Samotného by mě to asi příliš nebavilo. S partou kamarádů šlo o příjemné a veselé odreagování. Přímo pod stanicí lanovky si člověk může vybrat ze dvou půjčoven. Za dvoustovku si půjčujeme koloběžku podle svého gusta, nasazujeme na hlavu pro jistotu přilbu a vyrážíme. Bez žádného velkého papírování a třeba na celé odpoledne.

Zavazadla je lepší nechat doma. To, že jsme se tepleji přioblékli, považuji také za dobrý nápad. I když svítí slunce a je dole docela vedro, nahoře se lehce ochladilo a samotná koloběžka jede opravdu rychle. Ofouknout a nastydnout by se tak dalo během chvíle.

Kabinka lanovky nás nahoru doveze během chvíle za 160 korun. S koloběžkami se do ní vejdeme vždy dva. Na vrcholu si člověk může zajet kam chce. Pochopitelně je jednodušší jízda z kopce, opačným směrem je to trochu dřina. Kdo není na koloběžku zvyklý, tak jako já, může se trochu nadřít, tak jako já. I proto někdy „ze stroje" sesedám a spíše se procházím. Když nic jiného, je to jednoduší než odstrkování do kopce.

Naše sedmičlenná parta se tentokrát soustředí na sjezd po vyasfaltované cestě. Letmo nejprve mrkneme na rozhlednu, ale protože panoramata jsou schovaná v oparu, jedeme hned dolů.

Koloběžkový sjezd z Černé hory: Fičák s jedinečnými výhledy

Slečny při sjezdu nejprve trochu trpí. Vybraly si nízkou a lehkou koloběžku s úzkými koly a z odvodňovacích kanálků v asfaltu jsou pro ně v podstatě retardéry. My, kteří jsme si půjčili koloběžku spíše terénní, si nestěžujeme. Máme bytelnější kola a můžeme se svézt i po štěrku nebo lesních cestách. O kanálcích vůbec nevíme a prostě fičíme dolů. Na cestě společně zastavujeme na výhledech, které se nabízejí. Asi i proto, abychom si jízdu trochu protáhli, protože na jeden zátah by byla vcelku rychlá zábava.

Kdo ale chce, může si vybrat ještě atraktivnější trasu. Lidé se mohou projet nezpevněnými lesními cestami, při větší porci odvahy třeba i přímo po sjezdovce pod slavnou lanovkou. Koloběžku lze rozproudit do skutečně velké rychlosti, brzdový systém je zárukou snadného zastavení.