Přehlídka všech nominovaných, spojená s oceněním i s výstavkou, se uskuteční dnes v 16 hodin v gymnáziu v Nové Pace.

Štefanská korespondence je sondou do dnešní doby. Ukázka toho, že nemáme jenom důvod hudrovat a stěžovat si, jak je dnes špatně. Že jsou pěkné věci, které si dělají sami lidé. Pro sebe i pro druhé.

S panem inženýrem Turkem jsme jednou počítali, na kolika varhanách na Jičínsku hrál. Nedopočítali. Ale vím, že to bylo přes deset. Tak ten v omluvence napsal: „Jedenkráte jsem měl možnost se tohoto předávání zúčastnit a to ve Slatinách a byl to pro mne nezapomenutelný zážitek, ať již připraveným kulturním programem, tak setkáním s lidmi, kteří pro kulturu jičínského regionu dělají tolik záslužné práce. Je to úžasné, že těmto aktivitám věnují nejen mnoho svého volného čas, ale často musí čelit různým překážkám, nepochopení a někdy i závisti a nenechají se odradit."

Omluvu poslal i český recitátor a autor skvělých pásem o významných osobnostech Alfred Strejček: „Přeji úsměv slavnostnímu večeru a srdečně Vás pozdravuji!" Škoda, že už nejsou programy ve Starých hradech, ani ve Vokšicích, kdy vystupovali s Hanou Kofránkovou a kytaristou Štěpánem Rakem."
Někteří kronikáři a knihovníci, samozřejmě i v ženském rodě, dělají svoji práci desítky let. Pan Petr Pavel z Bělé už pětačtyřicet roků. Z dopisů cítíme, s jakou nostalgií a trochu i smutkem předávají ti starší svou práci nástupcům.

O hořickém Daliboru stojí v dopise, že si zaslouží nominaci nejen za skvělou muziku a práci, kterou odvádějí, ale hlavně za to , že je to bezvadná parta nadšenců a dobrých lidí, kteří společně drží pohromadě vždy se skvělou náladou a opravdu nádherně lidským přístupem. Máme na okrese i pana učitele v mateřské škole, ale děti mu říkají skřítek. O něm Martina napsala. „Renda Vitvar je úplně báječný. Takovou míru empatie, jakou má on přirozeně v sobě, bychom těžko hledali. Děti ho milují, chtějí do školky i v sobotu! Po půl roce jeho působení, děti nepotřebují k zábavě žádné hračky. Prostě si umějí hrát samy se sebou, s imaginací, a příběhy se odvíjejí samy. Prostě v takových okamžicích my dospělí nedýcháme. Tak i tohle je Štefan.  Bohumír  Procházka