Rakouský hlavní stan Gablenzovi vzkázal, že se na místo posílají dva pěší prapory z josefovské pevnosti. Ze záměru ale sešlo. Naopak Gablenz byl mylně informován o tom, že k Brusnici míří čtyři prapory a jedna půlbaterie IV. armádního sboru.

Poté, co Prusové ztratili bojiště u Trutnova, vyslal pruský korunní princ Bedřich Vilém z Úpice Boninovi na pomoc gardový sbor generála Augusta von Württemberg s cílem přetnout rakouskou ústupovou cestu ke Dvoru Králové.

28. června se tak pruská 1. gardová divize srazila s oddíly rakouské Knebelovy brigády, která měla podle rozkazu velitele rakouského X. sboru podmaršálka Gablenze krýt rakouský ústup od Trutnova přes Staré Buky na Pilníkov. Pochodující brigádě se nepodařilo ani za podpory jezdectva a dělostřelectva, pálícího z pozic na vrchu Hranná, Prusy odrazit a zvolna ustupovala ke Stříteži. Před polednem se ocitly pod tlakem Prusů i Gablenzovy oddíly.

Rozkaz k ústupu k Pilníkovu se však nedostal ke Grivičičově brigádě, která tak podle původních propozic pochodovala ke Dvoru Králové. Tato brigáda se v poledne 28. června střetla u Rubínovic s pruským 2. granátnickým plukem, jehož nápor odrazila a plukovník Grivičič naopak vydal rozkaz k provedení protiútoku proti pruským jednotkám, což nebylo šťastné.

Rakušanům do boku vpadly tři prapory 3. granátnického gardového pluku a Grivičičovi muži  skončili v obklíčení. Z fatální situace se zpět k Pilníkovu podařilo probít jen dvěma tisícům vojáků, ostatní padli nebo skončili v zajetí.

Gablenz, vítěz od Trutnova, vývoj zhodnotil slovy: „Lituji velice, že jsem byl k tomuto ústupu donucen. Že upozornění, jež jsem si dovolil již před čtyřmi dny pronésti co do ohrožení postavení u Trutnova, nebude-li Brusnice přiměřeně obsazena – že upozornění to nebylo nemístné, osvědčilo se dnes bohužel až příliš zřejmě."

Krvavá řež u České Skalice

Po debaklu u Náchoda rakouský VI. armádní sbor ustoupil k České Skalici, kde obsadil výšiny nad městem v okolí nádraží. V ranních hodinách 28. června 1866 dorazil do České Skalice rakouský VIII. armádní sbor pod velením arcivévody Leopolda, který měl VI. sbor, oslabený předchozí den u Náchoda, vystřídat. Třebaže vrchní velitel Severní armády polní zbrojmistr Benedek vydal rozkaz, aby se sbor od České Skalice bez boje stáhl, arcivévoda svévolně vydal rozkaz k útoku proti blížícímu se pruskému V. armádnímu sboru generála Karla von Steinmetz.

Naopak u Náchoda poražený podmaršálek Ramming rozkaz vrchního velitele poslechl a zahájil ústup. Kolem 10. hodiny se tak u České Skalice rozhořely boje. Tlak pruského dělostřelectva a gardového jezdectva donutil rakouskou jízdní brigádu generálmajora Schindlöckera k ústupu za řeku Úpu, hlavní boje se rozhořely v bažantnici Dubno, hájené jediným praporem pěchoty, a s ní sousedící železniční násep mezi Skalicí a Starkočí. Pod náporem Prusů však vojáci Crennevillova 75. pěšího pluku museli z bažantnice ustoupit ke skalickému nádraží. Generálmajor Fragnern vyslal proti bažantnici prapor polních myslivců, kteří – ač v menšině –  Prusy zaskočili a vytlačili.

Nato Fragnern vyrazil se zbytkem své brigády na zteč, útok ale skončil v křížové palbě Prusů. V čele svých vojáků padl i zbrklý generálmajor. Okolo poledne do bojů zasáhla rakouská brigáda plukovníka Kreysserna. I tento protiútok utopily pruské jehlovky v krvi a spolu s řadou svých vojáků padl i brigádní plukovník Kreyssern. Vzpomínky o řeži u České Skalice zanechal Ladislav Prokop, jehož 21. pěší pluk tvořil součást Kreyssernovy brigády: „Vidím hrůzné divadlo. Po hnoji, po drnu, na cestě, kde bylo jaké místečko, všude leží ranění. Ten bez nohy, onen má tři a více ran v sobě, jiný má kus boku pryč a ruce přeražené. … Z celého pluku padlo nebo bylo zajato 1400 mužů a 47 důstojníků."

Dvě hodiny po poledni dorazily na českoskalické bojiště od Náchoda hlavní síly pruského V. sboru, pod jehož tlakem vydal arcivévoda Leopold konečně  rozkaz k ústupu. Zhruba hodinu po poledni ovládli Prusové zoufale bráněné nádraží, pouliční boje však pokračovaly i přes ústup většiny rakouských jednotek až do večera. Karel von Steinmetz dosáhl dalších vavřínů a pruští historici jej ověnčili přízviskem „lev od Náchoda a Skalice".

Ztráty Rakušanů činily ve střetech u Nového Rokytníka a Rubínovic 123 důstojníků, 3696 mužů a 57 koní, Prusové ztratili 17 důstojníků, 583 mužů a 40 koní. V bojích o Českou Skalici ztratili Rakušané 205 důstojníků, 5372 mužů a 197 koní, Prusové 62 důstojníků, 1300 mužů a 26 koní.

Josef Šrámek