Ještě v dobách nedávno minulých byly kompetence východočeských sportovních fanoušků pevně rozděleny. Do Pardubic se jezdilo na hokej a do Hradce Králové na fotbal. Teď se situace rapidně změnila. O hradecký fotbal a pardubický hokej zavadí jen nejzarytější fanoušek a z dříve fotbalového města se stává bašta „černé pryže“. A důvod sportovního úpadku? Je společný. Oba kluby vlastní město. Radnicím v obou krajských městech je třeba přičíst ke cti, že sportovní chlouby regionu zachránily před krachem a tím možná i úplným zánikem. Ale dál… Dál už převažují negativa, kluby se nerozvíjejí, spíše stagnují. Nemají jasné řízení, vizi dalšího rozvoje. V řadě strategických rozhodnutí se stávají politickým nástrojem na radnicích.

Za příklad, jak by mělo fungování klubu vypadat, může posloužit hradecký hokej. Mountfield vede z pozice bosse Miroslav Schön, poloviční vlastník klubu, schopný manažer, který rozhoduje o všech podstatných věcech a také nese největší zodpovědnost. To v hradeckém fotbalu, který ze 100 procent vlastní město, je tato role, kulantně řečeno, zahalena v mlze. Dřívější, městem jmenovaný šéf klubu Richard Jukl, možná i pod nátlakem fanoušků, kteří žádali jeho odstoupení, ustoupil do pozadí. Dál se podílí na chodu klubu, ale jako první muž hradeckého fotbalu vystupuje nový ředitel Jiří Sabou.

Na jejich omluvu lze ovšem říct, že mají svázané ruce, protože v důležitých rozhodnutích podléhají verdiktům a schvalovacím procesům městských zastupitelů. A tady je kámen úrazu. Rozhodnutí vlastníka klubu, tedy města, nejsou rychlá, promyšlená, navíc nikdo vlastně neví, kdo z městských zastupitelů, potažmo představenstva klubu, nese odpovědnost, kdo a co může rozhodnout. Stejný problém nyní nastal i v pardubickém hokeji.

Tržby padají ke dnu

V Hradci Králové přitom oba největší sporty mají od radnice takřka stejnou finanční podporu. Ale podpora ještě neznamená zázemí. Když se podíváme jen na samotné „A“ týmy, tak oběma sportům přispívá hradecká radnice kolem 15 milionů korun. Další finance jsou na sponzorech. A ti se na hradecký hokej lepí a od fotbalu odcházejí. Stačí se podívat na výroční zprávy z minulé sezony. Zatímco hokej si ze 71 sponzorských milionů polepšil o 3 miliony, tak za stejnou dobu se sponzorské peníze na fotbal snížily z 22 na necelých osm milionů korun.

A tento trend bude podle předsedy představenstva FC Hradec Králové Jana Michálka dál pokračovat. Tedy do doby, než bude mít hradecký fotbal nový stánek a tím i větší šanci nalákat více sponzorů. „Všechno stojí a padá se stadionem. Vím, že odliv sponzorů je masivní. A já se tomu vůbec nedivím. Vždyť kdo by se chtěl prezentovat na rozpadajícím se stadionu,“ míní Jan Michálek a poukazuje i na odliv fanoušků. Ty povětšinou z druholigového trávníku přetahuje také extraligový hokej. A není to vidět jen v ochozech, ale i v ekonomických číslech.

Zatímco v sezoně 2016/17 byly tržby z fotbalového vstupného 1,3 milionu korun, tak o rok později to bylo již jen žalostivých 431 tisíc.

A hradecký hokej? Za stejné období přinesli fanoušci do hradeckého ledového paláce 33 milionů korun (14, 19). Upadající trend na straně fotbalu chce Jan Michálek, který ještě před časem uvažoval o odstoupení z postu předsedy představenstva, změnit. „Pokud dostanu důvěru, rád budu pokračovat a chci pomoci nasměrovat klub do lepších a klidnějších vod,“ uvedl stávající předseda, který se tak za pár týdnů bude chtít ucházet o místo v nově voleném představenstvu klubu.

Oligarcha či odborník?

To se po letech změní. „Změny v orgánech společnosti FC Hradec Králové by měly nastat v nejbližších týdnech. Je to logické, neboť jsme jako koalice odpovědní za hospodaření města a jeho společností,“ uvedl primátor města Alexandr Hrabálek, který by rád v obsazování představenstva a dozorčí radě upřednostnil nominaci odborníků a zkušených lidí z oblasti řízení sportovních organizací.

Jejich úkolem bude má být nejen zajištění bezproblémového chodu společnosti a odpovídající sportovní výsledky, ale i proces hledání a v konečné fázi nalezení kvalitního strategického partnera klubu.

„Ukázkou úspěšného modelu spolupráce města s partnerem může být hradecký hokejový klub, kde to funguje a přináší sportovní úspěchy, které generují to nejdůležitější. Velký zájem veřejnosti, a to všech generací či celých rodin, atmosféra na hokejových utkáních a především vzor pro ty nejmenší, kteří chtějí sportovat a aktivně trávit svůj volný čas,“ nechal se slyšet první muž hradecké radnice.

Hledá se kompromis

Podobnou vizi sdílí i Jan Michálek. Nedovede si však představit, že by fotbal vedl někdo způsobem jako hradecký hokej Miroslav Schön či jeho fotbalový „kolega“ z Chelsea Roman Abramovič: „Již několik let říkám, že stoprocentní vlastnění klubu městem je cesta do záhuby. Stačí se podívat na hokejové kolegy z Pardubic. Není však možné, aby klub vedl oligarcha typu Abramoviče. Musí se najít kompromis. Ale hlavně musíme mít strategického partnera. Ten snad přijde s novým stadionem,“ dodal Jan Michálek s tím, že smutným současným trendem hradeckého fotbalu je, že ho nad vodou nedrží jen dotace, ale z velké části i finance za prodané hráče. V sezoně 2016/17 za ně hradecký klub obdržel 4,7 a o rok později 14 milionů.

Ale zpět ke stadionu. Ano, výstavba nové fotbalové arény je pro další rozvoj klubu nezbytná. Ruiny Malšovického stadionu jsou pro Hradec ostudou. Ale dokáže po výstavbě nového stadionu město finančně i sportovně klub vystřelit výš? Pardubický hokej už reprezentativní arénu má a kde se momentálně nachází…

Komentář Jiřího Fejgla: Město je špatný pán. Své o tom vědí i v Hradci Králové
Spolumajitel klubu podezřelý, že řídil pod vlivem drog. Trenér a bývalý kouzelník v bráně opilý, jak zákon káže, jen se štěstím v autě nikoho nezabije. Tým na posledním místě tabulky předvádějící parodii na hokej.
To vše je jen důsledek.
Co je zásadním problémem Dynama Pardubice, toho pyšného (dlouhá léta právem) hokejového klubu? Odpověď je jednoznačná: Je prostě špatně, když profesionální sportovní tým vlastní město. Prosím, odlišit od mládeže, to jsou dva odlišné světy.
Důvody jsou dva, každý v jiné rovině.
Tím prvním je fakt, že město dává peníze do projektu, který by měl být rentabilní. Dotuje platy hráčů, trenérů, funkcionářů, již by si měli na své živobytí vydělat sami. Ať už výkony, které by přitáhly lidi na tribuny, donutily by je kupovat si dresy, šály, čepice… Nebo schopností sehnat partnery (sponzory).
Ten druhý? V profisportu je potřeba mít jasné vedení. Nastavené rozhodovací pravomoci, dost často tvrdou ruku. Ne pluralitu názorů, jež je potřeba v politice. Jenže ve chvíli, kdy do hokeje (fotbalu) zasahuje příliš mnoho lidí, je problém. Navíc lidí, kteří nemají přímou odpovědnost.
Přesně to se děje v Dynamu. Generální manažer Dušan Salfický a spol. (nyní neřešme jejich schopnosti) se musejí zodpovídat zastupitelstvu, primátorovi, své straně. Přitom v Pardubicích mají možnost podívat se kolem sebe. Viděli by, jak je zapeklité, když se město motá do profesionálního sportu.
Hradecký fotbal budiž důkazem.
Už je to třináct roků, co se radnice stala vlastníkem černobílého klubu. Od té doby Votroci stagnují, byť mají velmi slušnou mládež a v posledním roce vylepšili pošramocené vztahy s fanoušky či mediální tvář.
Jenže za dobu městské vlády hráli jen pět sezon první ligu. Třikrát sestoupili. Především však nemají stadion, který by je posunul do jiné dimenze. Město zatím není schopné ho postavit. Také v debatách o něm hrají roli rozdílné názory zastupitelů.
Hradecký hokej je jiný případ. V něm má sice město poloviční podíl, ale hlavní rozhodování je na společnosti Mountfield.
Pardubický hokej, stejně jako hradecký fotbal zkrátka potřebuje nového vlastníka. Jinak se nepohnou.