Předseda krajského soudu se loučí. 'Budu blíž Spartě,' říká

Vrchnímu soudu, kam nyní míří, s nadsázkou na konci půlhodinového rozhovoru, při kterém ani na moment neodložil cigaretu a neustále přecházel po místnosti sem a tam, vzkázal: „Kouřit budu dál".

Jak byste zhodnotil svou kariéru předsedy krajského soudu?
Chtěl bych především poděkovat soudcům i odbornému aparátu za výsledky, kterých pod mým čtrnáctiletým vedením dosáhli. Bez nich bych nebyl nic. Ani ryba, ani rak, ani Bořek, ani předseda. Jak já říkám, diamantová trestní východočeská justice vévodí české justici. V občanskoprávních i obchodních agendách se pohybujeme na čtvrtém místě.

Pokračoval byste ve své funkci i nadále, pokud byste mohl?
Po čtrnácti letech strašení na krajském soudu je na čase skončit. Když jsem nastupoval, tak jsem nevěřil, že tu vůbec tak dlouho vydržím. Člověk se kouká a je, stejně jako ve sportu, potřeba změnit barvu dresu.

Za jaký tým tedy nyní budete „kopat"?
Druhého dubna jsem, v uvozovkách, zahájil ústup na Vrchní soud v Praze, kde budu působit jako místopředseda poveřený řízením insolvenčního úseku. Na novou práci se těším, protože jde o velkou výzvu. Navíc jsem už pochopil, že ze mě Jirka Jarošík ani Marek Matějovský nebude, a tak se alespoň přiblížím pražské Letné.

Hradec Králové vám chybět nebude?
Určitě mi chybět bude. Východočeská justice, kde jsem působil 27,7 let – šťastné sedmičky – ve mně zanechává hluboké a krásné vzpomínky. Bylo mi se soudci a odborným aparátem zdejšího soudu dobře. Jsem tu doma. Aspoň o víkendech si Hradec, kam budu chodit na fotbal, budu užívat. Do Prahy se stěhovat neplánuji, budu každý den dojíždět.

Prozradíte něco ze zákulisí výběrového řízení na funkci vašeho nástupce?
Vím o tom, že se budou hlásit, nejsou-li už přihlášení, dva uchazeči, oba kvalitní.  A věřím, že mým pokračovatelem bude někdo z řad mých nejbližších spolupracovníků. Od 24. do 25. dubna bude výběrové řízení, výsledek by měl být znám den poté.  Na výběru se budu podílat. A věřím, že bude mít komise šťastnou ruku.