Když si v létě 1949 slibovala teprve dvacetiletá dámská krejčová Jiřina a o čtyři roky starší pokrývač František lásku až navěky, ani jednoho prý nenapadlo, že ještě pětašedesát let potom budou kráčet životem bok po boku. Přesto tomu tak je a ve čtvrtek odpoledne se svými blízkými oslavili takzvanou kamennou svatbu.
„Nikdy jsem nic nevyhrál, ale vůbec mi to není líto, protože mou skutečnou a největší výhrou v životě je Jiřinka," říká o své manželce skoro devadesátník František Tluka.
Sám pochází z dvanácti sourozenců, měl osm bratrů a tři sestry a rodiče ho prý vychovávali hlavně k pracovitosti, poctivosti a slušnosti: „To všechno jsem v ní našel, byla mi oporou. Samozřejmě, že není pořád jasno, někdy se zamračí – to všechno přináší život, ale my jsme se tak doplňovali, že jsme vždycky všechno nějak překonali," pokračuje František.
A jak vzpomínají na první společné setkání? „Viděl jsem ji na kopci, jak se baví s nějakým klukem, a jak jsem tak šel dolů, řekl jsem si, že mu ji přeberu! Dal jsem se s ní do řeči a povím vám, ta v sobě měla takový magnet, tu nešlo pustit," usmívá se František.
Manželka Jiřina se smíchem kývá: „Říká to popravdě, nemám, co bych opravila."
Pogratulovat jim přišel i náměstek primátora Jindřich Vedlich a oba manželé se podepsali do pamětní knihy města.
Michaela Zumrová
