Po sobotním startu bylo nejprve nutné zdolat dvoumetrovou překážku, po které následovalo roztažení hadic a běh okolo stadionu. Na dalším stanovišti na ploše stadionu následovalo přetažení osmdesátikilové figuríny a přenesení dvou třicetikilových závaží, dále běh do patra stadionu a šest převrácení traktorové pneumatiky. Po oběhnutí ochozu a vytažení závaží na laně do patra se už skoro všichni vydali ze svých sil, ale to nebyl konec. Závěrečnou disciplínou bylo zdolání třiašedesáti schodů od stadionu na kopec k sídlišti Příčnice, kde je převýšení okolo sto metrů. Tam soutěž končila a všichni soutěžící se silami také.

Sáhli si na dno sil

Nápad na uspořádání této soutěže se zrodil v hlavách hronovských dobrovolných hasičů v loňském roce. To tuto dráho postavili na základě sázky a napadlo je, že trať je vyhovující podle TFA, a tak by se nechala využít na poměření sil mezi útvary.

„Oslovili jsme všechny okolní sbory, ale poměřit síly si přijeli kromě místních jen dobrovolní a profesionální hasiči z Velkého Poříčí. Je to škoda, ale příští rok si to určitě zopakujeme. Zimní stadion je pro tuto soutěž ideální. Všechno proběhlo podle pravidel, do cíle doběhli všichni, i když značně vyčerpaní, ale o tom tato soutěž je. S průběhem jsme spokojeni a doufám, že i soutěžící," řekl Martin Zíta, strůjce nápadu na uspořádání soutěže a hlavní organizátor z SDH Hronov.

Jaké to bylo zdolat takto náročnou soutěž se v cíli svěřili i její účastníci. „Běželo se celkem slušně, ale fakt to bylo náročné a fyzicky dost vyčerpávající. Krizi jsem měl při zvládání disciplín náročných na ruce. Nejhorší bylo asi to tahání figuríny. Jelikož jsem dost vytrénovaný, tak mně závěrečný běh do schodů moc velký problém nedělal. S výkonem jsem spokojený. Těší mě, že jsem překonal i profíky, je to dost motivační," svěřil se po doběhu vítěz soutěže z SDH Hronov Tomáš Zíta.

Nejtěžší schody

„Běželo se ztěžka, ale musím uznat, že dobrovolníci byli lepší. Přišli jsme si to jen zkusit, neplánovali jsme, že budeme soutěžit. V každém případě je mladý Tomáš Zíta opravdu dobrý a Matěj Němeček taky. Nejtěžší asi byly ve finále ty schody, protože se většinou dostatečně nerozvrhnou síly a schody pak jsou umrtvovací a nebo se dají vyběhnou zlehka. Silové disciplíny nebyl velký problém, na to jsme trénovaní, jen si rozvrhnout síly. S výsledkem nejsem spokojený, ale čekal jsem tu už při startu," zhodnotil třetí Petr Košťál z HZS Velké Poříčí.

Všichni soutěžící celou trať zdárně zdolali a rozdíly v časech, zejména v čele tabulky byly minimální. Nejlepší dosažený čas byl 6:01:00 min a nejhorší 9:33:95 min, což bylo obdivuhodné. Pro netrénovaného jedince by zdolání trasy byl nepřekonatelný problém.