Na hřbitově v Hradci Králové Kuklenách, se s ní dne 4. března 2013 naposledy rozloučila její rodina, přátelé, smuteční hosté, nechyběly ani vojenské pocty a zástupci státní a vojenské správy.
Její životní pouť začala v roce 1922 v městečku Svalava na Podkarpatské Rusi v početné rodině československého legionáře z první světové války. Dětství jí přetrhl až rozpad Československa a okupace Podkarpatské Rusi pronacistickým Maďarskem. V létě 1940 Anna se svými přáteli překročila hranice Polska, byli zatčeni sovětskými vojsky, čekal ji gulag na Sibiři.
V roce 1942 byla naštěstí propuštěna, a když se začala v Buzuluku formovat československá vojenská jednotka, neváhala a dobrovolně vstoupila do jejích řad. Sloužila u protiletadlového dělostřelectva. První boje zažila u Kyjeva, následně u Bílé Cerekve, za svoje zásluhy byla několikrát vyznamenána.
Válečná léta nepřinesla paní Anně Kostovičové jen útrapy, bolest a strádání, ale i něco málo štěstí, během služby se totiž seznámila se svým budoucím manželem kapitánem Kostovičem, rovněž příslušníkem našeho zahraničního vojska.
