Do páteční půlnoci 12. června, kdy Polsko ukončilo režim dočasně obnovených hraničních kontrol, zbývaly zhruba dvě hodiny, když na hraničním přechodu Starostin/Golińsk na Broumovsku, začíná být živo. Z polské strany se blíží hasičské vozidlo se zapnutými majáky a z české přijíždějí zástupci Meziměstí, aby společně se svými protějšky z partnerského Mirošova odstranili kovové zábrany bránící průjezdu z jednoho státu do druhého.

Šampaňské „na čáře"

„Czéść!“ zdraví se typickým pozdravem našich severních sousedů zástupci obou měst a ještě nad „plůtkem“ si podávají ruce. „Co budeme robit?“ usmívá se meziměstský starosta a krajský radní v jedné osobě Pavel Hečko na kolegu z mirošovské radnice. „Zabierame tie barierki,“ reaguje zástupce starosty polského Mirošova Mariusz Pawlak. O chvíli později už lehké plůtky mizí za dohledu české a polské armády na polské straně. Stejně jako před 13 lety, kdy se v prosinci 2007 obě země staly součástí Schengenského prostoru, se tato událost neobešla bez přípitku šampaňským.

„Musím říci, že tohle je opravdu historický okamžik. Žiji zde přes padesát let, takže jsem s hranicí celkem dokonale sžitý, ale za celou tu dobu takhle hermetické uzavření nepamatuji,“ říká s úsměvem Pavel Hečko, že i za socialismu hraniční přechod v omezeném režimu fungoval. „Byla zde sice závora, ale přes celnici mohly projíždět Polky, které pracovaly ve Vebě. Po listopadu 1989 byl průjezd možný za určitých podmínek, které se pak postupně uvolňovaly až po vstup do Schengenského prostoru,“ upřesňuje.

Sousedé se potřebují

Tříměsíční „umrtvení“ pohybu ze země do země v plné nahotě odhalilo význam přeshraničního života. „Jsme už na to zvyklí, bereme to jako samozřejmost - jezdíme do Polska a Poláci jezdí k nám. Jakmile se zavřely hranice, tak se zjistilo jaký velký dopad to má na hospodářství. Konkrétně v příhraničí na Broumovsku a Policku, kam míří za prací stovky Poláků. Uvolnění hranic přispělo k opětovnému nádechu ekonomiky, za což jsem velmi rád,“ dodává starosta, že i přes přísná opatření v koronavirovém stavu zůstaly obě města ve velice blízkém kontaktu. „Navzdory uzavřené hranici jsme si vzájemně vypomáhali s rouškami i dezinfekcí,“ prozrazuje a těší se, že uvolněním hranice se zástupcům obou měst uvolňují i ruce pro spuštění pozastavených projektů a aktivit česko-polské spolupráce.

Stejnou radost měl z odstranění barier i zastupce starosty polského Mirošova Mariusz Pawlak. „Stýskalo se nám po sobě navzájem. Zavření hranice byla pro nás i pro vás velká nepříjemnost. Hodně lidí z Mirošova pracuje u vás v Čechách a objíždění přes nejbližší otevřený hraniční přechod je každý den stálo hodně času a hodně kilometrů navíc. Tři měsíce ležely u ledu i naše společné projekty, věřím, že se teď už vše vrátí k normálu.“

Zatímco soldáti ze 4. protileteckého pluku z Lešna opustili své pozice hned po páteční půlnoci, vojáci ze 43. výsadkového praporu v Chrudimi byli na hranici až do včerejší půlnoci. Ode dneška ale už mohou občané ČR i Poláci překračovat hranice tam i zpět bez potřeby negativního testu nebo hrozby nastoupení karantény.

Jiří Řezník