Po vzrušené debatě a mnoha připomínkách nakonec parlament schválil a prezident podepsal novelu branného zákona i zcela nový zákon o službě vojáků v záloze (a ještě další normy týkající se armády). Platí od pátku. Povinnost se změnila na dobrovolnost - v době míru. Branný zákon a zákon o službě vojáků v záloze počítají s uvědoměním si odpovědnosti za obranu naší země. Podle slov ministra obrany takový zájem lidí tady je. Jen pro to dosud nebyly podmínky. Povinná vojenská služba tedy nehrozí. Zatím. První dobrovolníci by mohli projít tříměsíčním výcvikem už na podzim.

Matěj Stropnický, předseda Strany zelených, herec a novinář, exnáměstek pražské primátorky:

Je dobře, že dnešní mladí lidé už nemusejí, tak jako jejich otcové a dědové, ztrácet čas povinnou vojenskou službou? Nebo by naopak měli být více zapojeni do obrany státu?
Žádná vysoce specializovaná jednotka a, jak víme z vlastních dějin, také žádná mezinárodní smlouva nemůže při skutečném ohrožení vlastního českého území zcela nahradit schopnost domácího obyvatelstva se bránit. Jelikož zelení vnímají vojsko a vojenský výcvik nikoli jako nástroj dobývání nebo usměrňování politických režimů cizích území pod rouškou tzv. vývozu hodnot naší vlastní civilizace, ale jako nástroj skutečně obranný, je zavedení povinné vojenské služby jako způsob, jímž si obyvatelstvo osvojuje základní branný výcvik pro případ napadení našeho státu, k určitému zvažování. Musela by však mít jinou formu, délku a průběh, než tomu bylo za minulého režimu. 
A také je třeba při jejím zvažování počítat i s nějakou alternativní veřejnou službou pro ty, kdo by se vojenské služby z etických, náboženských či jiných obdobných důvodů odmítli zúčastnit.

Na „vojnu" se vzpomíná jako na dva roky poflakování mezi zelenými mozky, s nimiž se nedalo rozumně domluvit. Výcvik to byl spíš naoko…
Povinnou vojenskou službu za normalizace zdiskreditoval minulý režim. Její délka, poměry v armádě včetně hojné šikany a také nikoli nepochopitelný odpor mnohých vykonávat službu pro stát, který byl fakticky znásilněn sovětskou okupací – vedly ke všeobecné úlevě z jejího zrušení.
K těmto vnitropolitickým důvodům lze přičíst ještě i změny ve způsobu vedení ozbrojených konfliktů, stále více založených na složitých technologiích vyžadujících specializované útvary, a tedy i zvláštní výcvik – říkalo se tomu profesionalizace armády. A tedy i důvody obecně vojenské.

Dnes je situace jiná?
Dnes je Česko součástí bezpečnostních struktur NATO, kde existuje určitá dělba specializací. Naše země tak nepotřebuje pokrýt z vlastních zdrojů náklady na všechny specializované útvary a vystačí jen s některými, např. s chemiky, ale nejsou jediní. Je to velká finanční úspora 
a také to zvyšuje efektivitu naší případné účasti v mezinárodních konfliktech.

Strana zelených má tedy jasno 
v tom, jak by se Češi měli zapojit do případného ozbrojeného konfliktu?
Zelení se hlásí ke konceptu nenásilí, a tedy odmítají války jako obecně přijatelný způsob řešení. Preferujeme diplomatická řešení konfliktů.

Václav Marhoul, producent, scenárista, režisér, herec a příslušník aktivních záloh (major):

Má branný zákon význam? Máme profesionální armádu, jsme v NATO…
Má význam. Samozřejmě. V mnoha ohledech. Bezpečnostní situace se za poslední roky dalekosáhle změnila. Naše členství v NATO nám sice dává záruku v podobě závazku 
o kolektivní obraně, ale to vůbec neznamená, že bychom měli rezignovat na rozvoj našich vlastních ozbrojených sil. Ohledně naší armády pak platí hlavně to, že je stále podfinancovaná a početně nenaplněná. Vedle toho se pere s neschopností správně zadat  
a realizovat výběrová řízení všeho druhu, zápasí s obrovskou byrokracií a s mnoha dalšími neduhy.

K původnímu znění novely branného zákona jste měl výhrady. Jaká byla největší? Splnila schválená verze vaše představy?
Moje největší výhrada směřovala proti úvahám o znovuzavedení vojenské prezenční služby. Ne proti odvodům. Lidé si to velmi častou pletou a spojují obě věci dohromady. Odvody, které jinak měly vždy – i před současnou novelou - oporu v legislativě, neznamenají nic jiného než to, že se člověk, který je tzv. odveden, dostane do vojenské evidence. Ale neznamená to, že bude povinen nastoupit základní vojenskou službu, tedy jít do kasáren, navléci uniformu a začít cvičit. K tomu, abych se vymezoval proti znovuzavedení vojenské základní služby, mám mnoho důvodů, ale prostor určený na mé odpovědi není tak velký, abych je zde všechny vyjmenoval  a obhajoval. Zůstaňme tedy prosím u toho, že zastávám názor, že takový krok by byl kvůli všem změnám, které proběhly za posledních bezmála 30 let, krokem nesmyslným a zcela neefektivním.

Co bude třeba pro obranyschopnost České republiky ještě udělat?
Stabilizovat rozpočet. Dostat ho na dvě procenta HDP. Také ho správně strukturovat. Zlepšit a zjednodušit výběrová řízení. Nahradit vybavení, techniku a staré zbraňové systémy novými a u nich si po dobu jejich životnosti ohlídat údržbu a náhradní díly. Více a plnohodnotně cvičit. Doplnit početní stavy armády a aktivních záloh. Být proaktivní a zároveň s tím si plnit všechny své závazky vůči NATO a jeho členům. Novelizovat další zákony, vyhlášky a předpisy, které zcela zásadně ovlivňují kupříkladu naše operační nasazení v zahraničí. Tedy kupříkladu to, že naši vojáci působí na územích, kde probíhají válečné konflikty, ale musejí se v nich chovat podle mírových tabulek a předpisů. Politikům to vyhovuje, vlk se nažere a koza zůstane celá. Ale vojáky to dokáže ohrožovat na životě.

Richard M. Sicha: „Vztah k obraně vlasti si musí každý budovat ve své rodině."

V padesátých letech, tedy před 65 roky, jsem nastoupil na dvouletou vojnu. Naše kasárna byla v městě Táboře, přebudována z tabákové továrny. V továrně byly původně tři veliké výrobní haly a do každé upravené haly se vešlo 250 postelí. V přízemní hale se vešlo 250 postelí pro 250 řidičů tanků. Lůžka byla dvoupatrová a mezi nimi volno jen pro stojícího vojáka. Lůžka měla slamníky," rozpomínal se pro Orlický deník před časem Jan Špinler z Horní Dobrouče.

Nejen on, ale i další generace musely povinně absolvovat povinnou vojenskou službu. V roce 2004 byla tato povinnost zrušena.

Nikoli však branná povinnost. „Ta zůstala ze zákona zachována, to znamená, že jako občané ji stále máme," upozorňuje ředitel Muzea čs. opevnění, Pěchotního srubu K-S 14 „U cihelny" Králíky Richard M. Sicha. Podle jeho slov byla tehdejší vojna, nastavená podle východního modelu, zatěžující, nefunkční a ekonomicky náročná pro stát. „V dnešní době je obslužnost zařízení, zbraní a technologií velmi náročná, tak došlo právě k té profesionalizaci a tak jak je to dnes nastaveno, že je profesionální armáda, tak si myslím, že je to v zásadě dobře," uvádí.

POVINNÁ VOJNA JE ZBYTEČNOST
Podle jeho slov je návrat k povinné vojenské službě zbytečný. „Že obecně zůstává branná povinnost, je v pořádku, ale že nejde na vojnu úplně každý, je v pořádku v momentě, kdy jsme v nějakém systému spojeneckých smluv, severoatlantické aliance, kdy máme partnery a profesionální armádu," uvažuje s tím, že systém profesionální armády, který funguje nyní, není dobré každou chvíli měnit. „Pro stát je to velmi drahé a nákladné a lidem to dost ovlivňuje život. V žádném případě to nebrání velmi zajímavě fungujícímu systému aktivních záloh, který funguje dobře. A nebrání to lidem, kteří mají zájem o tu profesionální službu, ale musí splnit psychické, fyzické a další testy," dodává ředitel.

NE KAŽDÝ MLADÝ BY DNES VOJNU „DAL"
Dnešní doba je dobou uspěchanou, plnou stresu, ale i pohodlnosti. Otázkou tak zůstává, zda by vojnu dnešní mladí lidé zvládli. „Ne všichni, je to nastaveno tak, že se dnešním mladým hodně věcí nechce. Nechce se po nich tolik fyzické aktivity, obecně je více nemocných, tolik se nesportuje, je to daň z pohodlnosti," podotýká Richard M. Sicha a jedním dechem dodává: „Vztah k obraně vlasti si každý musí budovat ve své rodině a předávat to z generace na generaci. Povinná vojenská služba ho nevynutí. Je to vidět v té minulosti, historii, že kdo nemohl bránit vlast, když nemohl do armády, tak šel do odboje nebo do zahraničí bojovat." (jan)

Škola do života nebo ztracené roky? Názory se výrazně liší

Znovu zavést povinnou vojenskou službu? Otázka se v posledních letech pravidelně vrací a dělí společnost na dva tábory.

OPAČNÉ POHLEDY
„Každej tam musel na dva roky, tak by měli obnovit povinnou službu. Aspoň by mladí nedělali bordel z nudy, mazáci by je pěkně podusili, a ne jen chlast a drogy. Však kdo tam byl, tak mi dá za pravdu. To už měla vláda dávno udělat," reagoval například Karel Raab na facebookovém profilu nazvaném Nechceme povinnou vojenskou službu.

„Stejně jsme se tam nic kloudnýho nenaučili. Jen jak se někde zašít, jak co ošulit a přečkat do konce. Ztracený dva roky. A jak bychom válčili proti skutečným nepřátelům, to si opravdu vůbec neumím představit," vzpomněl zase na vojnu na letišti v Bechyni Jiří Podrůžka z Trutnova.

Téměř 150 let trvající historie základní vojenské služby v českých zemích se uzavřela dva dny před Štědrým dnem 2004. Tehdy se na nádražích naposledy ozývaly známé výkřiky „Civil!".
Do roku 2005 Armáda České republiky vstupovala již plně profesionální.


Že se povinná vojenská služba příliš idealizuje, s tím souhlasí i psycholog Jan Lašek: „Celý problém se generacemi, které vojnou prošly, až příliš romantizuje. Viděl jsem chlapce, kteří přišli na vojnu jako mladí a vyspělí muži a následně odcházeli jako alkoholici a flákači. Ani postoj rodičů, kteří tvrdí, že jejich synům vojna chybí, není mnohdy podložen ničím jiným, než tím, že chtějí chlapce poslat na převýchovu, neboť oni sami ve výchově selhali."

KDYŽ UŽ, TAK ROK
Návrhy padají různé, ale hlasitě se hovoří o zavedení povinné vojenské služby v rozsahu tří měsíců. Ta je však dle psychologa prakticky zbytečná, neboť by mladému muži nic nedala.

„Pokud by mělo k zavedení vojny skutečně dojít, měla by trvat alespoň jeden rok. Teprve pak může mít nějaký význam," říká Jan Lašek, který vzpomíná i na svou vojnu: „Víceméně jsme si jen hráli na vojáčky. Avšak pro mě jakožto začínajícího psychologa to byla velká studnice materiálu."