Malíř František Max se narodil 16. listopadu 1895 v nedaleké Libáni. Talent pro výtvarné umění u něj objevil prof. Antonín Martínek během Maxova studia na reálce v Jičíně. Ve svých studiích pokračoval na AVU v Praze u prof. Jana Preislera. Současně studoval na ČVUT v Praze u prof. Adolfa Libschera a také navštěvoval hodiny prof. Oldřicha Blažíčka. Po ukončení studia nastoupil jako architekt do firmy Nekvasil v Praze, ale v době krize byl propuštěn.

Svoji první výstavu uspořádal v Praze roku 1935. Výstava byla veřejností velice dobře přijata a kladně ohodnocena kritiky. Tento nečekaný úspěch odstartoval sérii dalších úspěšných výstav a podpořil také autorovu snahu tvořit nová díla. F. Max vystavoval několikrát v Praze (např. v Mazáčkově galerii) a v mnoha dalších českých městech. Nezapomněl však ani uspořádat výstavy v Jičíně, a to celkem třikrát, a také v rodné Libáni.

Inspiraci nacházel autor především ve svých cestách do zahraničí. Několikrát navštívil Paříž, Berlín, Cařihrad, Itálii a další země. Atmosféru těchto měst a jejich zákoutí dokázal, díky citu pro architekturu a mistrnému používání výjimečné techniky pastózních nánosů barev, dokonale zachytit na svých plátnech.

Pronikl do Evropy

Především jeho olejomalby zdobí mnohé zastupitelské úřady nejen v Jičíně, ale i v zahraničí. Nalezneme je tak v Paříži, Londýně, Stockholmu, Oslu, Linci a ve Vídni. Při svých cestách se rád navracel do Jičína a Libáně.

Namaloval mnoho obrazů z tohoto kraje a pro nás má tak autor význam i jako dokumentarista české krajiny z okolí Libáně, Prachovských skal a vesniček Jičínska na počátku 20. století. To dobře dokládají díla jako je Kostelík v Libáni, Staré Hrady – zámek, Havlíčkova ulice v Jičíně, Jičín – náměstí…, Veliš, Chalupy ke Zlivi, Chalupy v Zelenecké Lhotě, Park v Kopidlně, Borovička a jiné, všechny adjustovány do zdobných rámů. Dochovaly se též drobné perokresby, které F. Max vytvářel k různým příležitostem. Samotného malíře se mimo jiné podařilo během jeho pobytu v Libáni zachytit na film natočený panem Wurmem.

Dílo Františka Maxe je zastoupené ve sbírce Regionálního muzea a galerie v Jičíně několika obrazy a díky svojí umělecké, ale i historické hodnotě patří mezi cenné exponáty.    Jarmila Hakenová