„Když jsem se dozvěděl, že nastala okupace Československa, jsem jel do Chrudimi. Viděl jsem vojáky přijíždějící na sajdkárách směrem od Pardubic. Jeden řídil a druhý seděl v lodičce a držel zbraň," vzpomíná pan Arnošt Kabeš z Bylan, který jako dvacetiletý mladík přihlížel průjezdu německé armády městem.

„Do Chrudimi přišla okupační vojska 15. března 1939 dopoledne. Jednalo se o motorizované jednotky, které projížděly Chrudimí na Havlíčkův Brod. Pěší vojsko dorazilo tentýž den navečer a přicházelo i následující den. Německá armáda obsadila letiště a školy. Velitelství vojska zůstalo v zasedací síni radnice a přinutilo starostu Václava Borovce k vydání vyhlášek. Jednou z nich byla vyhláška o stanovení kurzu marky vůči koruně v poměru 1:10," uvádí archivář Petr Horáček z Regionálního muzea Chrudim.

Bez fotografií

O příchodu německých vojsk do Chrudimi mohou svědčit pouze očití svědkové a písemné dokumenty. Nezachovala se jediná fotografie. „Pamětníci vzpomínají, jak němečtí vojáci fotografům odebírali přístroje a vytahovali z nich film," poznamená Petr Horáček.

„Bylo nás tam asi pět, všichni zůstali doma. Až jsem se podivil, že to lidi nezajímá. Mlčelo se, nikdo nenadával, jen jsme se dívali," vzpomíná na rok 1939 bylanský pamětník Arnošt Kabeš.

Jelikož kurz marky vůči koruně byl pro Čechy značně nevýhodný, němečtí vojáci začali vykupovali obchody. Jak Petr Horáček dále uvádí, obchodníci se tomu bránili zvedáním cen, aby tak alespoň částečně vyrovnali ztrátu z nevýhodného kurzu.

Okupanti si chtěli získat přízeň obyvatelstva uspořádáním vojenského koncertu a podáváním polévky pro vyhladovělé občany. Žádná z těchto akcí se však nesetkala s příznivou odezvou.

„Od 1. září 1939 začal platit zákaz poslechu nepřátelských stanic. Hrozbou za poslech byla zpočátku káznice a zabavení aparátu, teprve později smrt. Trest hrozil také za šeptanou propagandu, jíž se rozumělo rozšiřování informací nepřátelských Říši," vysvětluje Petr Horáček.

„Jeden soused ve vsi předělal rádio na krátké vlny, ale já jsem se do toho nezapojoval," poznamenává Arnošt Kabeš.

Aktivní odboj

„Tady byla odbojová protifašistická skupina, tři lidi z Bylan byli popravení a dva odsouzení k trestu smrti. Mezi nimi byl i můj bratr František," vzpomíná dál Arnošt Kabeš.

Z jeho vyprávění vyplývá, že se bratr podílel na ilegální letákové činnosti. Spolu s Františkem Kabešem byl zatčen i Rudolf Petráň.

„Byli souzení v Norimberku, ale spojenci vybombardovali sekyrárnu, tak se jejich poprava odložila. Tím se zachránili," uvádí dále bylanský pamětník.

Oběti teroru

Ne každý příběh však měl šťastný konec. Například manželé Alois a Božena Pelouchovi z Bylan, kteří se podíleli na ukrývání funkcionáře tehdy zakázané KSČ, byli popraveni.

„V noci je doma přepadli a zavřeli. Pána popravili hned a paní byla těhotná. Tak ji nechali porodit a až pak ji popravili. Nikdy jsem se nedozvěděl, co se s děckem dál stalo. Jestli jej přeněmčili, nevím. Byla to hrozná doba. Nemůžu na to zapomenout," dodává Arnošt Kabeš.

Nacisté podle slov muzejního archiváře ovládli jak politický, tak kulturní život. Místní samospráva byla roku 1942 zrušena, starosta byl donucen k rezignaci, zastupitelstvo bylo rozpuštěno.

Samosprávu nahradil úřad vládního komisaře. Pro Chrudim byl stanoven Karl Hartner. Postupně byly přejmenovány ulice a náměstí. Například náměstí dr. Tyrše se změnilo na Michalské a ulice Zborovská na Slatiňanskou. Názvy ulic, vývěsní štíty i vyhlášky musely být dvojjazyčné.

Pašování potravin

„Po vypuknutí války,byly v září 1939 zavedeny odběrní lístky na potraviny, v prosinci téhož roku byly zavedeny šatenky a poukazy na obuv. V důsledku zavedení přídělového hospodářství vznikl černý trh na potraviny. V Chrudimi fungoval výměnný obchod mezi městem a venkovem. Protože na nádražích byly prováděny namátkové kontroly, přiváželi si Chrudimáci potraviny z venkova nejčastěji na kole v tlumocích a koších," popisuje Petr Horáček situaci v Chrudimi poté, co se ocitla v německém područí.


LUKÁŠ VANÍČEK