Nad některými vyřčenými skutečnostmi příchozí jen nevěřícně kroutili hlavou. Zajímavé bylo i osobní svědectví dcer Karla Procházky, jednoho z obětí této provokační akce, který byl v roce 1948 poslancem Národního shromáždění a předsedou krajské organizace lidové strany. „Ovlivnilo to celý náš život. Nikdo za to nepyká a ani se neomluvil," shodly se Marie Rozsyncová a Hana Tížková. Jejich otec byl za pokus o útěk za hranice odsouzen ke třiceti letům vězení, nakonec si odseděl necelou polovinu a v šedesátých letech byl propuštěn při amnestii. Velkým problémem je, že i v naší demokratické zemi se stále setkáváme s cenzurou historie. „Tyhle věci se neposlouchají dobře, ale jsou zkrátka součástí naší národní minulosti. Musí se o nich mluvit, neboť to jsou stále ještě nepromlčené zločiny, které by nám měly posloužit jako varování do budoucna," uvědomuje si autorka. Výstava společně s venkovní expozicí o vývoji komunistického hnutí, která je momentálně k vidění na jičínském náměstí, tvoří zajímavý náhled do fungování totalitního režimu.
Akce Kámen byla provokační metoda StB cílená na ty československé občany, kteří se po únoru 1948 pokusili ilegálně přejít pěšky státní hranici s Německem a dostat se do americké okupační zóny. Za tímto účelem byla ještě na území Československa zřízena fiktivní státní hranice. Po jejím „překročení“ zastavila uprchlíky falešná hlídka německé pohraniční stráže. Následně byli takto zadržení emigranti dovedeni do falešné úřadovny polního důstojníka americké vojenské kontrarozvědky. Cílem fiktivního výslechu bylo vylákat z emigranta výpovědi o jeho činnosti proti režimu a o jeho spolupracovnících žijících dosud na území Československa.
