Ocitnul jsem se v centru země, která má primát v největším počtu revolucí, ale vzešlo z nich světu vědomí lidských práv a prokrvená tradice svobody. Nikoliv špinavá řezničina teroristického útoku, jakou teď předvádí svět islámského státu. ¨

Zatím co lidé prchají před tímto nebezpečím, já se vracím do tehdejší klidné a přívětivé Paříže, s procházkou nádvořím paláce a muzea Louvre s průhlednou skleněnou pyramidou. Tady se mi otvíral svět úžasného umění, mnohokrát jsem stál před malým obrazem Monna Lisy Leonarda da Vinciho a jinými protiklady, třeba Rubensových venkovských tanců.

Zastavil jsem se v Dómu na náměstí Invalidovny, kde jsou v sargofágu z červené žuly uloženy ostatky Napoleona. A pak jsem vstoupil přímo do života elegantního bulváru Chamsps Elysées. Vidím poetickou atmosféru Montparnasu s roztroušenými ateliéry umělců nebo se dívám za dveře slavného mlýna Mouliin Rouge, ještě jsem neřekl o vznešené katedrále Notre-Dame, kde jak čtu, v těchto truchlivých dnech tohle křesťanské místo hlídají muži v maskáčích se samopaly.

Snad největší zážitek musím zmínit o setkání s neodolatelným hercem Jeanem Paulem Belmondem. Svérázným hercem, elegantním rošťákem a svůdcem žen s jeho přeraženým nosem. Pozval mě do svého divadla a do své lože číslo tři na populární francouzskou komediální milostnou zápletku Georgese Feydena Dámský krejčí.

Obdivoval jsem zejména večerní Paříž, připletl jsem se do čilého pohybu lidí v ulicích a pozoroval pařížskou náladu Jaká je současnost? Váhám navštívit romanticky osvětlenou Eiffelovku, prchat před vražděním, které v pátek v noci zasáhlo Paříž.  Zdeněk Vokurka, hudební publicista, Libáň