O čem je ten film? V pozvánce byla slova Žít změnu, což ho avizovalo určitou dávkou tajemna a k vysvětlení nepřispělo. Vyplatilo se přijít.
Autoři, za všechny povím jen jméno Lenka Papadikisová, točili reportáže, rozhovory, promluvy osobností méně známých. Takových, které se nějak odlišují. Přiznejme, že u mnohých spoluobčanů vzbuzují …, nu decentně řečeno rozpaky. Třeba proto, že to nejsou lidé stádní. Nejsou to obyčejní pánové Novákové. Pánové jsou to většinou dlouhovlasí, vousatí. Kravatu neměl žádný. Pozadí, prostředí ve kterém žili, neučesané, nestylizované. Dámy, tedy dívky k nim odpovídající.Hodně dlouhovlasé, v dlouhých sukních. Pokud měli delší promluvu, stála na stole sklenice čisté vody. Jako symbol, možná trochu polopatický.
Z filmového obrazu a z jejich úst zněla slova: permakultura, alternativní médium, náhradní rodinná péče, výměnný obchod, komunitní městská zahrada, práce s vnitřními bloky, nebát se jít do rizika, decentralizovat (rozhodování, vládnutí), subsidita. Pak ale i delší moudra, jako „V okamžicích krize je kreativita nejlepší". Nebo: „Kompostování je sexy." Objevila se i myšlenka, že naše společnost má nesmyslně velkou spotřebu, a proto je i nesmyslně velké a zbytečné naše pachtění. Hlavně ale – všechny aktivity, zmíněné nápady je třeba propojovat. Tohle je, čemu se říká občanská společnost. Ostatně zmínil se o tom i pan prezident Havel v úvodu filmu.
Zábavné? Jak pro koho. V tom je tenhle svět skvělý, že nám nabízí alternativu, výběr. Je dobré, že Vojta Drahoňovský s přáteli promítání a besedu zařídil. Je příhodné, že pozval autory. Je logické, že setkání dělo se v jičínském K – klubu. Na každém záleží, jak tuhle výzvu k zamyšlení přijme. Bohumír Procházka
