dětí mezi námi.

Ministerstvo ale argumentuje zavedením tak zvaných podpůrných opatření, jako jsou speciální učební pomůcky nebo asistenti pedagoga, která mají rozdíly mezi žáky ve třídě kompenzovat.
To je ale další věc, která se naprosto zmítá v chaosu.  Podpůrná opatření, o kterých mluvíte, mají vycházet z psychologických vyšetření a doporučení poradenských a pedagogických center. Ta se ale podle nové legislativy dají provádět až po 1. září, nikoli teď. V praxi to tedy znamená, že školy si nemohou dopředu nic naplánovat, protože v tuto chvíli neví, co jakému dítěti psycholog doporučí a co mu bude třeba zajistit. Tím pádem se s tím všechny školy budou muset vyrovnávat za chodu, budou žádat o asistenty, což může ve výsledku trvat klidně  rok nebo dva. Navíc v případě asistentů pedagoga není zatím vůbec jasné, jestli je bude vůbec z čeho zaplatit, nehledě na to, že v současné době jich ani není dostatek. A taky bude docela tragikomedie, jak to v takové třídě třeba i s třemi asistenty, bude vypadat.

Konkrétně ve vašem zařízení se inkluze přímo dotkne víc než 110 dětí. Jak jsou na tom menší speciální školy, nehrozí, že přijdou do budoucna o žáky a zaniknou?
Existuje obava, že na, už brzy bývalé, základní školy praktické přestanou chodit děti. Očekávám, že přibližně dva roky nebudeme skoro nikoho nového zapisovat, budou probíhat pouze přestupy, což pochopitelně povede k postupnému vyhladovění těchto vzdělávacích zařízení až k jejich zániku. Například škola v Chrudimi, přibližně naší poloviční kapacity, bude mít od září o sedm tříd méně – devět pedagogů skončí. Takový meziroční pokles může být pro některé speciální školy likvidační. Ministerstvo si může říkat co chce, ale tohle je realita. Pro rodiče handicapovaných dětí to navíc bude znamenat ztrátu alternativy. Jejich dětem totiž v brzké době zůstane jediná cesta – běžná základní škola. Ať chce či nechce. Jakmile totiž tyto školy jednou zaniknou, nevěřím, že je kdy obnoví.

Názory: Rodiče povinný ročník vítají

Hradec Králové - Na Vaše názory jsme se ptali na facebookových stránkách Hradeckého deníku. Zde jsou některé z nich. Ostatní najdete právě na sociální síti, stačí zadat do vyhledávání Hradecký deník.

Ale proč ne, nejsem asi významněji proti. Mohlo by to mít spoustu pozitiv. Ovšem velice by mě zajímalo, jak naši milí zákonodárci hodlají vyřešit problém neočkovaných dětí, které státní školky běžně nepřijmou? Nebo že by na povinnost očkování konečně přestali tak tlačit? No ráda si na tu novelu počkám a pročtu si ji.   (Kateřina Valentová)

Povinný poslední ročník školky není od věci. Ukáže mnoho determinant, které jsou třeba pro vstup na základní školu: ukončený vývoj řeči, z čehož vyplývají poruchy řeči. Jen díky včasné intervenci v předškolním vzdělávání lze nedostatky identifikovat a s odborníkem odstranit.   (Václav Víška)

Myslím si, že povinný poslední ročník školky je velmi dobrý nápad! Stále se potýkáme s většími a většími rozdíly mezi prvňáčky a tento rok navíc ve školce by to mohl vyřešit. Vždyť řada rodičů děti do školky ani ten poslední rok nedává a to se pak u zápisů velmi projeví.   (Veronika Šebková)

Školka od dvou do šesti let. Poslední rok povinně

Česká republika - Novela školského zákona, kterou přehlasováním prezidentova  veta poslanci definitivně schválili v úterý, přináší několik zásadních změn. Týkají se především žáků devátých tříd, kteří budou od příštího roku povinně skládat státem připravené přijímací zkoušky na střední školy ukončené maturitou. Na jaře 2021 studenti poprvé absolvují tři maturitní zkoušky – z češtiny, cizího jazyka a matematiky (výjimku mají umělecké a zdravotní školy). Pro rodiče je asi nejdůležitější, že jejich ratolesti budou mít garantovaná místa v mateřských školách, od roku 2020 i ty dvouleté. Zavádí se desetiletá školní docházka, která se prodlužuje směrem do MŠ. Proti novele vystupují hlavně představitelé samosprávy. Starostové totiž namítají, že povinnosti z ní plynoucí dopadnou na jejich bedra. S jejich názorem se ztotožňuje prezident Miloš Zeman. Ministerstvo školství tyto obavy nesdílí.

Kateřina Valachová, ministryně školství (ČSSD):

Schválení této novely je dobrá zpráva pro školství a pro rodiče, kterým norma do budoucna přináší nárok na umístění dítěte do školky, nejdříve od čtyř, následně od tří a od roku 2020 od dvou let věku. V tomto případě však bude záležet na rozhodnutí rodičů.

Nárok bude systémově garantován zavedením spádových školských obvodů, které přinesou rodičům jistotu, že jejich děti budou mít ve školce místo. Jedná se o důležité opatření v politice slaďování rodinného a pracovního života 
s významnými sociálními a ekonomickými přínosy pro mladé rodiny a společnost jako celek. Schválený povinný rok předškolního vzdělávání bude mít pozitivní dopad na přechod dětí do základních škol a na jejich výsledky
v počátečním období povinné školní docházky.

MÍSTA PRO 40 TISÍC DĚTÍ

Novela se zároveň věnuje již zmiňované a doposud neřešené otázce umísťování dvouletých dětí do školek. Již dnes je takových dětí v MŠ kolem 40 000.

Nyní se budeme moci systémově věnovat zlepšení práce s touto věkovou skupinou a nejedná se jen
o opatření týkající se vzdělávacích plánů. Podpoříme snižování počtu dětí na učitele ve třídách s dvouletými dětmi a prostřednictvím šablon umožníme školkám čerpat mzdové náklady na nepedagogické pracovníky – chůvy.

V Parlamentu se vedla diskuze, zda budou obce schopny nároky na umístění dětí do školek garantovat. 
Z porovnání demografických predikcí
a stávajících kapacit MŠ vyplývá, že ve většině okresů s výjimkou některých velkých měst a okolí Prahy by měly být tyto kapacity dostatečné.

Obce, kde se předpokládá, že kapacity nebudou stačit, budou mít k dispozici kolem 13 miliard korun z národních prostředků a evropských strukturálních fondů na výstavbu nových míst v MŠ.

POSLANCI SE ZACHOVALI ODPOVĚDNĚ

I jako matka vítám přístup zodpovědných orgánů státní správy a zákonodárců, kteří se vyslovili pro systémovou podporu a rozvoj předškolního vzdělávání.

František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR:

Města a obce nemohou souhlasit s aktuální podobou novely školského zákona. Povinnost zajistit předškolní vzdělávání pro dvouleté děti už od roku 2020 totiž není v silách mnohých samospráv. Mimo jiné proto, že na to nemají finanční prostředky a z evropských fondů lze peníze čerpat pouze na zvyšování stávající kapacity mateřských škol. Paradoxní je pak situace, kdy mateřskou školku s dotacemi zateplili a po dobu udržitelnosti nemohou do skeletu budovy ani stavebně zasáhnout.

Problémem je také povinnost stanovení školských spádových obvodů pro mateřské školy. Není příliš fér pro obce, které zvyšovaly kapacity svých předškolních zařízení pro své občany, aby nově měly povinnost kvůli spádovosti poskytnout je i přidruženým obcím… Velkým otazníkem je pak záležitost povinnosti hradit investiční a provozní výdaje obci, které spád určí. Spádovost není vhodná ani pro rodiče, kteří často hledají školku v místě, kam jezdí za prací.

A CO KDYŽ SE DĚTI 
NENARODÍ?

Starostové také mají obavy z toho, co bude s nově vybudovanými kapacitami školek po roce 2020, když je zřejmé, že demografická křivka bude klesat. Jaká náplň se pro nově budované prostory bude hledat? Počet dětí nelze ani kvalifikovaně odhadnout, neboť ty dvouleté se ještě ani nenarodily. A kde je hledisko fluktuace občanů?

PREZIDENT ARGUMENTOVAL SPRÁVNĚ

Obecně je novela školského zákona, její příprava
i schvalování poněkud zvláštní. Původně vypadala jinak, nevhodně ho změnil poslanecký přílepek. Zákon pak prošel téměř celým legislativním procesem k prezidentovi, hlava státu ho na základě našeho dopisu vetovala. Prezidenta však – bohužel – přehlasovala Poslanecká sněmovna. V samosprávách logicky vyvolává obavy, jak to bude vypadat v budoucnu. Platí totiž, že vše, co je nařízeno shora bez předchozího přijetí těch, jichž se daná věc týká, dříve či později narazí. Vrchnostenský přístup je navíc v rozporu s ústavně garantovaným právem obcí na samosprávu. Jediné, co mě určitým způsobem uklidňuje, je příslib paní ministryně, že o našich obavách budeme dále jednat a hledat vhodné východisko. Snad nezůstane jen u slibů.

(připravila: Kateřina Perknerová)