Je to velmi bizarní pohled. Stačí se jít ráno projít kolem Orlice a část trasy si naplánovat do podchodu pod právě rekonstruovaným Orlickým mostem poblíž malšovického stadionu.

Pod ním totiž funguje tak trochu zvláštní hotel. Kolem osmé ráno se tady probouzejí ve svém království bezdomovci. Mají postele, spací pytle, kočárky, do nichž se vejde prakticky celý jejich svět. Teď trochu nekorektní poznámka: Tenhle hotel není zrovna nejvoňavější…

Právě místo pod Orlickým mostem je jedním z těch, kam se bezdomovci uchylují. Přitom jejich nejvyužívanější lokalitou bylo celá léta hlavní vlakové nádraží. Jenže i tato situace se postupem času mění.

„Řekla bych, že jich tam tolik nepobývá, ale jen se přemístili na jiná místa, kde nejsou tolik vidět," tvrdí Anna Maclová, náměstkyně primátora, jež se o tuto otázku léta zajímala i jako pracovnice hradecké charity.

„Bezdomovci často mění místa pobytu a pohybují se 
v celém katastru města," přikývne Eva Čížková, tisková mluvčí městské policie. Právě strážníci mají sídla bezdomovců detailně zmapovaná.

Jsou mezi nimi i zvláštnosti, například keř na třídě SNP, který objevila reportérka Deníku. Z jedné strany vypadá jako dřevina v rozpuku, ale 
z druhé je vykotlaný…

Míst je však – samozřejmě – mnohem více. O která jde? „Nejčastěji kontrolované lokality našimi strážníky jsou: Honkova. Koutníkova – pod mostem, Na Kavčím plácku – bývalá sokolovna, Vila Mlejnek – naproti střelnici, Husova na Novém Hradci, Zahradnictví – Labská louka, Zamenhofova, a další," vypočítává mluvčí Čížková.

Kolik se po Hradci pohybuje lidí bez domova, není úplně přesně známo. Odhady staré přibližně rok mluvily zhruba o dvou stovkách bezdomovců, což je mírně vyšší číslo, než vyplynulo ze sčítání uspořádaného městským magistrátem.

„Při sčítání lidu jsme monitorovali všechny lokality, kde tito lidé žijí na ulicích a
v různých nehostinných podmínkách. Napočítali jsme jich sto sedmdesát jedna," řekla v lednu 2013 náměstkyně Maclová.

Místo policie zavolejte  charitě, radí odbornice

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - „Někdy jsou to nemocní chudáci, někdy i trochu agresivní jednici. Je to prostě případ od případu, a podle toho se s nimi musí zacházet," říká o bezdomovcích Anna Maclová, která dlouhá léta vedla v Hradci Králové charitu. Nyní je náměstkyní primátora pro sociální oblast a školství.

Je možné někdy úplně vyřešit otázku bezdomovců ve městě?
Úplně asi ne, ale je potřeba s nimi pracovat a nabízet jim možnost vrátit se do normálního života. Ne všichni si takovou cestu dobrovolně vybrali. Těch příběhů je spousta. Mezi bezdomovci se dnes může ocitnout každý, stačí podpis na nevýhodné smlouvě. Charita se snaží nabídnout  možnosti, ať už čistého oblečení, noclehu, jídla nebo pomoci při shánění práce či ubytování.

Jak se změnila situace na hlavním nádraží? Dřív jich tam bylo hodně.
Snažili jsme se už v minulých letech právě v této lokalitě s nimi hodně pracovat. Řekla bych, že jich tam tolik nepobývá, ale jen se přemístili na jiná místa, kde nejsou tolik vidět.

Obecně se tvrdí, že si za to mohou sami, že takhle vlastně chtějí žít…
To je případ od případu, hodně z nich je také psychicky nemocných, venku jim je zima, tak začnou pít alkohol a už jedou v kolotoči. Někteří jsou v klidu, jiní když potřebují peníze, jsou agresivní. Když se lidé s bezdomovci setkají nebo někde poblíž jejich domu bivakují, měli by volat charitu, policie moc nepomůže.

Má charita přímo v ulicích lidi, co se snaží pomoci?
Ano, to je nejdůležitější práce. Takový pracovník  za nimi chodí, snaží se získat jejich důvěru a pak jim může nabídnout pomoc. Někteří ji přijmou a z ulice se dostanou, jiní ne.

A daří se to?
Tak třeba kdysi žil v keři u Koruny jeden pán. Byl nemocný, měl za sebou úraz. Naši lidé ho tam kontaktovali a po čase se přestěhoval do domu Matky Terezy. Bohužel ho pak zradilo zdraví a musel jít do nemocnice, kde zemřel, ale z ulice se dostal.