„Na našem oddělení bylo několik pozitivních pacientů. I proto mi krátce před tím, než jsem měla nastoupit na víkendovou službu volali z práce, že chodit nemám a v neděli mám jít na testy,“ řekla žena, která ještě před absolvováním testů na sobě pozorovala příznaky přicházející nemoci:
„Měla jsem mírnou zimnici a necítila se dobře. A když mi pak v pondělí ráno přišla sms, že jsem pozitivní, myslela jsem si, že to tou zimnicí skončí a že budu mít jen lehký průběh nemoci.“
O lehkém průběhu nemoci byla přesvědčena ještě několik dní. Ale pak to přišlo.
„Ve čtvrtek mi pak však stoupla teplota ke čtyřicítce. Začala jsem na radu lékařky brát paralen, abych teplotu srazila. Ale i tak mi po krátkém čase opět teplota kulminovala mezi 39,5 a 40. A trvá to už pět dní a já už jsem nešťastná,“ dodala paní Pavla, která se už chystala i na to, že nakonec skončí v nemocnici na covidovém lůžku.
„Byla jsem s tím smířená, ale poté, co jsem navštívila infekční, kde mi udělali rentgen plic a rozbor krve, tak mi bylo řečeno, že naštěstí nic na plicích nemám a mám jít domů a dál teplotu srážet. A že to snad zvládnu bez nemocniční péče,“ řekla žena a dodala, že nyní si už opravdu nemyslí, že se jedná jen o „chřipečku“.
„Ale to jsem opravdu netušila, co mě čeká. Za celou tu dobu jsem propotila desítky triček a je mi opravdu šoufl. Nikomu bych to nepřála. Škoda, že nemám podobný průběh jako můj manžel nebo dcera,“ zasnila se žena nad tím, že její muž měl při dovidu „jen“ bolest kloubů a dcera zvýšené teploty, ale na čas ztratila čich a chuť. A i když je paní Pavla v nemoci zesláblá, neztrácí smysl pro humor: „To pocení beru i jako přípravu na návrat do práce. Z našeho oddělení se totiž stane covid oddělení a budeme tam muset chodit ve skafandrech, kde se člověk potí jak dveře od chlívu. Tak mám takový trénink.“