Chovatelé na ni přijíždí třeba až z Rokytnice nad Jizerou, Vamberka, Trutnova či Lázní Bohdaneč. Je to pro ně už tradice, a to nejen kvůli pokoukání, ale také proto, aby s ostatními chovateli dali řeč.

„Z celého širokého okolí sem jezdí chovatelé nakupovat si chovný materiál na novou sezónu. Přijdou i tací, kteří nepotřebují králíky nějaké čistokrevné plemenitby. Shání na zabíjení pěkného králíka, a to jim postačí," řekl předseda českoskalických chovatelů Jiří Horký.

K vidění byli především králíci nejrůznějších druhů, podob a barev od bílých přes hnědé a černé až po modré a stříbřité. Celkem jich bylo vystavených 234. Laik by řekl, že chybí už snad jen Bob a Bobek, králíci ze známého večerníčku.

„Oblíbená jsou masná plemena většího typu, králíci mají kolem třech, čtyřech, pěti kilo. To jsou třeba belgičtí obři, kalifornští či vídeňští králíci," popsal Jiří Horký.

Kromě takových velkých plemen byly k vidění i menší druhy, které se hodí jako domácí mazlíčci. Takového králíčka si na výstavě vybral malý Matyáš Vojtovič. Zakoukal se do jednoho, jakmile ho uviděl. „Protože byl pěkný a mně se líbila ta barva," vysvětloval Matyáš Vojtovič. Nakonec mu ho rodiče koupili. Dostal ho k svátku. „Máme hospodářství a králíků máme víc, tak jsem nakupovala samce na chov, ale syn mě přesvědčil, tak s námi domů jede ještě králíček pro něj," dodala Petra Vojtovičová ze Světlé u České Skalice.

Nejlepší kolekci králíků, drůbeže či holubů na výstavě určuje porota. Chovatel, jehož vystavené zvířectvo dostane největší počet bodů, získává ocenění, čestnou cenu, pohárek a diplom jako odměnu za svou práci. Třeba takoví králíci se hodnotí podle několika kritérií. Za váhu dostává chovatel až deset bodů, důležité také je, jak králík vůbec vypadá na pohled nebo jaký je poměr mezi ušima a tělem. Další body se získávají za srst. „Každé kritérium má možný plný počet bodů a posuzovatelé po posouzení body případně strhnou. Celkové maximum je 100 možných bodů," podotýká předseda Jiří Horký.

On sám se chovatelství věnuje už od osmi let. „Nikdy jsem s tím nepřestal. Dnes je ale problém, že mladí mají úplně jiné zájmy, počítače, čutání míče, a průměrný věk je už u nás chovatelů poměrně vysoký. Ale u všech zájmových organizací je to poměrně stejné. Bylo by zapotřebí, aby sem chodili mladí, děti. Sem na návštěvu se přichází podívat ze školy minimálně tři čtyři třídy kolem čtvrtých a pátých ročníků. Rodiče se sem s nimi podívat v sobotu nebo v neděli nepřijdou, tak jsme rádi, že jim můžeme alespoň takto vztah k té přírodě přiblížit," dodává Jiří Horký.

Holubi jsou vděční

Gustav Dlohoška z České Skalice se chovu holubů věnuje od deseti let. Vztah k tomu nabyl od svého otce. Když se podívá na holuby na obloze, odpočine si. „Hlavně v dnešní době je to odreagování," říká. Proč se mu líbí právě holubi? „Je to jediný pták, který může být celý den puštěný a večer se zase vrátí zpátky domů do holubníku," vysvětluje Dlohoška.

Ochočení holubi mu i zobou z ruky a třeba samice sedící na vejcích ho klidně nechají bez vyplašení podívat, jestli už mají holoubata.

„Holubi, když budete pískat nějakým tónem, tak si ten tón zafixují a jakmile uslyší, že zapískáte, automaticky si myslí, že bude krmení a hned přiletí," vypráví chovatel, který má dva holubníky s celkem asi třiceti páry holubů. A každého z nich prý pozná.