Nebudu ani popisovat, kolik pracovních míst či kilometrů silnic se díky fondům podařilo vytvořit, ani diskutovat, jaký přínos mají fondy na ekonomický růst. Chtěl bych pouze ukázat, že evropské fondy mají i své stinné stránky.

Proč jsou dotace nebezpečné

Mnozí z nás se v souvislosti s naším členstvím v Unii spoléhali na to, že řadu problémů vyřešíme s pomocí evropských fondů. Mnozí z nás se také těšili na to, že využijeme evropské dotace na zkvalitnění života v našich městech i na venkově, na rozvojové projekty, na které dosud chyběly peníze. Jak se však více a více ukazuje, vzbudily velká očekávání, ale realita je mnohem složitější. Dovolím si na tomto místě tvrdit, že evropské dotace, byť maskované sebeušlechtilejším motivem, jsou ve skutečnosti nebezpečné. A to hned z několika důvodů.

Evropské dotace jsou nebezpečné proto, že jsou symbolem sociálního inženýrství. Mají prý pomáhat slabším regionům, aby se dotahovaly na ty silnější. Výsledek je však odlišný. Podívejte se na žalostný stav Řecka, Itálie či Španělska, které již více než 20 let čerpají štědré evropské dotace. Ve skutečnosti jsou tak dotace pouhou kompenzací novým členům za otevření trhů při vstupu do eurospolečenství.

Evropské dotace jsou spojeny s přebujelou byrokracií. Vždyť kolik nás jen stojí úředníci a procesy spojené s rozdělováním dotací. Většina obcí, všechny kraje, stejně jako řady podnikatelů a neziskových organizací, si platí experty a poradce za účelem získávání evropských dotací. Byrokracie spojená s využíváním fondů je příliš komplikovaná a schvalování a následné čerpání peněz, které by v současné krizi mohly v ekonomice nahradit výpadek zahraničních investic či kompenzovat úspory v rozpočtu, je časově příliš náročné. Přiznejme si však, že za chyby a byrokracii si můžeme velmi často i my sami.

Často jde o nesmyslné projekty

Distribuce evropských fondů také zvyšuje reálné riziko korupce. Nejkřiklavějším příkladem zneužívání evropských dotací je kauza bývalého hejtmana Davida Ratha. Sporné a předražené zakázky jsou přítomné téměř ve všech krajích. Zjednodušeně řečeno, byrokratické přerozdělování evropských fondů zvyšuje příležitosti ke korupci a správa evropských dotací se příliš podřizuje politikaření.

Evropské peníze jsou navíc často utráceny za nesmyslné projekty. Jak všichni víme, členské státy musí vyčerpat určitou kvótu peněz v určité lhůtě, jinak o ně přijdou. Aby je vyčerpaly, přidělují často dotace na zbytné investice nebo zcela nesmyslné akce. Kultura čerpání fondů vede k tomu, že se přednostně připravují ty projekty, na které „jsou fondy", a ty, které jsou skutečně potřeba, ale „nejsou na ně fondy", jsou oddalovány.

Mnohé projekty se kvůli evropským dotacím zbytečně prodražují. Jak nedávno ilustroval pražský primátor Bohuslav Svoboda na příkladu dostavby pražského metra A do Motola, kvůli směrnicím a požadavkům Bruselu narostla cena stavby minimálně o čtvrtinu. Praha sice obdrží z evropských fondů na tento projekt dotaci do výše zhruba čtyřiceti procent nákladů, tato dotace je však vázána na splnění celé řady nákladných podmínek. Je tak otázkou, zda by v mnohých případech nebylo levnější se dotacím obloukem vyhnout.

Žádné fondy nejsou zadarmo

Evropské dotace jsou nebezpečné i proto, že pokřivují trh. Notoricky známé jsou investice do staveb soukromých hotelů v rámci „podpory cestovního ruchu". Tím, že je možné financovat soukromé podnikatelské aktivity, automaticky dochází k neefektivní a nespravedlivé alokaci kapitálu. Když jedna firma ve městě dostane dotaci na rekonstrukci a jiná ne, je každému jasné, že se dostává do konkurenční výhody. Některé konkurenční výhody chce navíc komise zavést systémově, když chce koncentrovat podporu na malé a střední podniky a zakázat podporu velkých podniků.

Evropské fondy nejsou zadarmo, jak se často tvrdí. Naopak za ně tvrdě platíme. Jedná se o přerozdělované peníze, které nejprve členské státy musí do Bruselu odeslat. My bychom přitom měli příští rok do rozpočtu Evropské unie zaplatit 36 miliard korun, což je více, než kolik vydáváme ze státního rozpočtu na obranu nebo policii či vysoké školství. Navíc jsme byli nedávno konfrontování zprávou, že Evropské unii kasa vysychá a že by ještě letos Česká republika měla zaplatit o pět miliard korun více. Uvědomíme-li si, že jsme předmětem korekcí v řádu desítek miliard korun za nesprávně čerpané dotace, je každému jasné, že to snižování deficitu státního rozpočtu neprospěje.

Veřejné zakázky 
by byly lepší

Z dlouhodobého hlediska by tak bylo lepší evropské dotace zrušit a nastavit jednoduchý systém veřejných zakázek, který by eliminoval rakovinu korupce coby brzdu českého hospodářství. Je mi však  jasné, že evropské dotace budou s námi i bez nás. Aby nám více pomáhaly, než škodily, měli bychom usilovat při rozhodování o budoucnosti evropských dotací po roce 2013, které v současné době probíhá, o maximální zjednodušení systému, co největší transparentnost a co nejvyšší efektivitu. Podstatnou část pravidel čerpání a možností využití dotací jsme totiž schopni sami ovlivnit a je to tak především náš problém.

Oldřich Vlasák
(Autor je členem ODS, místopředsedou Evropského parlamentu a místopředsedou Svazu měst a obcí ČR pro evropské záležitosti)
(mezititulky redakce)