Právě probíhá revitalizace zámeckého kopce, která s sebou přináší zvýšený stavební ruch. Jak se s tím medvědi vypořádávají?
Schovávají se. Je to pro ně opravdu náročné. Když je hluk nebo tady na ně pokřikují lidé, tak si raději zalezou do svých pelechů. Mají tu tři kotce a ten prostřední je propojeny s oběma krajními. Právě v tom prostředním mají největší klid a tráví v něm čas, když chtějí být spolu. Z těch krajních se zase mohou dívat ven a pozorovat co se děje a odpočívají.

Jak nocují – spí každý zvlášť nebo společně v tom prostředním pelechu?
To je různé, jak kdy. Někdy spí každý zvlášť a když mají tu potřebu, tak spí vyloženě proložení na sobě. Mají spolu výborný a vřelý vztah. Jsou zhruba stejně staří, je jim kolem 29 let. V zajetí se nejdéle dožila samice 44 let, jinak se dožívají kolem 40 let. Snažím se o ně starat co nejlépe, aby tu ještě s námi dlouho byli.

Říkáte, že se mají spolu výborný vztah. Proč nemají potomky – nebo měli někdy medvíďata?
Neměli a mít nebudou, protože Dáša musela podstoupit sterilizaci. Ale ta přirozenost v nich stále je a s příchodem jara se k sobě opravdu mají. Když jim dám třeba k jídlu granule, ovoce nebo vařenou červenou řepu tak Dáša se o to otírá – pro ní to je Coco Chanel a láká Ludvíka. Ten se o ní otírá, ona ho něžně kouše do ucha a mají se k sobě opravdu hezky. A hledí si jeden druhého. Když jim třeba dávám jídlo či pamlsky a třeba Dáša vyleze ven a Ludvík ne, tak hned vleze dovnitř a kontroluje, jestli je v pořádku nebo do něj šťouchne, jako by mu říkal „Pojď máme tady krmičku, přinesla nám něco na zub.“ A platí to i opačně.

Jak jste se vůbec k náchodským medvědům dostala? Je to časově náročná služba, potřebují pravidelnou každodenní péči, si nemůže říct dneska se mi nechce, nechám to na zítřek…
Je to náročné a je to veliká zodpovědnost. Člověk musí mít nějaký ten statut pevné morálky. Práci u medvědů mi nabídla jejich bývalá ošetřovatelka, která se o ně starala přede mnou. Ani jsem moc neváhala a řekla jsem, že to beru. Starám se o zvířata v podstatě celý život, takže to by byl pro mě naplněný sen. Říkala jsem si, že když to dopadne, tak budu moc ráda a když to nedopadne, tak to prostě nemám dělat. Nakonec to klaplo a jsem tu šťastná i když je to opravdu náročné.

Ta péče o ně je v podstatě celodenní. Kromě krmení a uklízení to je hodně o pozorování – jak fungují, na co mají chuť, jestli mají v pořádku trávicí trakt a netrápí je třeba průjem… To zvíře vám neřekne co ho trápí.

Co musíte všechno zajišťovat kromě toho, že medvědy krmíte a uklízíte jim brlohy a výběh?
Sama si musím zajišťovat vše potřebné, jezdím pro krmení, domlouvám si vše s dodavateli. Například teď řeším problém s medem. Naší medařce, která pro medvědy dělá takovou specialitu a kombinuje med s medovou pěnou, docházejí zásoby a nový med zatím moc není, protože včelky kvůli počasí nemohly dlouho vyletět. Minulý rok to s medem bylo také špatné a letos to je ještě horší.

Máte představu, kolik medu Dáša s Ludvíkem za rok spotřebují?
Přesně se to říci nedá, protože to střídám - nemůžu jim dávat každý den třeba kilo medu. Kombinuji to s různými jinými věcmi, třeba s otropestřcem mariánským, kde drť smíchám s medovou pěnou a olejem a udělám jim takovou kaši. Mají to takové přilepšení pro očistu těla, takovou kůru. Když je vhodné počasí, tak tu medovou pěnu nabírám lžičkou a pokládám ji ven na místa, kde si to mohou slíznout. Nedávno hodně pršelo, tak jsem jim to ale nedávala, protože by to s deštěm steklo.

Co mají rádi, na čem si pochutnají?
Třeba Ludvík si dá rád meloun, miluje tu sladkou šťávu. Musí ale opatrně, protože, když sní dva melouny, tak je průjem zaručený. Nejraději mají pestrou stravu – top jsou pro ně vajíčka, tvaroh, ovesná kaše, sušené rybky, oříšky, sušené ovoce. Dobroty jim dávám ve výběhu na různá místa kterých tam je kolem 80. Tím je donutím, aby chodili a protahovali si svaly. Něco občas měním, něco jim dávám stále na stejný místo. Pamatují si kde co je, takže když na něco nemá zrovna chuť, tak se tam pak cíleně vrátí až tu chuť dostane. Teď, když jsou nervózní z toho stavebního ruchu okolo, tak je trochu hýčkám a dávám jim pamlsky víc, aby měli lepší náladu.

Medvědi jsou atrakcí pro návštěvníky zámku. Uvědomují si, že jsou v podstatě zámeckými celebritami?
Vůbec to tak neberou. Jejich uvažování samozřejmě nelze poměřovat s vědomím člověka. Myslím si, že by si nejradši zalezli a měli klid Z přirozenosti nevyhledávají společnost člověka a rádi jsou v klidu. Říká se, že medvěd je samotář a ono to tak skutečně je, že si vystačí sám. Mají to prostě tak.

Dneska je čtvrtek (v době rozhovoru). Prozraďte jak vypadá všední den ošetřovatelky medvědů…
Ve čtvrtek zrovna jezdím na Rozkoš na sádky pro ryby. Zásobují i zoologickou zahradu, takže jsme s nimi také domluveni. Mám tu i káď, takže přivezu i živé ryby, a ty pak pouštím v koupacím bazénku, který mají ve výběhu. Hlavně Dáša je výtečná lovkyně. Na to, že jí je 29 let, tak si počíná hbitě jako mladice a medvědí rybaření zvládá luxusně. To je koncert. Když to člověk vidí, tak si řekne, že by z fleku mohla žít ve volné přírodě, že by se o sebe postarala…

Ale zpět k vaší otázce: Pracovní den mi začíná po páté, kolem půl šesté, kdy si začnu všechno připravovat, uvařím zeleninu, brambory nebo červenou řepu. Opravdu vyhledávají pestrou stravu, tak jim chodím natrhat i pampelišky. Pak si vše naložím do auta a jedu o půl sedmé za medvědy a tak do osmi uklízím. Pak jim dám první krmení a jedu pro zásoby a odvážím odpad. Vracím se kolem půl jedenácté, kdy provádím další péči, kontroluji jestli je vše v pořádku. Před polednem opět odjíždím třeba pro zeleninu, pro vajíčka nebo pro med, vracím se chvíli po poledni pokračovat v další práci. Pak už jedu domů, kde mám další práci a věnuji se rodině. Počtvrté se sem vracím navečer před zavíračkou, dovezu jim další jídlo, kouknu jestli něco nepotřebují. A takhle je to každý všední den, o víkendu se o medvědy stará kolega, ale někdy něco řešíme, takže občas potřebuje i moji asistenci.

Návštěvníci zámku koukají na medvědy hlavně z ptačí perspektivy z nádvoří. Fotí nebo si je natáčí ze shora třeba na mobily - stane se občas, že někomu spadne telefon nebo foťák do výběhu?
Občas se to stane. Jednou dokonce tam málem spadlo malé dítě… To jsem u toho naštěstí byla – maminka s kočárkem si s někým povídala a malé dítě, asi ani ne dvouleté, už prolézalo skrz plot a maminka si toho nevšimla. Běžně také dělají, že posadí dítě na zábradlí nad výběh, aby lépe vidělo. Sice ho drží, ale… Každopádně medvědy nelze absolutně podceňovat a je potřeba být neustále ve střehu. Před časem nám tu opravovali mříže a jelikož medvědy není možné nikam převážet, tak jsem se je snažila udržet pamlsky co nejdále od spravované mříže a najednou zaštěkal pes a Dáša přiběhla takovou rychlostí, že jsme toho svářeče, který přes kuklu tu situaci neviděl museli za kapuci rychle odtáhnout pryč. Je to prostě šelma. Ale není to tím, že by to zvíře bylo nebezpečné protože by bylo agresivní, útočné. Medvěd je nebezpečný přirozeně, člověk se má učit jak se chovají a ne, že je bude posuzovat jako agresivní svým lidským pohledem.