Asi každý, kdo cestuje, to někdy zažil. Procházíte se, vychutnáváte si památky kolem sebe, poznáváte nepoznané. A najednou se rozhlédnete kolem sebe a ejhle – nevíte, kde jste. Co teď? Je čas na paniku nebo to chce zachovat klid? Hodně z nás začne jančit, ale jsou i tací, kteří to berou s humorem. Vždyť  se přeci říká, že všechny cesty vedou do Říma. I mně se to stalo a musím říct, že ne jednou. Pamatuji si například, když jsme se ztratily s mámou na adventním zájezdu. Sice jsem se tenkrát snažila tvářit statečně, ale i mě tehdy pomalu pohlcovala panika.

Vánoční atmosféra

Užívaly jsme si vánoční Drážďany. Trhy, vůně svařáku a všude spousta lidí. Stále jsme ale věděly, kde se nacházíme, a tak nebyl důvod si myslet, že netrefíme zpět k autobusu. Nevím přesně v kolik hodin jsme měli naplánovaný odjezd zpět do ČR, ale z města jsme vyrazily tak akorát na čas. Jenže začalo hustě sněžit a foukat silný vítr. Nebylo téměř vidět na krok a já ztratila i ten  poslední orientační bod.

Autobus měl odjíždět za dvacet minut a my stále nevěděly, jak se k němu dostaneme. Poprvé v životě jsem opravdu děkovala bohu za své jazykové znalosti, i když Němci angličtinu v lásce zrovna nemají. Podařilo se mi odchytit pána, který mi vysvětlil, jak se dostat na požadovanou ulici. Při pohledu na hodinky mě ale opět polil studený pot. Odjezd zpět do ČR za deset minut. A můj orientační smysl, tedy spíše nesmysl, stále nic. Nikdy jsem se neuměla orientovat, ani moje máma. A tak jsme běhaly sem a tam stále bez vidiny cíle.

Máma už měla telefon na uchu a vytáčela číslo naší průvodkyně, když jsme odbočily na ulici, kde jsme spatřily náš autobus. Hurá. Dostavily jsme se s desetiminutovým zpožděním a všichni čekali jen na nás. Byly jsme ujištěny, že by bez nás autobus neodjel.  (paf)

Lednový Berlín

Podobnou zkušenost, taktéž z Německa, má skupina pravidelných účastníků každoroční demonstrace v Berlíně. U výročí zavraždění Rosy Luxembourgové a Karla Liebknechta dne 15. ledna 1919, pořádá jičínská levice autobusový zájezd na masovou demonstraci desetitisíců lidí z celé Evropy.

Ubytování je zajištěno v bývalé mateřské školce, odkud je na místo akce, hlavní  bulvár Berlína Frankfurter Allee, pěšky opravdu kousek. Masový průvod se pak za dohledu členů antikonfliktního týmu a početných kordonů policistů v poklidu odebere na Centrální hřbitov, kde pod obeliskem s rudými karafiáty, vybudovaným ještě za doby NDR, jsou pohřbeni oba revolucionáři. Odtud se pak již každý návštěvník sám odebere zpět k ubytovně, odkud je naplánován hromadný odjezd autobusu zpět do Jičína.  Vždy byli všichni včas přichystáni, ale výjimka se někdy stane. Jeden člověk před třemi lety stále chyběl, přestože byli všichni varováni, že se na nikoho nečeká. Jeho kamarádi ale tvrdili, že u sebe nemá ani peníze ani doklady, že by se těžko jakkoliv sám někam dopravil, navíc že německy umí skutečně jen pár slovíček.

Napjatou situaci vyřešil maják automobilu německých policistů, kteří ztracence přivezli až k autobusu, už nastartovaného u ubytovny. Jak to dokázali? Čech jim byl schopen pouze sdělit, že přijel na demonstraci (což bylo asi více než jasné), že bydlí v mateřské škole (slovíčko Kinderschule si naštěstí vybavil), a že naproti stojí velký dům s logem T-Mobile, telefonního operátora i u nás dobře známého. Němci hbitě vydedukovali adresu a ztracenec byl na světě. Policisté opravdu schopní pomáhat
Více o jedné z těchto berlínských vzpomínkových akcí naleznete  ZDE:   (aja)

Co dělat při nesnázích v cizině

Česká republika - Teroristické útoky na istanbulském letišti 
ukázaly, že i letos  hrozí riziko nepředvídatelných krizových situací. Pokud vás potká, nepanikařte, pomoc se najde.

Rozhodně byste měli mít po ruce kontakty na svou pojišťovnu, zdravotní pojišťovnu, banku a popřípadě 
i český konzulát v zemi, kam jedete. Stát vám ale může pomoci jen v rozsahu možností (viz infografika).

Před odjezdem je dobré se zaregistrovat v systému DROZD, což je Dobrovolná registrace při cestách do zahraničí (drozd.mzv.cz).

V případě zhoršené bezpečnostní situace v zemi či jiném druhu ohrožení umožňuje systém konzulárním pracovníkům rychle 
a efektivně poskytnout potřebnou asistenci.

To se stalo i po úterních útocích v Turecku. Ministerstvo přes DROZD rozeslalo informaci o tom, co se v Istanbulu stalo, doplněnou o kontakty na  konzulát.

V rámci ministerstva zahraničních věcí byl navíc nově ustaven konzulární tým rychlého nasazení, který je připraven kdykoliv poskytnout pomoc občanům Česka v situacích, kdy není v kapacitních možnostech zastupitelského úřadu vzniklou situaci řešit.

Vyslání tohoto týmu se předpokládá v mimořádných krizových situacích, 
při kterých je zasažen větší počet občanů České republiky – ať při nehodě autobusu či při přírodních pohromách.

Samotní tuzemští cestovatelé by si před cestou měli zkontrolovat nejen dopravní situaci, jedou-li autem, ale také informace o aktuálních doporučeních a varování 
k jednotlivým státům světa na webu, twitterovém účtu či facebookové stránce ministerstva zahraničních věcí.

Přes léto poslouží i konzulární jednatelství v nejvytíženějších destinacích – 
v Bulharsku (Burgas), Chorvatsku (Rijeka a Split) 
a Španělsku (Barcelona).

Již devátý rok v Chorvatsku a čtvrtý rok v Bulharsku budou hlídkovat společně 
s místními i čeští policisté.

Jak stát pomůže v zahraničíZdroj: DENÍK

Praktické rady

Na cestovním pojištění nešetřete

Kvalitní cestovní pojištění je na zahraničních pobytech tou nejdůležitější součástí výbavy. Přesto se mnoho lidí nepojišťuje. „Nešvarem je, že se lidé při cestování Evropou spoléhají pouze na své domácí zdravotní pojištění. Nezbytné lékařské pomoci se jim sice v zemích EU dostane, má to však háček," upozorňuje Mario Böhme z Oborové zdravotní pojišťovny. Česká zdravotní pojišťovna může klientovi proplatit jen takovou částku, kolik stojí daný lékařský úkon v tuzemsku, a to bývá jen malá část celkových nákladů za nezbytné ošetření. „Zbytek musí zaplatit sám klient. A kolikrát jde o statisícové částky. Přitom cena pojištění je nízká, u nás třeba i nulová," dodává Mario Böhme a přidává jeden konkrétní případ: „Během horské túry utrpěl muž úraz, zasahovala u něj horská služba, turista bohužel nepřežil. Jeho dědicové však musejí splácet nemalou sumu v eurech."   (ra)

Kartu vám pojistí, peníze ne

V minulosti jsme byli zvyklí platit na zahraniční dovolené především v hotovosti a peníze měnit ve směnárnách. Posledních pár let ale již řada Čechů 
v cizině používá platební karty, vyplývá z údajů tuzemských bank. Vzít si na dovolenou kartu místo velkého obnosu hotovosti je především bezpečnější, na rozdíl od karty totiž hotovost pro případ krádeže či ztráty nelze pojistit. Nicméně menší hotovost v místní měně je dobré mít u sebe již před odjezdem a při cestě, byť by šlo jen o pár drobných. Budou se hodit na parkovné, mýtné či spropitné. Nosit u sebe vysoký finanční obnos je ovšem riskantní.   (jh)

Porouchalo se vám auto. Jak přivolat asistenci?

Motoristé často naletí na nevýhodné služby odtahových služeb. Bez ohledu na to, kde má motorista pojištěné vozidlo, je v tuzemsku nejlepší vytočit číslo 1224. Operátor zjistí pojišťovnu, u které mají řidiči uzavřené povinné ručení. Poté je přepojí na smluvní asistenční společnost, která zařídí opravu nebo odtažení. V zahraničí ale tahle linka nemusí fungovat u všech operátorů. Pak je nejlepší zavolat na telefonní číslo uvedené v zelené kartě. „Ze statistik vyplývá, že téměř k polovině všech zásahů asistenční služby dojde v sousedním Německu. Je to důsledek toho, že Německo bývá tranzitní zemí při cestách na dovolenou," říká Renata Čapková, mluvčí České podnikatelské pojišťovny. Nejčastějším problémem, kvůli kterému řidiči volají asistenční službu, bývá porucha motoru, defekt pneumatiky nebo potíže se spojkou či řazením.   (rš)