Josef STŘEDULA, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Díky dostupnosti moderních technologií nastala situace, kdy je zaměstnanec zaměstnavateli k dispozici fakticky 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, často i o dovolené. Rozhodně si proto myslíme, že regulace v této konkrétní oblasti je krokem správným směrem.

Komunikační prostředky už dnes dosáhly úrovně, kdy je možné kohokoliv zastihnout prakticky kdykoliv a na kterémkoli místě. Zastávám však názor, že z osmihodinové pracovní doby se nesmí stát doba čtyřiadvacetihodinová nebo jinými slovy prakticky neomezená.

KUDY PŮJDEME V ČESKÉ REPUBLICE?

U příštích změn zákoníku práce by požadavek „na odpojování" měly nastolit i české odbory. Naše konfederace odborových svazů však zatím při jednání s vládou a zaměstnavateli řeší základnější problémy, za jaké považuji například ochranu práv zaměstnanců pracujících z domova, což je další z nových trendů v ekonomice, na který by logicky mělo reagovat i pracovní právo a zákonodárství vůbec.

BUDE TO NOVÉ CELOEVROPSKÉ TÉMA?

Ale zpět k právu odpojit se. Jsem přesvědčený, že francouzský příklad nezůstane osamocený. Tato problematika je totiž aktuální i v jiných rozvinutých zemích. Podobně už postupují například některé velké německé společnosti, i když u nich jde o vlastní iniciativu a zákon jim takovou úpravu výslovně neukládá.

Shrnu: Podle mého názoru mají platit jasná pravidla v tom, kdy má být pracovník pro nadřízeného k zastižení a třeba i v jakém postavení má tento pracovník být, aby zmíněné jednání strpěl a kdy to není potřeba, ba kdy podobný postup představuje nepřípustný zásah do soukromí.

Osobně si myslím, že není daleko doba, kdy se tato problematika stane předmětem diskusí i v Evropském parlamentu. Neboť hledání rovnováhy v zájmech zaměstnavatelů a zaměstnanců je otázka aktuální ve všech zemích Evropské unie.

Karel HAVLÍČEK, předseda Asociace malých a středních podniků České republiky

Zakážeme si posílat e-maily mimo pracovní dobu. Šéfovi ani zákazníkům nebudeme brát po šichtě telefony. Prodloužíme si dovolenou na čtyřicet dní. Pracovní týden bychom naopak mohli zkrátit na 32 hodin a víkendové směny zrušme. A když už jsme přitom, zvážil bych i zákaz pracovat před osmou hodinou ranní a po páté odpolední. Nejlépe pod sankcemi.

KAŽDÝ PŘÍPAD KULHÁ?

Nepochybuji, že na všechny tyto návrhy najdeme zástupy podporovatelů a jejich oduševnělých zástupců. To však ještě neznamená, že je to v pořádku. A neobstojí ani příklad z Francie. Země galského kohouta pro nás může být vzorem v mnoha oblastech, jen ne v sociálním dialogu.

Kde hledat pomoc
Oblastní inspektorát práce
pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové
Říční 1195
501 01 Hradec Králové
www.suip.cz

Stávkami vydobyté pracovněprávní benefity jsou v současnosti nejen největší brzdou rozvoje konkurenceschopnosti této významné evropské země, ale paradoxně se nejvíce otáčí proti zaměstnancům samotným.

Míra nezaměstnanosti je totiž ve Francii ve srovnání s Německem více než dvojnásobná a ve srovnání se Švýcarskem dokonce trojnásobná. Jen připomínám, že právě Švýcaři v referendu odmítli prodloužení dovolené o dva týdny…

KE PROSPERITĚ JEN PRACÍ

Souhlasím však s názorem, že takto paušálně nelze srovnávat, vše je nutné posuzovat v kontextu a v kombinaci s mnoha dalšími společenskými, ekonomickými, právními i sociálními faktory.

Ovšem co platí všude bez rozdílu a co je neoddiskutovatelné, to je fakt, že ke každé prosperitě se lze dostat jedině tím, že se tam propracujeme. A je úplně jedno, jedná-li se o rodinu, firmu, neziskovou organizaci nebo stát.

O co více si budeme ulevovat, o co více budeme nahrazovat práci žvanivostí a hledáním důvodu našeho neúspěchu, o co více se budeme spoléhat na okolí či snad dokonce na příští volby, o to více nám pomáhej Bůh.

Připravil: Jozef Gáfrik