V Jičíně přišla řeč na mistra Brožíka ve středu 13. března, kdy Jana Schlesingerová v muzeu dospěla ke třetímu obrazu v řadě svého cyklu Dílo měsíce. Jak k tomu došlo? Když Jana nastoupila do muzea, měla za úkol seznámit se s depozitářem obrazů. Kdo si dovedeme představit vstoupit do sálu, nebo sklepa, nebo jiného prostoru a začít rozmlouvat s klasiky?

A tak paní historička umění, tak je Janina funkce, vymyslela: Každý měsíc přinese jeden obraz nahoru, nastuduje ho, jakož i jeho autora, bude vyprávět. Nejdříve myslela, tak okolo půl hodiny, ale ono se to vždycky protáhlo.

Tedy Brožík. Původně chudý člověk. Vypracoval se, i díky sňatku v Paříži. Tchán vstoupil i do jeho zakázek, aby se výhodně prodávalo. Takže mistr dělal i portréty smetánky. I když jeho hlavní téma byla česká historie. Pozastavit běh dějin, na jednom obraze, ukázat klíčový okamžik.

Na Staroměstské radnici to je kupříkladu Volba Jiřího z Poděbrad.

Šel Brožík i do klasiky, kupříkladu divadelní. Mistr a Markétka. Och, jaké dobrodružství. Jana vysvětlila, kolik musel udělat všelijakých náčrtů, než vzniklo plátno. V tužce i v oleji. To ovšem taky záleží na kvalitě a zodpovědnosti mistra. Náčrty drapérie, náčrty ruky …  Brožík, když se k stáru vzmohl, měl i sklad historických kostýmů, do kterého oblékal své modely.

Ty náčrty, skizy, mohou být samostatným uměleckým dílem. A tak vznikla Přadlena. Obraz dívky s kolovrátkem. Nikdo neví, kde je dnes závěr snažení, Faust Charlese Gounoda v podání Václava Brožíka. Nikdo neví, zda vůbec existuje. Jaké dobrodružství, studovat obrazy! Hledat, pátrat, zkoumat, lidem své zkoumání vypovědět.

Dobrý nápad historičky umění Regionálního muzea a galerie v Jičíně Jany Schlesingerové, tohle Dílo měsíce.

V úterý 10. dubna v půl páté přijde na řadu místní Václav Špála a jeho Kytice.

Bohumír Procházka