VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesty s Ivanem Pírkem: Beskydy, Javorníky a Vsetínské vrchy

Východní BeskydyJavorníky a Vsetínské vrchy11. - 13. září 2014

5.10.2014
SDÍLEJ:

Z cest po Beskydech s Ivanem Pírkem.Foto: Ivan Pírko

Motto pro některé z nás:
„Když je Ti někdy smutno, pojď s přáteli do přírody,
za chvilku Tě radost pohladí".
„Když budeš bojovat, můžeš vyhrát.
Když nebojuješ, už jsi prohrál (a)".

Javorníky, hřebeny plné rozbřesků, mne letos očarovaly. Zásluhu na tom má také Tomáš L., který zde má malou, ale útulnou chaloupku, kterou nazývá „bivak" a vedle ní ještě saunu s malým jezírkem. Všude v okolí daleko nic, jen překrásné louky ve svahu. Trochu obtížně dosažitelné je toto romantické místo, kterých je ale stále méně. Javornickým hřbetem prochází pomezí České republiky a Slovenska. Právě na Slovensku pohoří kulminuje vrcholem Velkého Javorníku (1072). Na české straně je nejvyšší hraniční Malý Javorník (1019). Nejbližším horským sousedem Javorníků jsou Bílé Karpaty, kde jsem byl s přáteli letos 25. - 27. Února. Významnějším vodním dílem pohoří je údolní nádrž Stanovnice nad městečkem Karolínka, kde jsem byl na kole s Tomášem začátkem června. Oblasti nejsou příliš navštěvované, ale o to více mne lákají. Pro mne je to romantika hor s výhledy, idylickými dolinami a rozsáhlými lesy. Valašský a kopaničářský charakter oblasti vytváří zvláštní kouzlo. Pohoří patří do oblasti Beskyd.

Účastníci: Tomáš, Mirka, Marcela, Radka, Miloš, Ivan

11.9. čtvrtek – vlakem jsem odjel s Marcelou a Radkou v 6.33 hodin z Jičína přes Hradec Králové a Pardubice, kde jsme si dokoupili v mezinárodní pokladně jízdenku po Slovensku, tj. Čadca,hranice – Čadca. V Ostravě k nám přistoupil kamarád Miloš z Opavy. Odtud jsme pokračovali společně autobusem do Turzovky. Po 14. hodině jsme začali hledat modrou turistickou značku a přiblížili se k římskokatolickému kostelu Zjevení Matky Boží, kde je místo mystického propojení nebe a země. Odtud jsme se vrátili zpět a začali stoupat po loukách a později převážně lesem po hlinité a kamenité cestě do hor.

Turzovka (475) – Dlhá nad Kysucou (520) 4 km – Kamenité (834) 8 km – Semeteš 16 km – chata Kysuca 17 km

Teplota byla kolem 15 st. C a drobně mrholilo, ale zima nikomu nebyla, spíše naopak. Vystoupali jsme asi 200 výškových metrů nad obec Dlhá nad Kysucou, abychom skoro stejně sestoupili strmou lesní zkratkou na silnici, kde jsme vyhledali žlutou turistickou značku. Přesto, že zde začalo pršet, nešli jsme kratší cestou po silnici, ale stále více a více stoupali lesem po blátivé cestě, občas i kalužemi až k malé dřevěné rozhledně Kamenité, kde jsme se krátce pod přístřeškem zastavili. Nemělo význam vystoupat na rozhlednu, když byla velká mlha. Bylo skoro neuvěřitelné, že jen za několik málo minut přicházeli po hřebenovce po červené značce k rozhledně naši přátelé z Valašského Meziříčí, Mirka a Tomáš, kteří přijeli do Turzovky už dopoledne autem a vydali se nahoru delší cestou přes Jakubovský vrch, kde překvapivě bloudili.

Odtud už po červené značce jsme za husté mlhy a deště „jako vodníci" pokračovali členitým terénem do osady Semeteš, kde právě zavírali hospodu „U Cipára". Paní vedoucí jsme se dotazovali na naši chatu, která byla však ještě asi 20 minut chůze odtud v lese a asi obtížně bychom ji hledali. Po telefonické domluvě pro nás přišla ochotná správcová z chaty Kysuca a my zatím mohli doplňovat tekutiny, které jsme ztratily náročným výstupem. Zde se nám podařilo získat kontakt na zdejší obchod a hospodu s turistickou chatou a ubytováním na zimní přechod v únoru 2015, neboť chata Kysuca je v zimě nedostupná. To jsme pochopili, když jsme na chatu po prudkém stoupání došli. Nám však vyhovovala, neboť jsme ji měli k dispozici celou sami; tři pokoje, sociální zařízení, zařízená kuchyňka a místnost s krbovými kamny, v kterých jsme zatopili stejně jako v kamnech v kuchyni a mohli tak usušit všechno mokré. Se zvyšující se teplotou stoupala i dobrá nálada a zábava a tak jsme šli spát až po půlnoci.

12.9. pátek - Semeteš (685) – rozhledna Luby (914) – Velké Rovné 7 km – Melocik (800) 8 km – Čerenka (948) 11 km - sedlo pod Hričovcom (960) 17 km – Butorky (982) 19.5 km – Kasárna (950) 20 km

Chráněnou krajinou Kysuca jsme pokračovali po červené značce hřebenovkou po Národním chodníku Drotárov k vysoké dřevěné rozhledně, na kterou jsme dokonce vystoupali. Pokračovali jsme po neznačené stezce díky Milošovi, orientačnímu běžci a napojili se opět na červeně značenou cestu před osadou Velké Rovné. Zde na tabuli popisují unikátní řemeslo, kde drátenici vyráběli jak užitkové, tak i ozdobné předměty, dokonce i z postříbřeného drátu. Fotil jsem i malou kapličku bývalé osady a cestu jsme přerušili v restauraci s terasou Melocik, kde jsme si všichni dali malou svačinku, většinou polévku a doplnili tekutiny; někteří si ještě ve stánku nakoupili čerstvé ovčí sýry. Již pohodlnější cestou lesem jsme pokračovali kolem vrchu Čerenka nad osadou Gregušovci, za níž jsme se napojili na modrou značku a členitým terénem kolem vrchu Čemerka (1052), kde by dokonce i výhled Na Lysou horu (1323).

Vrátili jsme se opět na červenou značku v sedle pod Hričovcom. Zde už začalo pršet a tak jsme uvítali dřevěný přístřešek pro menší občerstvení. Pohodlná už byla zbývají část cesty po zelených loukách přes rozcestí Butorky do osady Kasárna, což je stále na slovenském území. V restauracích a chatách lze proto platit jak €, tak i Kč. Velmi příjemné bylo naše přivítání v horském hotelu Fran vedoucím číšníkem, kterého Tomáš dobře zná a má přezdívku „Šedý vlk". Ihned jsme se ubytovali, popili pivo a spěchali se ohřát do velké sauny; někteří ještě využili bazén s chladnější vodou, jen 23 st. C. Vše je v ceně ubytování s polopenzí, kterou jsme si předem zajistili a budeme tu i při zimním přechodu 2015.

Z cest po Beskydech s Ivanem Pírkem.Večer jsem dostal zprávu od Jirky M. z Carga, že má pro ne kamion do Portugalska, kterým bych mohl cestovat na plánovanou poutní cestu do Santiaga. Trochu mne to zaskočilo, neboť jsem předpokládal odjezd do Španělska nejdříve v pondělí večer, po návratu z této společné akce plánované na 4 dny, tzn. návrat až v neděli večer do Jičína. Po zralé úvaze jsem se rozhodl vrátit se domů o den dříve, abych stihl být v neděli večer už v Praze a ve 22 hodin ze Zličína mohl začít svou osmou poutní cestu do Santiaga de Compostela, kam chci přinést fotografii mého souseda Karla S., který nedávno zemřel. Neděle bude také trochu symbolická tím, že zde poprvé v historii končí třetí třítýdenní Grand Tour sezóny, tj. španělská Vuelta (předtím Giro d´Italia a Tour de France).

Vzpomněl jsem si na spisovatele Paola Coeho, který píše o starodávné pouti do Santiaga. Ve své knize Mágův deník popisuje trmácení náboženských poutníků, ale také o cvičení rychlosti, pokory a krutosti – a o dobrém boji, který většina poutníků zažije. Také já se těším moc na tuto cestu, na které se stále učím a která mne obohacuje. Bohužel nepůjdu pěšky, což mívám raději, ale pojedu na kole, neboť to bude vzhledem ke zborcené klenbě nohy asi lepší.

Při společné večeři jsem předal vedení pro další dva dny zkušenému Milošovi, který dostal ještě rady od Tomáše, jak se dostat z horského hotelu Portáš na jeho chatičku. Trochu mne mrzelo, že nebudu moci být s tak skvělou partou i nadále. Na všech jsem dva dny obdivoval nejenom jejich kondici, ale stálou pozitivní náladu a těšení se ze všeho kolem, i když počasí nebylo ideální, ale spíše naopak. Navíc společné večery byly zábavné, příjemné, milé. Stejně tak večer na pokoji hotelu Fran, kde jsme měli možnost chutnat skvělé bílé víno Tramín, pozdní sběr, ze sklepa pana Michlovského z Rakvice a za přijatelnou cenu 4.20 €. Spát se šlo až před půlnoci, i když se některým klížily oči už dříve. Přátelé, moc vám děkuji za oba dny a budu na vás po Španělsku vzpomínat.

13.9. sobota - Po pravidelném druhém „čištění zubů" jsme společně bohatě posnídali v hotelové restauraci a v 8.45 hodin se rozloučili závěrečným focením za asistence sympatického a vstřícného vrchního s přáním se nejpozději v únoru opět setkat. Zatím co ostatní dle plánu vystupovali po sjezdovce na hřebenovou trasu, aby neminuli Velký Javorník (1072), já sestupoval po silnici s modrou turistickou značkou za drobného mrholení do Velkých Karlovic na autobus. Měl jsem štěstí, když mi zastavil autem pán z Vizovic, vracející se ze setkání po padesáti letech po vojně a zavezl mne až na vlakové nádraží ve Vsetíně.

Z cest po Beskydech s Ivanem Pírkem.

Zde jsem si koupil občerstvení na cestu domů. Mezinárodní expres Žilina – Praha mne zavezl do Pardubic, odkud jsem pokračoval do Hradce Králové, kde jsem místo delšího čekání na vlak využil právě odjíždějící dálkový autobus Luhačovice – Liberec a v 15.35 hodin už vystoupil v Jičíně (navíc mne uznal kartu Iredo, kde platím jen poloviční jízdné). Po příchodu domů nás navštívil kamarád Mirek, od kterého dostávám čerstvou informaci od manželky, že třetí den v Javorníkách byl dokonce slunečný a Tomáš už roztápí svou saunu u chaloupky. Věřím, že zvládnou v pohodě také túru v neděli ze Soláně do Rožnova, kterou jsem šel letos s Tomášem 9. dubna a vše je popsáno v deníčku Moravskoslezské Beskydy – Javorníky.

Dopsal jsem tuto krátkou informaci pro některé z vás v neděli ráno 14. 9. a poprosil Mirka o vložení několika málo fotek, i když počasí na focení nebylo nejlepší. Pokud se tak stane, dostanete malý deníček ještě před mým večerním odjezdem do Prahy a odtud do Španělska. Těším se na setkání s přáteli hor po návratu, snad 3. 10. v 17 hodin u nás doma.
I v a n Pírko

Autor: Redakce

5.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Extraligoví házenkáři Zubří (v červeném) v sobotu v rámci 12. kola v rožnovském azylu porazili Jičín 28:22.

V cestě stojí nováček. „Musíme si to správně srovnat v hlavě," říká Bareš

Z vyhlašování cen Jivínského Štefana.

Jívínský Štefan za kulturní počin roku. Už jste podali nominaci?

Extraliga pokračuje. Jičín jde na Vítkovice už bez Čiháčka

Jičín - Po pauze se znovu roztočí mistrovská kola florbalové extraligy žen. V pátek je na programu třinácté dějství.

Z Hořic do Chodovic dojedete po nové asfaltové cyklostezce

Hořice - Nová cyklostezka, ze které se můžou těšit cyklisté i in-line bruslaři, spojuje Hořice-Hrachovec s Chodovicemi. Najdete zde informační cedule, stojany na kola a lavičky pro odpočinek.

Hlasujte O nejkrásnější gól roku!

Královéhradecko - Královéhradecký krajský fotbalový svaz ve spolupráci s Deníkem vyhlásil soutěž O nejkrásnější gól roku 2017. O prvenství se uchází šestice hráčů. 

Plán sklidil aplaus. Získá také finance?

Hořice - Velkorysý záměr využití hořického zámku představil místním zastupitelům a veřejnosti místostarosta a architekt Martin Pour.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT