„Myslím si, že jsme jedni z prvních v Královéhradeckém kraji, kteří s vakcinací začali,“ říká kardiolog Jiří Veselý. „Nesnažili jsme se někoho předbíhat, ale podařilo se nám včas vytvořit seznam dostatečného počtu lidí vhodných pro očkování, což byla vstupenka pro zisk vakcíny,“ vysvětluje lékař, a jak dodává, podařilo se to právě i kvůli modelu sdružené praxe, když na tvorbě seznamu se podíleli tři praktici a sestřička, kteří ordinaci praktického lékařství Edumed sdílí.

„Měli jsme vytipované vhodné adepty, kteří splňují věková a zdravotní kritéria. Oslovili jsme je, jestli nebyli třeba už na očkování v náchodské nemocnici, a když projevili zájem, tak jsme je zařadili do našeho systému,“ popisuje postup při tvorbě seznamu první stovky lidí, kteří si mohli přijít pro vakcínu ke svému praktikovi. Jako jedněm z prvních v kraji se tak v Broumově podařilo dát do kupy prvních sto jmen, čímž si vysloužili nárok na deset pěti mililitrových ampulí AstraZenecy.

Marek Stromský.
Žokej Stromský myslel na konec, ale nekoná se

Jak lékaři přiznávají, byla tvorba seznamu vhodných adeptů pracná. „Bylo to poměrně administrativně náročné. Je výhoda, že nás na to bylo více a tu práci jsme si rozdělili. Když je lékař v té ordinaci sám, tak chápu, že spousta doktorů na to kapacitu nenajde,“ považuje lékařka Adéla Hažmuková nynější systém registrace za komplikovaný a nepříliš šťastný. „Ale na druhou stranu to byla cesta za dobrým cílem, kterou bylo třeba provést,“ doplňuje kardiolog Veselý a potvrzuje výhodu sdílené praxe, díky které se na obvolávání lidí podílelo několik lékařů a sestřiček.

Obavy se neregistrovaly

To že vakcína konečně dorazí i do Broumovského výběžku se začalo rýsovat až na přelomu minulého týdne. „Vědělo se, že ji dostaneme, ale nebylo zřejmé kdy. Bylo to takové čekání na Godota,“ usmívá se Jiří Veselý. Nakonec deset ampulí dorazilo ve čtvrtek odpoledne. S očkováním se proto mohlo začít hned v pátek. „To bylo naočkováno prvních 86 lidí, teď to vidím tak ještě na hodinu,“ odhadovala v sobotu kolem půl jedenácté Adéla Hažmuková. Právě k ní každý zamířil ještě před tím, než usedl na očkovací místo, aby s ním probrala jeho aktuální zdravotní stav. Ordinace měla k dispozici deset ampulí vakcíny AstraZeneca, každá z nich garantovala dávku pro deset lidí. „Jedna dávka obnáší půl mililitru vakcíny. Výrobce deklaruje, že v jedné ampuli je nejméně pět mililitrů, což je dávka pro deset lidí. Mnohdy tam je ale těch mililitrů šest. Sestřičky jsou šikovné, a když neukapávají, tak se nám daří z jedné ampule získat 12 dávek,“ vysvětluje Jiří Veselý, že každá kapka se počítá.

V dílně dřevořezbáře Miroslava Kříže se rodí spousta krásných věcí. Rozměrnější sochy vznikají na dvoře.
Zakázka z Orientu. Řezbář promění dubový kmen na velblouda v životní velikosti

Nějaké obavy lidí z AstraZenecy v ordinaci neregistrovali. „Velká výhoda je – a to je jen můj vnitřní pocit – že člověk musí být ztotožněný s tím, že tu vakcínu opravdu chce. Pokud by o tom nebyl přesvědčený a měl z toho stres, tak to může být právě spouštěč nějaké negativní reakce na očkování,“ říká kardiolog, že je potřeba k tomu rozhodnutí dozrát. „Nejlepší cesta k tomu, aby vznikla komplikace je v tom, že člověk jde do něčeho co nechce a je k tomu okolnostmi donucen. Výhoda byla, že těch, kteří očkovat chtěli bylo dost a nemuseli jsme je přemlouvat,“ uzavřel Jiří Veselý.

Jedním z prvních, kteří se nechali v pátek odpoledne v ordinaci očkovat, byl emeritní školní ředitel Pavel Košňar. Nějaké dlouhé rozhodování, jestli si nechat vpravit do těla AstruZenecu, kolem níž bylo v posledních týdnech mediální pozdvižení, nebylo podle jeho slov na pořadu dne. „Jsem rizikový,“ je si vědom energický sedmdesátník. „Bylo mi 73 a jsem po operaci srdce. Na očkování jsem se proto těšil. Bylo mi jedno jakou dostanu vakcínu. Klidně bych se nechal očkovat i Sputnikem,“ neobává se ani dosud u nás neuznané vakcíny z Ruska. „Žádné obtěžující příznaky jsem neměl a dnes, dva dny po injekci, se cítím skvěle,“ popsal svůj stav krátce před nedělním obědem. Navzdory své činorodosti nynější dobu plnou omezení snáší prý celkem dobře. „Jediné co mi schází jsou kamarádi a známí a setkávání s nimi,“ připouští, že mu chybí živý kontakt s přáteli. „Opatření chápu a dodržuji. Denně chodím ven, ale jen tam, kde není mnoho lidí. Každopádně se těším, až bude konec,“ přeje si stejně jako všichni ostatní.