A také nepřijel na koni a se slavnostním průvodem, ale jen v nákladovém prostoru auta sochaře Petra Dvořáka z Prahy. Ten také se syny Petrem a Pavlem přes 300 kg vážící sochu ve svém ateliéru zhotovili. A také ji tentýž den, krátce po 11. hodině, na připravený podstavec na muzejním nádvoří jičínského zámku postavili. Zde bude zakrytá Valdštejnova socha čekat až na slavnostní odhalení v rámci Valdštejnských slavností 24. května odpoledne.
V čele armády
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vévoda frýdlantský, vrchní velitel císařské armády, admirál císařského loďstva baltského a oceánského moře, vladař čtyř vévodství a jeden z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy byl zavražděn v Chebu 24. února 1634, tedy před 380 lety. Tím skončila strmá kariéra, kterou si tento původně chudý šlechtic dokázal během 51 let svého života vybudovat. Jeho smrtí skončilo i zlaté období Jičína, z něhož chtěl vybudovat (a také s tím začal) hlavní město svého vévodství. To se mu bohužel nepodařilo realizovat, ale i tak v Jičíně z jeho doby zůstala řada památek, které dodnes přitahují pozornost odborných i laických návštěvníků.
56 slavných velitelů
Jičín si letošní 380. výročí Valdštejnovy smrti připomene mj. právě odhalením jeho sochy. Ta je bronzovou kopií mramorové sochy, kterou v roce 1873 vytvořil významný český sochař Ludvík Šimek (1837-1886) pro vídeňské Vojenské historické muzeum, tzv. Arzenal. Je součástí tamní galerie mramorových soch 56 vojevůdců rakouské monarchie. Z nich jsou od Šimka i sochy generálů Pappenheima a Johanna von Werth a také hraběte Šporka.
Sádrový model téměř dva metry vysoké Valdštejnovy sochy se zachoval a dnes je umístěn v nice jedné z recepcí Senátu České republiky ve Valdštejnském paláci v Praze. Valdštejn je na něm zpodobněn v dobovém oblečení, v rukavicích a vysokých jezdeckých botách s ostruhami. Přes pravé rameno má zavěšenu šerpu se závěsem pro kord po levém boku, na krku řád zlatého rouna a masivní kříž. V pravé ruce drží o bok opřenou maršálskou hůl, o bok má opřenu i levou ruku a za levou vykročenou nohou má odloženu helmici.
Podle Šimkova modelu byla již v roce 2009 firmou sochaře Petra Dvořáka z Prahy odlita bronzová kopie, která byla postavena na severním nádvoří Valdštejnského paláce v Praze a zde slavnostně odhalena 16. října 2009. Nová jičínská socha je tedy její jakousi, sice o pět let mladší, ale rovnocennou, sestrou. Byla také odlita firmou sochaře Petra Dvořáka, jiný je jen podstavec. Ten podle návrhu jičínského městského architekta ing. arch. Jiránka zhotovila z hořického pískovce společnost Kámen Ostroměř s. r. o.
Dar městu
Sochu i její podstavec získává město darem. Problém byl jen v tom, kde ji umístit. Z několika návrhů bylo vybráno místo v zámecké zahradě, které se ale z dodatečně zjištěných důvodů ukázalo jako nevhodné. Proto bylo vybráno místo při západním průčelí muzejního nádvoří zámku. To si vyžádalo určitou úpravu stávající dlažby a také opravu omítky nádvoří. Nádvoří tak získá, navíc s chystaným novým vstupem z náměstí přes informační středisko, přitažlivější vzhled. Jičín se tak přiřadí k ostatním s Valdštejnem spojeným městům a místům (Praha, Frýdlant, Libverda, Duchcov, Cheb), které Valdštejnovu sochu již mají.
A Jičín získá ještě něco navíc, a to u nás jako první. Ve čtvrtek 15. května byla také do Porotního sálu zámku umístěna Valdštejnova busta. Původně to měla být kopie celé sochy z patinované sádry, ale to se nesetkalo s všeobecnou podporou.
Řešení se nalezlo během odlévání bronzové sochy. To bylo nutno provádět po jednotlivých dílech, a na ty sádrový model předem rozřezat. A v tomto případě byl horní díl sochy odřezán tak šťastně, že sám o sobě představoval klasické poprsí.
Po drobné úpravě, provedené opět sochařem Petrem Dvořákem, byl tento díl odlit v sochařsko-štukatérském ateliéru akad. sochařky Niny Jindřichové v Mníšku pod Brdy v sádře a patinován. Vznikl tak neplánovaný kompromis, pro Porotní sál asi nejvhodnější.
Jičín tak získává najednou dvě sochařská díla, zpodobňující Albrechta z Valdštejna. A tak bude mít již na zvídavé dotazy návštěvníků města „A kde máte vlastně toho Valdštejna?" daleko snadnější odpověď. Václav Rybařík