Co podle vedení Správy CHKO (SCHKO) Broumovsko na území chráněné oblasti nepatří? Jsou to určitě sruby, které podle vedoucí SCHKO Hany Heinzelové patří do Kanady. Jenže nejeden stavebník by v poslední době na Broumovsku právě sruby stavěl rád. Stavebníci se tak dostávají do konfliktů s požadavky SCHKO.

Čtyři roky dlouhý boj s ochranáři

Srub si chtěl na Slavném u Police nad Metují postavit pan Leoš Mallat z Červeného Kostelce. Uvádí, že nejprve získal ke srubové stavbě kladné stanovisko. Když koupil pozemky a chtěl začít stavět, začal prý čtyři roky dlouhý boj s ochranáři. K jeho stavbě přízemního srubu se zelenou střechou nejprve nebyly žádné námitky, proto nakoupil pozemky a ověřil si, že podle územního plánu může skutečně srub postavit. „Ovšem ve chvíli, kdy jsem chtěl začít stavět, bylo vše jinak. O srubu nechtěla SCHKO Broumovsko ani slyšet. Najednou jim vadily přesahující trámy na rozích domu a kulaté trámy fasády, což je ovšem charakteristický rys původně odsouhlaseného srubu," říká Leoš Mallat.

Podle SCHKO nemají nové stavby narušit vzhled krajiny. „Hlídáme, aby nová stavba nenarušila původní ráz krajiny. Aby se dům nevymykal typem, vzhledem, barvou nebo povrchem fasády. A to vhledem k okolním domům, které už v dané lokalitě stojí. Když jedete do jižních Čech, tak očekáváte, že vesnice a města budou nějak vypadat. Měli byste poznat, že jste na jihu Čech. Účelem zřízení CHKO je proto chránit, co se dochovalo z původní zástavby," vysvětluje vedoucí Správy CHKO (SCHKO) Broumovsko Hana Heinzelová.

Nová výstavba podobná té původní

Podle ní jde úředníkům SCHKO o to, aby se nová výstavba podobala co nejvíce té původní. „Tam, kde stojí například roubená stavení, nechceme zděné budovy a naopak. Dbáme i na sklon střechy. Chceme, aby k nám nepronikal odlišný typ zástavby, který sem nepatří. Jde o to, aby se Broumovsko nedalo zaměnit s Beskydami nebo Třeboňskem. To je účel naší práce," upřesňuje Hana Heinzelová.

Novináře zajímalo, podle jakých kritérií úředníci SCHKO stavby na chráněném území povolují, protože stavebníci tvrdí, že to není zcela jasné. Krajinář SCHKO Broumovsko David Velehradský se však nechtěl o způsobu posuzování staveb s novinářem podrobněji bavit. Uvedl pár obecných informací a odkázal na platné zákony. Kdo chce stavět, tomu je podle vedení SCHKO k dispozici brožurka se základními informacemi, a pak ještě třeba webové stránky.

Rozhodnutí CHKO nechápali

Leoš Mallat není jediný nespokojený stavebník. Požadavek SCHKO před lety zkomplikoval život obci Suchý Důl. Vedení vesničky se v roce 2006 pustilo do opravy střechy školy. Dopředu počítalo s tím, že ochranáři budou sledovat i barvu střešní krytiny. Protože v úvahu připadala jen šedá, kterou měl původní eternit, nebo červená, kterou mají okolní střechy, vybrali červenou. „Z CHKO však přišlo rozhodnutí, že střecha musí být černá. V naší obci jsou však všude kolem převážně šedivé nebo červené střechy. Vůbec jsme to rozhodnutí nechápali," říká starosta obce Suchý Důl Vítězslav Vítek. S opravou střechy základní školy však byla spojena dotace ve výši jeden milion korun, kterou obec získala v listopadu. Peníze musela prostavět do konce kalendářního roku. Nezbývalo tak mnoho času a obec se musela pustit do stavby, proto se neodvolala.

„I když by se třeba po odvolání ukázalo, že náš názor je správný a střecha může být červená, odvolání by se mohlo táhnout i měsíce. To by znamenalo, že bychom nestihli dokončit opravu střechy v termínu a přišli bychom o dotaci. To by byl samozřejmě průšvih jak pro havarijní stav střechy, tak pro obecní pokladnu," dodává starosta Vítek. Podle něj SCHKO uvedla, že škola je stará budova a černá střecha se k ní lépe hodí.

Stavební povolení by třeba v tomto případě nakonec vydával stavební úřad města Police nad Metují. Až ten říká s konečnou platností, zda stanovisko SCHKO platí. Podle starosty Vítka stavební úřad podle zákona požaduje, aby stavebník dodal k žádosti o stavební povolení stanovisko ochranářů. Až pak může stavebník své námitky proti požadavkům ochranářů u stavebního úřadu uplatnit. „Stavební úřad ale obvykle respektuje stanovisko SCHKO, protože to podle mého názoru bere tak, že se staví v Chráněné krajinné oblasti. Stavebník tak v drtivé většině případů nemá jinou možnost, než požadavky ochranářů splnit," dodává starosta.

Tři „nežádoucí" stavby v Maršové

Úředníci SCHKO Broumovsko sice sruby striktně odmítají a „posílají je do Kanady", ale na druhou stranu dělají výjimky. Vysvětlují to tím, že stavby posuzují i s ohledem na okolní zástavbu. Hned tři sruby, tedy „nežádoucí" stavby, stojí například v Maršově nad Metují. Jeden vyrostl v roce 1999, se stavbou dalších dvou se na stejném místě začalo v roce 2009. Nejde přitom o domy k rodinnému bydlení, ale určené k pronájmu a rekreaci. Sruby postavila královéhradecká firma, jeden z největších producentů srubů, která začala stavět v lokalitě, kde v tu dobu žádné jiné sruby nestály. Majitel stavební firmy se k věci nevyjádřil.

Jeden ze stavebníků srubů v jiné lokalitě se s novináři mluvit nebál. Pavel Němeček si srub postavil ve Velkých Petrovicích. O tom, že se v lokalitě CHKO Broumovsko jedná o stavbu původní, je dokonce přesvědčený: „Při žádosti o povolení jsem vycházel z toho, že srubová stavení nebyla na tomto území v minulosti ničím zvláštním," zdůrazňuje stavebník. „Však se podívejte třeba na hrad Střmen, který byl ve 14. století postaven ve skalách v Teplicích. Tady šlo z části také o dřevěnou stavbu složenou z klád, tedy o srubové stavení. Navíc se zde dříve sruby stavěly zcela běžně, byl to způsob, jak získat snadno bydlení. Stavěli tak ti nejchudší. Myslím tedy, že srub je v této oblasti původní stavení," argumentuje Pavel Němeček.

Jak velký problém pro něho byl získat souhlas SCHKO ke stavbě vlastního srubu? „Jistě, že jsem věděl, že srubům SCHKO Broumovsko nepřeje. Srubová stavení jsou ale můj koníček a na jednání s ochranáři jsem se pečlivě připravil. A to i z historického hlediska. Musím říct, že jsem při schvalování žádosti neměl žádné vážné problémy," tvrdí spokojený stavebník.

Petr Kubalák z Velkých Petrovic se stavbou srubů a roubenek živí. Podle něj ochranáři až zbytečně stavebníkům komplikují život. Ochranáři podle něj jednou dokonce přišli s požadavkem, který by znamenal zřícení stavby. „V roce 2009 jsme začali v Adršpachu stavět srub. Když byl velký kus stavby hotový, tak za majitelem přišel mladý muž ze SCHKO na konzultaci. Nelíbily se mu přesahující trámy na rozích stavby, což je ale u srubu typický rys. Trval na tom, že se to musí ořezat. Studie od statika ale jasně říká, že kdyby se ty rohy ořezaly, tak ten barák spadne. Zachován musí být nejméně dvaadvaceticentimetrový přesah. On tam začal prohlašovat, že takhle to stejně zůstat nesmí. Tak jsem mu řekl: Tamhle máte motorovou pilu a můžete to ořezat. Ale já odcházím, protože až to začne padat, tak u toho nechci být."

Většina zákazníků „sklopí uši"

Podle Kubaláka je málokdy jasné, na základě čeho si ochránci diktují. „Vždy se odkazují na nějaké studie a brožury, které si ale sami objednají nebo je vytvoří. Jinak jejich požadavky nemají v zákoně žádnou oporu a jejich stanoviska jsou jen doporučující. Bohužel většina zákazníků se k tomu postaví tak, že „sklopí uši". Na to, aby si ověřovali, co jak je, totiž nemají dost znalostí, nebo trpělivosti, a tak požadavky ochranářů respektují. Často to končí tak, že od záměru stavět raději ustoupí," míní Kubalák. Tvrdí, že by pochopil, kdyby šlo o stavbu třeba z betonu, necitlivou ke zdejšímu prostředí, ale sruby jsou podle něj ekologickou stavbou šetrnou k přírodě.

Jiří Máslo