Kliknutím zvětšíteV osadě Černá Voda, která patří k městu Žacléř a dříve byla samostatnou obcí s německým názvem Schwarzwasser, opouštěl vlast v roce 1628 Jan Amos Komenský a zamířil do exilu. Dnes tam stojí hrad a žijí šelmy. Patří majiteli tesařské firmy Martinu Zemanovi. Stavbou, kterou tvořil jedenáct let, si splnil sen. Zkolaudoval ji předloni. Ve stejný den poklekl před partnerkou a požádal ji o ruku. Do roka a do dne si ji vzal. Doma na hradě. „Slíbil jsem, že si ji vezmu, až hrad dostavím,“ usmívá se.
Martin Zeman pochází z Trutnova, absolvoval poddůstojnickou školu v Grabštejně na výcvik psů, působil jako profesionální voják u výsadkářů v Chrudimi a na misích v Bosně a Hercegovině.
Jak jste se dostal na zahraniční vojenské mise?
Po skončení vojny byla doba, kdy se začala formovat brigáda rychlého nasazení. Prošel jsem půlročním výběrovým kurzem a nastoupil službu u výsadkového praporu v Chrudimi. Byli jsme tehdy první profesionální rota, absolvovali jsme cvičení po celém světě. Zkoušeli na nás, co je a není možné.
Co vám dalo angažmá v armádě?
To nejlepší, co jsem si mohl přát. Dala mi kázeň, zformovala mě jako chlapa. Ve 24 letech jsem si řekl, že válčení bylo dost a začal se věnovat oboru, jemuž jsem se vyučil. Bydlení v panelovém domě v Trutnově mi úplně neimponovalo a tak jsem ho vyměnil za dům v Žacléři. Tehdy jsem se začal vážněji zabývat myšlenkou postavit si vlastní hrad.
Proč jste si ho vybudoval v odlehlé lokalitě v osadě Černá Voda u Žacléře na návrší, zvaném Burg?
Doporučil mi ji Karel Rychetský ze stavebního úřadu v Žacléři. Jemu jsme nejdříve předložili záměr realizovat středověkou pevnost v místě, kde jsem si koupil dům. Nebylo ale vhodné pro přestavby podobného typu kvůli narušení rázu krajiny a zástavby. Proto jsme postavili hrad v Černé Vodě, kde v minulosti stál velký obytný dům. Místu se opravdu říkalo Burg. Zajímavé, že.
Podle čeho jste hrad stavěl? Byl vám některý inspirací?
Má prvky známých českých hradů, například věže jsou inspirované Křivoklátem. Máme dvě středové torzní věže a pět rohových střílen. Věžní systém museli řešit statici v Praze. Věže jsou umístěné nad sebou a statika je náročnější. Plány vznikaly dva-tři roky. V hlavě, na papírech. Koncept jsme předali známým projektantům z Mělníku. Teď máme v plánu přidat hradní příkop.
Jak se vám žije na vlastním hradě?
Fajn. Jsme naprosto spokojení.
Plní stavba účel, kvůli kterému jste ji postavili?
Je to stavba čistě soukromého charakteru. Hlavním záměrem bylo mít klid. Což se nepovedlo, soukromí nám zmizelo. Nenapadlo nás, že naše snažení se rozvine do takových rozměrů a lidi bude tolik zajímat, co jsme si postavili. Stává se nám, že lidé přijedou na nádvoří na kolech a shánějí se po kase. Dostavíme hradby, vypustíme lvy a uvidíme (rozesměje se). Ale nepovažujeme za správný přístup obsadit místo cedulemi nevstupovat, soukromý pozemek, zákaz vstupu.
Na zahradě se vám prohání pět šelem. Puma americká (Baghíra), lev pustinný (Cézar), dvě lvice stejného druhu (Raha a Kali) a tygr ussurijský (Huri alias Hurikán). Koho jste si pořídil jako prvního?
Jako první jsem si pořídil pumu před čtyřmi lety. Před tím jsem jezdil k chovateli, u kterého jsem sledoval a zjišťoval, o čem to je. Určitě jsem si šelmy nepořídil zničehonic ze dne na den, abych plnil sociální sítě. Ty fakt bytostně nesnáším. Pumu jsme kupovali měsíc po narození. Čím je šelma starší, tím menší má chuť se s vámi kamarádit. První rok jsme ji měli doma. Měla svůj pelech a místo. Pak musela ven. Projevovala se puberta, začala devastovat věci a vymezovat si svůj prostor, přestávala být přátelská. Ženu třeba nepustila vařit. Zabrala si místo u trouby a nikoho k ní nepustila. Tak jsme jí dali prostor ve výběhu.
Vy jste způsobil v Trutnově poprask, když jste pumu vodil po náměstí na vodítku!
Prvních pět měsíců strávila tak, že nebyla ode mě dál než pět metrů. Měli jsme jasný záměr socializovat ji na člověka od A do Z. Když jdete městem se šelmou, musíte mít soudnost a odhad situace. Lidé totiž někdy soudnost nemají. Aniž se zeptají, skloní se ke zvířeti, děti jsou neukočírovatelné. Když berete takové zvíře mezi lidi, musí být socializované odmalička a zvyklé na chození na veřejnost. Musíte být schopný zvíře udržet a mít ho pod kontrolou celou dobu. Když má zvíře nad 80 kilo, nemáte jedinou šanci, jak ho zastavit. Chodit s dospělou lvicí po okolí bych považoval za absolutní nezodpovědnost.
Jak se kupují šelmy?
Je to jako dělat řidičský průkaz. Nejdříve musíte něco splnit a teprve na základě toho vám činnost povolí. Když se rozhodnete chovat šelmy, musíte striktně splnit literu zákona. Teprve po důsledné kontrole místa chovu a získání povolení si můžete pořídit šelmu.
To ale asi není všechno.
Zvíře musí být zaregistrované. Mít povolení k chovu od místní i krajské veterinární stanice. Musíte mít zkolaudovaný výběh od stavebního úřadu i veterinářů, musíte splnit bezpečnostní specifika pro jednotlivá zvířata. Je stanovený minimální prostor, který lze čistit, vstup musí být dvou až třízónový. Není možné otevřít dveře a vejít dovnitř, aby vás lev nevytlačil ze vstupu a neutekl. Lvi se nesmějí chovat jednotlivě, vždy musí být minimálně dva. Jako africké zvíře musí mít vyhřívané zimoviště.
To jste vyřešil jak?
To je jako v koupelně. Má podlahové vytápění, které má svůj termostat. Lvi si hrozně rádi hrají ve sněhu v zimovišti, které navazuje hned za výběhy. Chovají se jako hráči baseballu. Rozběhnou se a slajdují na mety. To samé dělají v dešti do kaluží. Milují to.
Můžou se šelmy dostat ven a utéct?
Bezpečnost je absolutním základem. Zvíře musí mít jasně vymezený prostor. Máme o 40 centimetrů vyšší výběhy než ve Dvoře Králové. Pokud by utekli nám, tak už můžou utéct kdekoliv. Místa, kudy by se mohli dostat přes stromy, jsou oplechovaná, všude v korunách máme sítě. Pokud jim nepomůže člověk, nemůžou se sami dostat ven. Teoreticky, kdyby někdo překonal veškeré zabezpečení, stejně by ho čekala největší překážka uvnitř: musel by utéct před lvem. Nemyslím si, že je správná cesta vypustit lva na svobodu mezi lidi.
Mají takové zabezpečení všichni chovatelé?
Pokud se budeme držet zákona, tak není možné, aby si někdo pořídil zvíře jen tak z plezíru, aniž by měl povolení na chov. Chovatelé, kteří nesplňují, co mají, nám dělají velkou ostudu. Některé výběhy mi připomínají voliéry pro andulky a nechápu, jak mohli získat povolení. V Čechách bohužel neexistuje nic podobného jako útulek pro šelmy, kam by úřady mohly umístit šelmy od chovatelů, kteří nedodržují zákon a nemají povolení k chovu. Takový útulek chceme vybudovat u nás a dát jim prostor.
Na kolik přijde taková šelma?
Ceny jsou smluvní. Pohybují se v desítkách tisíc. Abych byl konkrétní, tak nad sto tisíc. Záleží, od koho kupujete. Já si je pořizuji od soukromých, prověřených chovů v republice, od dlouholetých kolegů z branže. Puma přijde na 80-120 tisíc, lvi stojí kolem 160 tisíc, gepardi 360. Kvůli nešťastným událostem, které se odehrály v nedávné době, budou podle mě brzy šelmy neprodejné. Chovatelé je nebudou chtít připouštět. Obávají se represí, které přijdou.
Kolik toho sežerou?
Každé zvíře má svoji určitou dávku, na kterou je zvyklé. Jednou týdně by měli vynechat stravu kvůli pročištění žaludku. Záleží i na roční době. V zimě se krmí víc, v létě méně. Krmíme spíše ve večerních hodinách, aby měli klid a mohli nerušeně trávit. Musíte mít obrovské mražáky a krmit pestře. Krmná dávka se váhově neliší, ale liší se vydatností stravy. Jednou mají srnčí, podruhé kuřecí, potřetí hovězí, počtvrté vepřové.
Co mají nejradši?
Nic jiného než maso šelmy nežerou. Syrové, bez jakýchkoliv úprav. Nejvíc milují divočinu. Kančí, srnčí, to mají rádi ze všeho nejvíc.
Kdo má největší apetit?
Lvice a lev. Těm můžete házet maso od rána do večera a jsou bezedný. Denně spořádají od pěti do osmi kilo.
Nepřihodilo se vám nějaké zranění, když se pohybujete ve výbězích?
Jak vidíte, mám všechny ruce, nohy, prsty. Když chováte lvy, musíte počítat, že k nějakému škrábanci dojde. Je to stejné, jako když chováte papouška, který vám proštípne prst. Ke kontaktům dochází, ale vůbec ne dramatickým. Když si hrajete se lvy, tak vás povalí na zem, hrajou si s vámi. Musíte se chovat jako lev.
Takže nic vážného?
U pumy jsem měl prokousnuté ruce a pohrudnici. Stalo se to, když jsem čistil výběh. Podcenil jsem situaci. Nepřepustil jsem ji do vedlejšího výběhu. Pozoroval jsem už delší dobu, že začíná prostor vnímat více než bylo zdrávo. Byla to jednoznačně moje chyba. Nikdy to není chyba zvířete, ale chovatele.
A to si chcete koupit další?
(směje se). Jo. Pumu a tygra. Chci, aby ti moji byli do páru a nebyli sami. To je stejné jako s čímkoliv jiným. Tím prostě musíte být nasáklej. Mám rád a dělám věci, které mají energii, kde to pumpuje. Proto létám, skáču padákem, lezu po horách.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
