Žákyně studijního oboru cestovní ruch se změnily v průvodce.

Dorty mezi stroji
Cukráři, gastronomové a průvodci nastupují na značky, „uvítací výbor" ve vrátnici zve k „píchačce" první návštěvníky. Pro některé to je premiéra, jiní přicházejí, aby zjistili, co se v továrně změnilo. A je se na co dívat. Pod rukama mladých cukrářů a kuchařů vznikají sladké dobrůtky, žákyně studijního oboru gastronomie připravují před zraky hostů saláty.

Cukrářské řemeslo se představuje i v bývalé člunkárně. Dorty mezi starými továrními stroji z oboru kovovýroby se hned tak nevidí.
Žákyně studijního oboru cestovní ruch se na dva dny mění v průvodce a ukazují továrnu od sklepa až po půdu.

„Na novou roli se nás osm statečných děvčat poctivě připravovalo – prohlídky areálu, spousta poznámek, doplňování si našich postřehů pod vedením správce továrního areálu Pavla Gregora," říká prvačka Nela Knapová. Z osmi průvodkyň zůstane nakonec pětice, která odolala bacilům.

Komentované prohlídky
Zájemci se shromažďují u tabule před vstupem do továrny. Ujímají se jich žákyně studijního oboru cestovní ruch a společně se vydávají na prohlídkovou trasu. „Kdybych si měla vybrat něco určitého, co se mi na továrně líbí, bylo by to velmi těžké rozhodování, ale nejspíš by vyhrály původní suché záchody tak zvané prevéty, obrovské sloupy v hlavním sále a samozřejmě sbírka motocyklů a bicyklů značky Raleigh," uzavírá mladá průvodkyně Nela Knapová.

Během dvou dnů si areál bývalé továrny Mastných prohlédlo téměř 1450 návštěvníků. Zhlédli netradiční představení gastronomických oborů mezi starými továrními stroji z kovovýroby. Stranou nezůstaly ani hudební nástroje – klavír a bicí. Příležitost ke koncertování měl každý. Mířili nejen na výstavu, ale také na dobré jídlo do školní restaurace, nacházející se v objektu, který byl součástí areálu továrny Mastných.A co spojuje bývalou továrnu Mastných se střední školou? V nejstarší tovární budově se nyní učí středoškoláci.    (jt, kov)

Historie továrny Mastných
Heslo rodiny Mastných „Práce šlechtí, důvěra sílí"
V roce 1805 založil Jan Mastný v Lomnici faktorství – odebíral od tkalců bavlněné zboží, zaměstnával až 400 tkalců „podomácku". Jeho syn Vincenc vydával bavlněnou přízi ve staré lékárně (dnes ul. Havlíčkova č. p. 138), později v domě č. p. 17 na Husově náměstí a zaměstnával až 1500 tkalců. A tak nad Karlovem v letech 1854-6 zakoupil pozemky a vybudoval první tovární areál ve městě. Jeho stavitelem byl Franz Richter. Vincenc Mastný byl v roce 1850 zvolen prvním lomnickým starostou a v letech 1861-3 byl poslancem českého sněmu. Budova č. p. 213 byla dle návrhu architekta Jana Šroubka zcela dostavěna roku 1894, kdy bylo zprovozněno 11 nových obytných pokojů nejen pro úředníky, ale i pro rodinu Mastných. Po sametové revoluci byla budova č. p. 212 vrácena v restituci panu Halířovi, který ji koupil v roce 1939 a obnovil výrobu – po 1948 součást Elitexu = člunkárna – pan Halíř budovu prodává, od 1992 působí firma SPEDAVA – od roku 2013 sídlí v této budově nový majitel Pavel Doležal se svým 5D Ateliérem, který se s nově vzniklým Spolkem pro záchranu továrny Mastných v Lomnici n. P. snaží o záchranu továrního objektu. Pořádají se zde pravidelné Dny architektury a další kulturní akce či výstavy. Nový majitel úzce spolupracuje se Střední školou Lomnice n. P., jež sídlí v budově bývalé továrny č. p. 213.