Před dvaadvaceti lety přišel  s ušlechtilou myšlenkou  netradiční podpory léčebného procesu – zvláštní zdravotní péče – sympatický Američan Gary Alven Edwards k nám. Dnes s hrdostí říká, že český projekt patří nejen mezi největší, ale svým rozsahem, kvalitou i provedením je na světové špičce. To úspěšně naplňuje nejen on, ale i přes osmdesát jeho kolegů. Odvahu vydat se na cestu pomoci druhým zdědil možná Gary  Edwards po své babičce, která se charitativní činnosti věnovala. Nedlouho po studiích začala jeho cesta zdravotního klauna, které se věnoval nejen v Americe, ale po celém světě. V počátcích všechno financoval z vlastních prostředků. Na svých internetových stránkách vzpomíná Gary  Edwards například na dramatické přijetí v Číně,  kde vysvětloval policistům, jaké je jeho povolání. Když pochopili jeho klaunské poslání, což musel názorně i předvádět, vysloužil si krom úsměvů i úctu strážců zákona.

Dvaašedesátiletý šéf zdravotních klaunů je zakladatelem občanského sdružení u nás, na Slovensku a v Polsku. Pomáhal budovat tento projekt v Chorvatsku, na Novém Zélandu, v Palestině. Učí klauny v Rakousku, Německu, Maďarsku. V Čechách, kde se rozhodl žít s rodinou, dovedl práci této neziskové organizace na vysokou úroveň. To ocenila loni medailí například Česká pediatrická společnost a už před lety i redakce Deníku v Oskarovi za lidskost a statečnost.

Celý jeho dosavadní život i osobní aktivity jsou spojeny s myšlenkou, kterou vyznává. Když třeba skládá hudbu, charakterizuje ji jako jazz s prvky popu. Jeho díla uslyší letos dárci na připravovaném koncertu sdružení. Pozoruhodné jsou nejen jeho vlohy hudební, ale také jazykové a literární. V krásné knížce příběhů zdravotních klaunů Gary Edwards v úvodu říká: " Zdravotní péči většinou s radostí a smíchem nespojujeme. Každý úsměv nebo smích v nemocnici je malým zázrakem sám o sobě. Sám jsem za ta dlouhá léta, která jsem této práci věnoval, mnohokrát cítil silné pohnutí."

Kde vznikl nápad, abyste využil svého vzdělání a přenesl myšlenku zdravotních klaunů právě do Čech?
V rámci svých třetích studií jsem navštívil  nemocnici jako klaun. Byl to pro mě spíš sociální experiment. Potom kamarád Michael Christensen, ředitel Big Apple Cirkus dal dohromady koncept, který dnes používají všechny profesionální organizace svého druhu ve světě.  Do Čech jsem se rozhodl jít  proto, že mne zaujal český jazyk a také kultura.

Jaké byly začátky, když jste tři roky financoval projekt ze svých prostředků?
V roce 1998 jsem  zaznamenal absenci nemocničních klaunů v České republice. Začal jsem postupně navštěvovat velké nemocnice,  například Fakultní nemocnici  Motol nebo Fakultní nemocnici Hradec Králové. Tady jsem se setkal  s vlídným přijetím. Současně jsem začal vystupovat na lékařských konferencích a upozorňovat na možnost využití humoru ve zdravotnictví. Díky kladné odezvě nejen u nemocných dětí, ale i lékařů jsem v roce 2001 založil občanské sdružení Zdravotní klaun a začal hledat firmy, které by nás podpořily.

Bylo obtížné přesvědčit naše instituce o prospěšnosti projektu 
a sehnat první spolupracovníky?
V roce 2002 jsem oslovil první zájemce – kolegy, kteří měli chuť se mnou pracovat  v nemocnicích. Zájem byl a  většina z těchto nadšenců pracuje ve sdružení dodnes. Zároveň jsem oslovil první firmy a požádal je o podporu. Velmi  nám tenkrát pomohl Eurotel, který začal financovat provozní náklady sdružení, a Škoda Auto, která mi zapůjčila první vůz.

Kdy se hnuly ledy a nastal zásadní obrat k podpoře společenské 
a ekonomické?
Podpora přišla v roce 2004 od ministerstva zdravotnictví, které podpořilo speciální projekt Cirkus Paciento a všechny návštěvy v nemocnicích v rámci odborné studie, která dokázala, že pravidelné návštěvy zdravotních klaunů zkracují například adaptační období dětských pacientů, nebo zlepšují jejich psychický stav. V roce 2006 se sdružení začalo více obracet o pomoc s financováním  také k individuálním dárcům a díky podpoře veřejnosti se začal projekt rozvíjet.

Jaký byl a je zásadní rozdíl mezi prací v USA a u nás?
Rozdíl není žádný. Všude na světě pracují  zdravotní klauni na podobných principech 
a všude na světě se  nemocné děti mají chuť smát.

Máte potřebné pochopení v rodině pro to, co děláte?
Měl jsem to štěstí!

Jak si vybíráte spolupracovníky nyní a co je rozhodující pro uchazeče, kteří u vás chtějí pracovat?
Pokud potřebuje sdružení doplnit tým o nového kolegu, pořádáme konkurz.  Je to několik víkendů, kdy sleduji vhodné kandidáty při různých aktivitách, cvičeních a na konci vyberu ty nejlepší. Pak začíná proces zaškolování . Základním požadavkem při výběru je schopnost improvizace a empatie.

Jak vypadají klauniády, které jsou hlavním programem sdružení?
V současné době realizují zdravotní klauni asi tři sta klauniád měsíčně a jsou naším hlavním programem. Klauniáda začíná konzultací se zdravotním personálem o psychickém a zdravotním stavu pacientů, dezinfekcí rekvizit a rukou. Pak už zdravotní klauni zaťukají na dveře pokoje a zeptají se, jestli mohou dál. Pro každé dítě vzniká improvizací nová legrační situace s využitím  rekvizit a hudebních nástrojů. Záleží na věku pacienta, na jeho psychickém a zdravotním stavu. Zdravotní klauni mají legrační jména a zajímavé kostýmy, doplněné bílým lékařským pláštěm. Cílem pravidelných návštěv je pacienta myšlenkově oddělit od jeho nemoci a psychické nepohody, zaujmout ho hrou, zapojit ho do ní a vykouzlit tak na dětské tváři úsměv. To pomáhá při uzdravení.

Přinášíte radost hlavně dětem, 
co ale bylo impulsem k zaměření pozornosti na seniory?
Nemám daleko sám do důchodu. Seniorům se  naše společnost zatím moc nevěnuje. Chtěl jsem ale ukázat jednu 
z cest, která by starším lidem pomohla udržet si zájem o život. To považuji za velmi důležité. Zdravotní klauni přinášejí na geriatrická oddělení humor, vzpomínky na venkovní svět a hlavně chuť do života. Nemusí to být ale smích, někdy stačí úsměv,  pouhé podržení za ruku nebo vyslechnutí životního příběhu.

Co je to Cirkus Paciento?
Týdenní program pro malé pacienty, jehož vyvrcholením je slavnostní cirkusové vystoupení dětí přímo v nemocnici. Myšlenkou tohoto programu je vzbudit u dětí zájem o cirkusové umění, kouzelnické triky 
a tím zároveň budit zájem o aktivní přístup k životu. Program je určen pro nemocnice i dětské léčebny. Na rozdíl od běžných návštěv jsou klauni v tomto případě bez kostýmů a červených nosů. Za dětmi dochází jako jejich civilní kamarádi. Cílem programu je udělat z malých pacientů na celý týden svoje spolupracovníky a podělit se s nimi o část svého umění kouzlení a žonglování. Jednoduše o umění rozdávat úsměv.

Reagujete i na to, že děti dnes záhy používají moderní informační systémy?
Jistě, mnoho nemocných dětí jak doma, tak v nemocnici je připojeno k internetu. Pro ně mají zdravotní klauni skoro každý den odpoledne zdravotní on-line klauniády na skypu.

Kolik lidí s vámi pracovalo na začátku a kolik je jich dnes?
Na začátku jsem měl jen pár kolegů, v roce 2003 jich bylo deset a realizovali jsme společně pět set klauniád ročně. Dnes má sdružení jedenaosmdesát zdravotních klaunů. V roce 2012 jsme zvládli více než tři a půl tisíce klauniád pro děti i dospělé. Kreativita a schopnost improvizace patří k základním předpokladům každého člena týmu. Soustavné vzdělávání v improvizačních technikách, hudební dílny a psychologická průprava zajišťují vysokou profesionalitu naší práce.

Máte možnost srovnání se světem, pokud jde o metody a výsledky práce?
Sám pomáhám podobným projektům po celém světě 
a zdravotní klauni se účastní mezinárodních výměnných programů a mezinárodních dílen. A vím, že sdružení Zdravotní klaun patří k nejkvalitnějším projektům tohoto druhu na světě.

Kdo všechno přispívá na projekt?
Hlavním zdrojem financování jsou dary od individuálních dárců, v menší míře od firemních. Velice si této podpory vážím a díky této pravidelné pomoci můžeme přinášet skoro každý den humor nemocným dětem.

Máte nějaké nové projekty a co chystáte v tomto roce?

Čerstvým projektem je Kutálka pro multi-hendikepované děti. Základem vystoupení je hudba, která má úžasné kouzlo. Kutálku tvoří tři zdravotní klauni a dva velké kufry plné zajímavých rekvizit. Cílem programu je vtáhnout děti do interaktivního vystoupení 
a udělat z nich pomocníky. Tento rok bychom chtěli pozvat naše  dárce na koncert mých skladeb a tím jim poděkovat za jejich pomoc.

Váš nejhezčí pocit?
Nemocnice je místem, kde se lidé obvykle necítí dobře. Nejhezčí pocit mám vždy, když mohu v pacientech  probudit dobrou náladu a radostnější pohled na svět.

Vizitka

Jméno: Gary Alven Edwards

Bydliště: Končiny, tedy na konci světa v okrese Ústí nad Orlicí.

Narozen: 27. prosince 1951

Rodinný stav: Ženatý, jedna dcera, které je třicet let.

Nejvyšší dosažené vzdělání: Vzdělání mám, ale není důležité.

Kolika jazyky mluvíte: V jednu chvíli jen jedním.

Koníčky: Skládání hudby, psaní 
a stavební práce v domě.

Oblíbená kniha: 100 years of solitude

Oblíbený film: Life of  Pi

Oblíbený televizní pořad: Na televizi se nedívám.

Životní krédo: Nechci tento svět opustit, jako kdybych byl jen návštěvník, který tudy pouze prochází.

Nejoblíbenější historická osobnost: Byli dva opravdoví státníci, kteří stáli v čele svých zemí a navíc ve stejnou dobu. Oba byli neobyčejní a jedineční, Nelson Mandela a Václav Havel.

Nejoblíbenější jídlo a pití: Nejím už třicet let maso, piji vodu.

Nejdůležitější rada, kterou jste 
v životě dostal: Možná je lepší vědět málo o mnoha věcech, než hodně o jedné.

Osvědčený způsob, jak se zbavit chmurné nálady: Vzít si ven teleskop a podívat se na věci z větší perspektivy.

Nejkrásnější místo, které jste v životě navštívil: Malý ostrov 
v Pacifiku poblíž Mexika – Isla de la Piedra.

Očima blízkých

Daniela Melíšková, kolegyně:
„Když mě Gary před osmi lety vzal do svého projektu, netušila jsem, jak mi to ovlivní život, a co všechno se od něho naučím. Obdivuji jeho nadšení, odvahu a vytrvalost, se kterou se pustil do nelehkého úkolu vybudovat u nás stabilní a fungující neziskový projekt. Cením si jeho humoru, který používá nejen v nemocnici, ale i v kanceláři, když je třeba odlehčit situaci. Jsem ráda, že mohu díky němu nejen já, ale i dalších jedenaosmdesát zdravotních klaunů dělat práci, která má smysl a baví mě."

MUDr. Ivana Kořínková, spolupracovnice:
„S Garym Edwardsem jsme se poprvé setkali začátkem roku 2001. Měla jsem v té době na starost realizaci psychosociálních podpůrných programů pro děti s nádorovým onemocněním na Klinice dětské onkologie ve FN v Praze Motole. Garyho kreativní koncept podpůrné léčby radostí a smíchem se s mým záměrem výborně doplňoval. Nezapomenutelná je pro mě naše první cesta motolským areálem, kdy Gary v klaunském kostýmu jemně humorným způsobem zdravil a navazoval hovor s každým, koho jsme potkali a okamžitě měnil zasmušilé tváře v úsměv a dobrou náladu. Gary je poctivý člověk s velkým srdcem, nesmírně velkorysý a pracovitý. Zásluhou jeho systematického úsilí a citlivé práce s lidmi je sdružení Zdravotní klaun rozsahem a kvalitou své činnosti jednou z předních organizací zdravotních klaunů v Evropě. Vážím si ho za to, že nedělá ústupky a kompromisy ve svých etických a morálních zásadách, jeho práce i názory jsou přímočaré, konzistentní, ví přesně kam jde a má jasno v tom, jaké cesty a způsoby dosahování cílů jsou přijatelné. Současně je člověkem, který skutečně i obrazně, překračuje hranice. Daří se mu stavět mosty lidskosti mezi oddělenými, tabuizovanými a zdánlivě nespojitelnými oblastmi a to je v dnešní době hodně potřebné."

Profesor Jan Janda, předseda České pediatrické společnosti:
„Gary Edwards, zdravotní klaun a nadšený propagátor, ale i dokonalý manažer této činnosti, je dnes v ČR docela známou postavou. Sám jeho životopis je zajímavou story, v USA se vzdělával v oboru, o jehož existenci v 70. a 80. letech v Evropě nikdo nevěděl. Zalíbilo se mu na starém kontinentu, kde se v řadě zemí stal průkopníkem činnosti zdravotních klaunů na dětských nemocničních odděleních. Gary je renesanční osobnost, skládá jazzovou i vážnou hudbu, hraje na řadu nástrojů, píše knihy, ovládá řadu jazyků včetně češtiny a kontakt s ním přináší vždy potěšení a nové podněty. Česká pediatrická společnost  mu udělila v říjnu 2012 medaili České lékařské společnosti. Předání proběhlo před naplněným auditoriem velkého sálu a dlouhotrvající potlesk odrážel známý fakt: Gary je velkou osobností a to, co udělal pro děti hospitalizované v nemocnicích,  zasluhuje poděkování a obdiv."