Je sobota po sedmé hodině ráno. V době, kdy většina lidí ještě dohání spánkové manko z pracovního týdne, sváží autobus do Rokytnice v Orlických horách účastníky pěšího procesí. To do svého cíle dorazí po dlouhých více než čtyřech hodinách.

Je mezi nimi i Ludmila Rezková z Cerekvice. "Jezdíme sem úplně od začátku, na procesí jsme nebyli jen jednou, jinak i jich se účastníme pravidelně. Kněz Josef Suchár je náš synovec. Jako rodina se za ním vždycky tady sejdeme. Je to tu krásné, to místo má nějakou sílu," svěřila se.

V procesí následuje korouhev nesenou v popředí většinou 30 až 40 poutníků. U jednotlivých zastavení přichází na řadu modlitba růžence. "Když je v místě něco zajímavého, pan starosta Rokytnice nám o něm poví a tím se cesta zase zpestří," dodala Ludmila Rezková.

K neratovskému kostelu procesí došlo před 12. hodinou. Do chrámu však vkročilo až s odbíjením pravého poledne. Duchovní program nabídlo i odpoledne.

Během víkendu si přitom návštěvníci mohli vychutnat také koncerty, zajít na točenou zmrzlinu, vybírat z nabídky stánků, místního pivovaru či hostince, který rovněž jako další zdejší služby provozuje sdružení Neratov. To se stará o osoby s hendikepem. Díky němu po válce vysídlená pohraniční osada znovu ožila, stejně jako kostel, který v květnu 1945 vyhořel. Spolu s Římskokatolickou farností Neratov v čele s Josefem Suchárem se pak sdružení podařilo obnovit i tradici neratovských poutí.

"Prošli jsme si tady s dětmi trhy a chceme jít večer na koncert," prozradila další z návštěvnic slavností Judita Nováková z Prahy.

Výlet do Neratova prý nevynechá ani jeden rok, když zavítá do Orlických hor: "Máme tady v Říčkách kamarády a každý rok sem vždycky na týden jedeme. Do Neratova nás táhne jeho energie, to místo je úžasné."