Některým lidem jméno Emmerichová nic evokovat nebude, ale rozhodně neušel před několika lety jejich pozornosti velkofilm známého herce a režiséra Mela Gibsona s názvem Utrpení Krista. Ten film běžel od roku 2004 a byl velice diskutovaný pro své naturalistické pojetí, až brutální scény. Gibson je silně křesťansky založený člověk a točil onen film právě podle pátého dílu vizionářky Emmerichové. Jinak Anna Kateřina byla rodačkou z německého Vestfálska a letos to bude v září 240 let od jejího narození. Jako dítě vídala živé obrazné scény ze života Ježíše i doby prvokřesťanské a domnívala se, že stejným způsobem je vnitřní život rozvinut u každého člověka. Své niterné zkušenosti po mnohých otázkách a nejednom výsměchu přestala sdělovat a její schopnosti byly odtajněny až zcela náhodně v dospělosti, kdy vstoupila do augustiniánského kláštera a vedla tichý život řeholnice. Byla odhalena také její stigmata (Kristovy rány na těle), která pečlivě skrývala a následně musela podstoupit různá vyšetřování ze strany církevních i světských úřadů ve snaze odhalit pravost či podvod jejích schopností.

Čas od času se objevují různí vizionáři, proroci či lidé nadaní zvláštními schopnostmi a o mnohých se ani nedozvíme, protože podobně jako Emmerichová se snaží svoji výjimečnost ukrýt, neboť ji nepovažují za nic neobvyklého, sami si neuvědomují mimořádnost osobních schopností, a jakákoliv popularita pro ně bývá v mnohém ohledu jako pokoušení lidského ega, zneklidnění jejich vnitřní tiché stezky. Mne samého Emmerichová fascinuje podrobnými a popisnými vizemi. Zmapovala veřejný život Kristův prakticky den po dni. Její informace jsou natolik široké, že přesahují běžný rámec církevního vědění, což se zejména v katolických kruzích stává malinko problémem, nicméně Jan Pavel II. tuto mimořádnou ženu přece jen blahořečil, je tedy uznávaná, avšak mnozí mají potíž její informace uznat, protože přesahuje biblický rámec známých sdělení. Ona dokladuje např. Ježíšovy cesty na Kypr, do Persie nebo Egypta.

To jsou pro mnohé nepřijatelné informace, mě však o to více zajímají. Navíc její popis krajiny, zvyklostí, názvů a příbuzenských vztahů je natolik přesný, že je mimo veškerou pochybnost jakákoliv manipulace či podvod, zvláště u nemocné ženy, která nevytáhla paty ani za humna.

Všímám si, že dnes se obecně čte čím dál méně, ale když se mi dostaly do rukou první knihy Emmerichové, chtěl jsem další a zjistil přitom, že nelze tuto literaturu sehnat ani v antikvariátech. V devadesátých letech se rozpadlo vydavatelství, které se onou vizionářkou zabývalo a nestihlo už vydat celý komplet, ten byl navíc už dávno rozebrán. A tak jsme s kamarádem uchopili tuto hozenou rukavici, založil jsem malé vydavatelstvíčko a postupně jsme jeden díl po druhém přiváděli k životu. Nebylo to snadné, neměli jsme prostředky a ještě dnes splácím půjčky na vydání, ale podařilo se nám během dvou let uvést celý soubor do života. Dosud nikdy v naší zemi nebyl úplný soubor vydán. My jsme pojali toto dílo zcela nově, upravovali jsme překlad z němčiny, dávali mu krásu libozvučné staré češtiny, zároveň však vhodné pro dnešního čtenáře, doplnili soubor krásnými ilustracemi a můžeme říci, že na jaře tohoto roku vyšel poslední díl, kterým jsme vydání souboru zakončili.

Žijeme v době, kdy jsme dnes a denně zaplavováni ustrašenými e-maily či prezentacemi o postupném pronikání arabské kultury, o přistěhovaleckém nebezpečí, o nekompromisních výrocích lidí jiné pleti a přitom sami podstatu naší evropské kultury vůbec neznáme. Podívejme se na dnešní společnost. Všichni lidé něčemu věří, vysoké procento lidí se „zajímá o duchovno". Kdekdo navštěvuje přednášky a semináře, ale málokdo umí popsat kořeny naší kultury.

Sem tam si někdo vzpomene, že jeho babička chodívala se zpěvníkem do kostela, ale kdybychom měli hovořit o křesťanství jaké je, z čeho povstalo, kde pramení jeho učení, potom bych se obával výsledku, že by byl dost tristní. Proto tady vznikají strachy a obavy z jiných kultur, protože tu vlastní ani neznáme, a ve své bohorovnosti chceme být sami sobě pány a vládci. Existuje jedno hezké rčení, že jsme papežštější než papež, chybí nám pokora a uznání tradičních hodnot. Proto jsem se pustil do vydávání knih, které pomáhají člověku ozřejmit podstatu křesťanství poněkud jiným než církevním jazykem. A pokud je lidé čtou s láskou, jsem přesvědčen, že lépe pochopí naši křesťanskou identitu a tradici, k níž se jako Evropané hrdě hlásíme.
   Mgr. Rudolf Špaček, farář Církve čs. husitské v Hlinsku

www.bibliofil.webnode.cz – jednotlivé knihy či celý soubor lze objednat na těchto stránkách