Poveze čtrnáct psů a dva kamarády, kteří ho zajišťují v doprovodném týmu. Luboše Seidla a Dana Riemela. „Jsou to zkušení chlapi, vědí přesně, co je potřeba odeslat, zařídit, zajistit. Na Odysseu se chystáme už od léta," říká Radek v rozhovoru pro Deník slavný musher.

Loni jste stanul na prvním stupínku bedny, máte natrénováno a jedete obhajovat titul?
„No, nejsem si úplně jistý, zda ten trénink byl dostačující. Sice nám trochu pomohlo, že se termín závodů letos o několik dnů posunul dopředu proti jiným rokům, ale moc to nadílce sněhu v Krkonoších bohužel nepřidalo."

Kolik kilometrů denně se psy musíte ujet?
„Tak kolem čtyřiceti až šedesáti. Letos jsme museli trasy po Krkonoších hodně vybírat, abychom se vůbec někde svezli."

Co vaše slavná Heňa, která stála často jako lídr spřežení v čele, jede s vámi do Francie?
„Heňa sice trénovala, ale na tu dalekou cestu už ji nevezmu. Myslím, že těch devět let, které má na krku, už je docela dost. Možná bude na mě trochu naštvaná, cítí to, že ji nechám doma, ale nedá se nic dělat."

A jak tedy máte letos postavenou musherskou sestavu?
„Ukazuje se, že lídrů musí být více, aspoň čtyři, abych je mohl během dní vystřídat. Pro letošní Odysseu vezu Sepa a Stingera a dvě fenky Fifi a Roxy. Všichni jsou dobří, ale ke konci závodů už každý pes, zvláště lídr ztrácí síly. Jsou pod velkým psychickým tlakem a musím je měnit."

Čeká vás letos něco mimořádného?
„Do závodů, které se opět letos všechny pojedou v okolí Mont Blancu, vyrážíme už v neděli 13. ledna. Některé z devíti etap jsou rozdělené ještě na dvě části. Najedeme kolem devíti set kilometrů. Minulý rok se Odyssea poprvé jela jižněji než v letech předchozích. U toho i letos pořadatelé zůstali. Takže nic mimořádného nás snad nečeká."

Je náročné účast v tak náročném klání zorganizovat?
„Je to rozhodně stále složitější. Jen těch papírů, co musíme vyplňovat a odesílat. Musíme mít například výtisky z mapy, každou trasu zvlášť. Ty vezeme v saních. Pořadatelé chtějí mít pochopitelně jistotu, že se nikdo na trase neztratí. Letos je pro účast povinný ve výbavě například i pípák a lavinová sonda."

Hrozí spad lavin v oblasti, kterou v Alpách během jednotlivých etap projíždíte?
„Samozřejmě, že cesta nevede lavinovými poli, ale nebezpečí hrozí vždycky. Pamatuji si na časové prodlevy etap, kdy museli laviny odstřelovat, abychom vůbec mohli vyjet."

Bojíte se jich? Jste na ně připraven?
„Nemohu říct, že bych se bál. Nejsem sice tak úplně cvičený v lavinách, jako třeba horští záchranáři v Krkonoších, ale v životě už jsem se vysokohorským terénem pohyboval a vím, jak se zachovat. Je jasné, že některé laviny spadnou zcela neočekávaně a mají sílu zasypat klidně celou vesnici. Letos je navíc povinná ve výbavě také světlice. Je zkrátka vidět, že organizátoři neponechávají vůbec nic náhodě."

Účast na závodech je finančně hodně náročná. Jak se vám daří získávat finance?
„Vyjmenovávat sponzory asi nemohu, že? Ale přesto bych rád zmínil aspoň pomoc od města Trutnova, které mi na startovné přispělo částkou 10 tisíc korun. Jedna norská firma mi pro změnu darovala dvacet postrojů pro pejsky a nesmím zapomenout ani na tradiční veterinární péči o zvířata před cestou, kterou poskytuje veterinář Stanislav Novotný."

Čekají vás letos silní soupeři?
„Každý rok máme samozřejmě silnou konkurenci. Zajímavé je, že na závody jezdí stále více lidí původem ze střední Evropy. Ale většina z nich kvůli musheringu žije za polárním kruhem. Například Slovák Miloš Gonda, který v roce 2011 vyhrál a loni byl druhý, žije ve Švédsku. Známí už říkají, že jsme z toho udělali československý závod. Ale předjímat, jak to bude vypadat letos? To se fakt nedá. Každopádně právě Miloš je mým velkým konkurentem v tomto největším a nejnáročnějším závodě v Evropě."

Vezete si s sebou zkušené dva kamarády v doprovodném týmu. Můžete se na ně spolehnout?
„Luboš i Dan jsou opravdu zkušení chlapi, vědí přesně, co je potřeba odeslat, zařídit po administrativní i technické stránce, co musí pro celý tým zajistit například na bivacích. Na Odysseu se chystáme už od léta."