Na místě ale vyskákalo osazenstvo autobusu a ukázaly se zlaté české ručičky. Vystoupení Jičíňáků na „pikniku historicznem na Swidnickem Rynku" bylo včasné a skvělé. I když psáno polsky, naši Poláci nám rozumějí.
Valdštejnské slavnosti se rozšířily i do Polska, protože vévoda ve Swidnici třikrát pobýval. Bylo to na Rynku v domě u zlaté koruny. Však ta koruna tem ještě je a když jsme ji fotili, seděl na ní svidnický holub. Jičínské vystoupení stánkové spočívalo v barokní komponované krajině, která představovala i lípovou alej, kde spolu závodili Rumcajs a Manka, ale v Polsku ji říkají Hanka. Polské děti si tyhle závody na kličku užívaly. Jakož i střílení kuliček z děla a biliár na jičínském náměstí. Dále tu byl stánek MIC s prospekty, samozřejmě v Polštině. Následoval stánek drátenický, suvenýrový, tiskařský, perníkářský a bylinkový. Fronta byla u lodžií, které se pekly z bramborového těsta, na místě si ho děti vyválely. Ani okno jsem nedostal na ochutnání.
Všemu předcházela ekumenická mše v evangelickém kostele, který vypadá jako velký hrázděný barák, prý se tam vejde 7000 lidí. Otčenáš v polštině byl docela srozumitelný, jakož i kázání, kde zněla slova „togo samego boga, mrawnost i etika". V průvodu pak byla spousta vojska, hejtmanů a radních všelijaký, všichni v historických kostýmech. Vpředu byly neseny vlajky Swidnice a Jičína.
Nu a pak na Rynku pestrý program, který končil kvartetem a jak bývá zvykem, muzikanti stále přidávali. Kdo měl čas a chuť, porozhlédl se po městě. Katedrála sv. Stanislava a Václava je úžasná. Ale velmi zaujal bronzový Jan Pavel II. na náměstí před chrámem. Klečící nachýlená postava opírající se o berlu. Skvělý symbol.
Ano, jistě, kuloáry, rozhovory. Podstatné jsme si dokázali říct. I o lipové aleji, kolik je tu stromů, i o tom, kolik si vydělá průměrný Polák. I když přepočet zlotých přes eura byl náročnější. I další zajímavosti. Třeba, že polské děti jsou úplně stejné, jako naše. Bohumír Procházka
