Žije-li se v Královéhradeckém kraji lidem lépe než jinde v Česku, vezl se s nimi prezident republiky Miloš Zeman během své tamní návštěvy na stejné vlně. Své tři nabité pracovní dny na východě Čech si vyloženě užíval. Alespoň tak opravdu působil. A spoustu lidí překvapil. Mile. Na univerzitě dokázal přesvědčit, že své spoluobčany nepovažuje jen za lidi obyčejné. „Každý jste svým originálním způsobem neobyčejní," řekl studentům.
Pane prezidente, hodně lidí, kteří se s vámi během posledních tří dnů v našem kraji setkali, říká, že jste je příjemně překvapil nebo jejich pozitivní očekávání naplnil. Jak vidíte po své třídenní cestě Královéhradecký kraj vy?
Mohl bych jmenovat desítky případů, které mě v hradeckém kraji pozitivně zaujaly. Ale soustředím se na jeden. Víte, že u nás zkrachovaly textilky. A tady v Broumově je jedna, která má nesmírně schopného generálního ředitele. A tento ředitel udělal dvě věci, které spolu souvisely: jednak snad jako jediný v republice objevil trh subsaharské Afriky. A tomuto trhu přizpůsobil výrobu, takže exportuje africký brokát. A teď si představte, že kdyby to byl průměrný ředitel, lamentoval by nad tím, jak se textilnímu průmyslu u nás nedaří. Vyráběl by to samé, podléhal by čínské konkurenci a nezaměstnával by 1200 zaměstnanců, kterým nyní může vyplácet poměrně velmi slušné platy. Takže mě vždycky zajímají konkrétní osobnosti kraje. Nesmírně si vážím toho, když někdo převezme ruinu a tou ruinou může být třeba krachující textilka, a udělá z ní prosperující podnik… nebo když tady v klášteře, kde nyní sedíme, obnoví zašlou slávu a tradici.
Vážím si lidí, kteří něco v životě dokázali. Když jsem dneska byl na broumovském náměstí, řekl jsem lidem, že nejsou věci velké a malé, ale věci dobré a věci špatné. Truhlář, který udělá dobrý neviklající se stůl, je daleko hodnotnějším členem společnosti než politik, který buď sám krade, nebo připouští rozkrádání.
Jak by bylo možné odstranit problémy, které brzdí dostavbu dálnice D11 k Hradci Králové a dále na polské hranice?
Navážu na svou předchozí odpověď: nejde o to, co dělá stát, ale co dělají konkrétní lidé. O výstavbu této dálnice se stará státní podnik, který se jmenuje Ředitelství silnic a dálnic. Když v čele tohoto podniku stojí neschopný člověk, tak potenciální dálnice skončí podobně, jako by skončila broumovská textilka pod neschopným ředitelem. Pan hejtman mne upozornil, že za posledních pět let se u nás vyměnilo devět ministrů dopravy. Skoro každý nový ministr dopravy vyměnil i ředitele silnic a dálnic. Dobrá: novému ministrovi dopravy přeji, aby měl šťastnou ruku a měl stejně schopného člověka ve vedení ŘSD jako je generální ředitel Veby. Protože Baťa, ten se také narodí jednou za sto let. Ale když se narodí, tak se Československo stane obuvnickou velmocí. A když se nenarodí, tak je sice v zemi tisíc ševců, ale ti do Afriky ani kamkoli jinam vyvážet nebudou.
Je v silách a možnostech regionálních politiků – hejtmana, primátora, starostů – pohnout s dostavbou dálnice? Dálnice D11 bude přece sloužit především lidem v kraji, obyvatelům regionu.
Určitě ano. Pana hejtmana nedávno navštívil ministr dopravy, který se zavázal, že vyřeší chybějící tři kilometry paní Havránkové, a pan hejtman v té souvislosti slíbil, že k tomu kraj přispěje. Je to tak, pane hejtmane? Vidíte tu společné úsilí státu a krajů a to je podobné i u starostů.
Koneckonců v jedné malé obci na Jičínsku říkali místní, že už se na svou rozbitou silnici třetí třídy nemohli dívat a z obecního rozpočtu si ji opravili raději sami. I takhle se dá pracovat a přispět.
Považoval byste za ostudu, kdyby Poláci dostavěli dálnici
k českým hranicím a my bychom stáli s její dostavbou stále před Hradcem Králové? Mohlo by to být třeba jedno z témat vašeho setkání s polským prezidentem?
Polského pana prezidenta Komorowského jsem již přesvědčil o užitečnosti výstavby kanálu Dunaj – Odra – Labe. Současně jsem se zavázal, že na příštím setkání Visegrádské čtyřky budu mluvit i o vámi zmiňovaném dálničním spojení. A ano, máte pravdu: byla by to ostuda.
Kdy do našeho kraje přijedete znovu?
Zavázal jsem se a pokládám za svou milou povinnost, že každý kraj navštívím jednou v roce. Protože hradecký kraj je veliký a nestačili jsme objet všechna města, předpokládám, že za rok navštívíme s panem hejtmanem druhou část hradeckého regionu. A tak to bude u všech krajů.
Co na vás během právě končící návštěvy v hradeckém kraji nejsilněji zapůsobilo?
Asi nejsilněji na mě zapůsobilo setkání s knězem Církve československé bratrské, který byl přítomen na jednom setkání v Náchodě. Vystoupil a místo otázky mi řekl stručně a upřímně: pane prezidente, já vás mám rád. To člověka samozřejmě potěší.
Imrich Dioszegi