V Turnově, kde jste strávil závěr své třídenní návštěvy v Libereckém kraji, vám zastupitelé města předali výzvu, v níž kritizují vaši účast na oslavách ukončení 2. světové války, ale obecně i přílišnou vstřícnost k Rusku a jeho politice. Co jste jim odpověděl?
Odpověděl jsem jen v zásadě totéž, co jsem řekl občanům Turnova ve svém úvodním slově.

Tedy, že pokud bych do Moskvy nejel, považoval bych to za projev neúcty nejen k padlým vojákům, ale i k 20 milionům občanů bývalého Sovětského svazu, kteří ve válce zahynuli a kteří přispěli k vítězství nad Německem. Nejvíce mě kritizují ti, které nikdo do Moskvy nepozval. Rozhodnutí je otázkou mého svědomí a já nechci být populista, který se rozhoduje podle toho, jak uvažuje většina.

Na setkání mě zarazilo, že po mé odpovědi všichni zaraženě mlčeli, nikdo se nepřihlásil a až následně udělali exhibici, kdy místo názoru z publika ostentativně vystoupili na pódium a svoje otázky nebo názory četli z papíru.

To mě vždycky rozčiluje, protože si myslím, že každý má mluvit spatra. To, že mlčeli, považuji za určitou, jemně řečeno, nestatečnost.

Argument o obrovském množství padlých sovětských vojáků i obyvatel je všeobecně akceptovatelný. Ale je ještě druhá část problému, a tou je složení osobností, které pozvání přijaly včetně severokorejského diktátora Kim Čong-una…
Já se neřídím tím, kdo tam jede a kdo tam nejede.

To by bylo příliš ubohé. Západní Evropa nebyla osvobozena Rudou armádou, takže je logické, že k oslavám nemají takový vztah jako my. A pak je tu fakt, že Hitler chtěl vyhubit slovanskou rasu jako podlidi, zatímco třeba s Francouzi zacházel daleko vlídněji a k Britům dokonce choval obdiv. V tom je ten rozdíl. A pokud vím, bude tam řecký prezident, srbský prezident, čínský prezident, indický prezident, slovenský premiér a já nevím, kdo všechno ještě. Upřímně řečeno, i mně tam vadí přítomnost Kim Čong-una. A už jsem veřejně prohlásil, že pokud ho uvidím, nepodám mu ruku, stejně jako jsem ji nepodal Jásiru Arafatovi.

V neděli překročí hranice americké jednotky, které z Pobaltí směřují na svou základnu v Německu. V Polsku jsou americké jednotky nadšeně vítány, u nás už nejrůznější aktivisté a komunisté vyzývají k nepokojům, dokonce se mluví o blokádě. V čem spatřujete rozdíl postoje mezi námi a Poláky?
To nemohu posoudit, ale nemyslím si, že občané ČR mají k NATO krajně negativní postoj. Naopak bych řekl, že podle jakkoli více či méně důvěryhodných průzkumů mezi příznivci převyšuje mírná většina (asi 58 %). Aktivisté, o nichž mluvíte, se dopustili jedné tragické chyby, která mě donutila reagovat a prohlásit je za blázny. Ta chyba spočívala v tom, že označili těch 560 amerických maníků za okupační armádu. Dovedete si představit okupační armádu složenou z pěti set mužů… Tenhle přestřelený výrok mě vedl k tomu, abych vysvětlil, že okupace, kterou jsem zažil, vypadá úplně jinak. Plus mínus 150 tisíc vojáků, plus mínus 500 tanků a plus mínus dvacetiletý nikoliv třídenní pobyt.

V nejbližších dnech má vláda projednávat zatím utajený materiál o vyrovnání územních nároků z roku 1958 mezi Českou republikou a Polskem. Týká se to i části Frýdlantského výběžku, údajně 103 hektarů. Obce přijdou o peníze z rozpočtového určení daní. Obávají se i zemědělci, kteří tady hospodaří na pronajatých pozemcích státu a za své peníze je zvelebili. Mezistátní smlouvy se narovnají, ale mnoha lidem to naruší životy. Co si o tom myslíte Vy. Vracet, či nikoliv?
Obecně se přikláním k tomu, že dohody se mají dodržovat. Neznám přesně důvody, které v roce 1958 vedly k narovnání hranic, a zastávám názor, že když o nějaké věci něco nevím, tak k ní nevyjadřuji své stanovisko. Z takového politika se pak stane všeználek, který se automaticky vyjadřuje ke všemu.

V Plzeňském kraji jste pochválil zlepšující se kondici české ekonomiky. Navzdory tomu si ale řada starostů stěžuje na daňovou výtěžnost, systém výběru daní selhává. To tvrdě dopadá na obecní rozpočty, ohrožuje to jejich fungování. Poslanci za Liberecký kraj už poslali ministru Babišovi písemnou interpelaci. Budete se v této věci nějak angažovat?
Myslím si, že budu mluvit s ministrem financí, až budou známy údaje o výtěžnosti za první kvartál, což bude ve velmi krátké době. Dosud jsem byl ochoten pochopit argument, že například výnos ze spotřební daně klesl kvůli předzásobení cigaret, ale nerozuměl jsem argumentu, proč vlastně klesl i výnos z DPH. Vím, že pan ministr Babiš mluvil o vratkách, prosím, ale on ten výnos klesl i v únoru.

Pan hejtman má i evidenci za první polovinu března, kde daňový výnos v Libereckém kraji klesl dokonce už o 20 procent a to už je dost hrozivé číslo. A na to se pana ministra Babiše samozřejmě při nejbližší příležitosti zeptám.

Při loňské návštěvě kraje jste slíbil, že budete hovořit s ministrem kultury Danielem Hermanem na téma záchrany unikátní stavby Ještědu. Proběhlo toto jednání? A jak je náprava daleko?
Už jsme se setkali a dohodli se, že si vzájemně vyměníme seznam ohrožených památek, včetně Ještědu. A budu upozorňovat nejen pana ministra kultury, ale i ministryni pro místní rozvoj, protože ta má na starosti evropské fondy, na seznam 260 chátrajících památek. Bez ohledu na to, zda mají statut památky UNESCO nebo ne, protože památky jsou krajinotvorný prvek a nechat tyto věci chátrat je podle mého názoru zločin.

Ve středu jste navštívil rozsáhlou oblast Ralska, které se ještě 24 let po odchodu sovětských vojsk a 19 let po ukončení devastující těžby uranu potýká s obrovskými problémy. Také liberecký hejtman si od Vaší návštěvy slibuje intervenci vlády. Jak můžete konkrétně pomoci?

Prezident není všemocný. Já mohu pouze konzultovat problém s ministerstvy, jichž se to týká. Především s ministrem Stropnickým, protože pokud jsem správně informován, je to primárně problém vojenských lesů, které vlastní 90 procent.

V Liberci jste uvedl, že se svou kandidaturou budete zaobírat až rok před uplynutím funkčního období. Vaše časté návštěvy krajů ale někteří interpretují už jako Vaši předvolební kampaň. Můžete to vyloučit? Jaký je tedy jiný důvod Vašich častých návštěv v krajích?
Já si myslím, že prezidentská kampaň se dělá jinak. Koneckonců jsem ji zažil. Kandidát mluví o svých úspěších a pečlivě zatajuje své neúspěchy.

A říká: volte mě. Ať už jde o má setkání s občany či zastupiteli, nic takového jsem nikdy nedělal. Naopak se ptám na jejich problémy a snažím se je tlumočit dál, ať už na úrovni vlády, parlamentu či jiné instituce, protože mám za to, že to patří k náplni práce prezidenta. Představte si opak. Prezidenta, který je zavřený na Hradě nebo v Lánském zámku a stýká se s velmi omezeným okruhem stejných lidí po celých pět let funkčního období. Nemá tedy to, čemu se říká zpětná vazba. To znamená nezprostředkované setkání s občany.

Když mluvíte do televize nebo rozhlasu, nemohou nijak reagovat. Já jim tu možnost nejen dávám, ale naopak je k tomu vyzývám. Dostanou mikrofon a mohou vyslovit názor nebo položit otázku. V Turnově se přihlásili sami, ale jinde se zoufale dívám, jestli uvidím aspoň jednu červenou kartu, abych jejího nositele mohl vyvolat a on mohl vyslovit svůj, pokud možno odlišný názor.

I prezident Masaryk se rád setkával s lidmi a chtěl znát jejich názory, ale na rozdíl od Vás společnost nerozděloval, naopak se ji snažil sjednocovat…
Masaryk byl také buřič, který se snažil provokovat, ať už to byla Hilsneriáda či spor o Rukopisy. Ale protože byl zakladatelem státu, stal se z něj „tatíček" sjednotitel Masaryk. Já se stále ještě nacházím v té buřičské fázi, protože si myslím, že tady jsou problémy daleko hlubší, než byly v době první republiky, a že je nutné na ně upozorňovat, i když je to možná nepopulární. Mimochodem starosta Mimoně mi daroval krásnou destičku, na které je napsáno: Když blbec spí, koná veřejně prospěšnou práci. Ale nebyla to určitě žádná narážka na konkrétní politickou osobnost…

Já se přesto ještě vrátím k té paralele s prezidentem Masarykem. Pamětníci totiž nevzpomínají, o čem řečnil v parlamentu, co rozhodl, ale nikdy jim z paměti nevypadne osobní setkání, pokud k němu došlo. Takže se znovu a jinak ptám, jestli přeci jen nejde o volební kampaň.
Jenže tehdy nešlo o přímou volbu, nýbrž volbu parlamentní. Často slýchám, že naposledy tam přede mnou byl Masaryk. On také jezdil za občany, i když jejich podporu přímo nepotřeboval.

Krátce po Vašem zvolení se spekulovalo, že roli první dámy možná zaujme Vaše dcera. Už dlouho o ní ale nebylo slyšet. Čemu se nyní věnuje?
Moje dcera odmaturovala, teď ji čeká vysokoškolské studium a já si nedovedu představit skloubení obou funkcí tedy funkce první dcery a vysokoškolského studia, zvláště pokud by bylo v zahraničí.

Je o Vás známo, že ze všech sportů milujete šachy. Včera jste mimo plánovaný program poblahopřál vítězce ankety o nejlepšího sportovce uplynulého roku v kraji, Evě Samkové. Co je Váš největší sportovní úspěch: šachy či veslování na rybníce?
Za svůj největší životní úspěch považuju to, že jsem zhruba před třiceti lety prošel za jediný den na běžkách celý krkonošský hřeben a v jedenáct hodin večer jsem se spustil do Černého dolu, kde právě horská služba vyrážela k mé záchraně.