Sobotečtí zastupitelé před nedávnem odsouhlasili, že letos čtyři lidé dostanou Cenu města a jeden, Karol Bílek, získá nejvyšší možné ocenění, jaké obce a města mohou udělit: čestné občanství.

Výjimečnost v sobotu podtrhoval fakt, že právě vyšla jeho historická publikace Malé dějiny Sobotecka, druhý díl. Jak sdělil starosta Stanislav Tlášek, známý badatel a archivář slaví 75. narozeniny.

„Byl jsem nejdřív překvapen a naměkko," uznal Karol Bílek při otázce, jaké byly jeho prvotní pocity.

Zeptali jsme se ho i na publikaci. „Snažil jsem se o to, aby kniha byla čtenářsky přístupná. To je jedna strana věci. Kdybych dělal vědeckou práci, musel by v publikaci být obsáhlý poznámkový aparát. To by se kniha zvětšila přinejmenším na dvojnásobek. Na druhou stranu jsem také chtěl, aby si v tom početli i lidi, kteří mají rádi Sobotecko a nemají vyšší vzdělání, či povědomost o historii jako vědě. Je tam sice hodně jmen a letopočtů, ale všechny se vztahují k soboteckému kraji. U běžných čtenářů z tohoto místa skutečně může vyvolat nejrůznější vzpomínky na jejich předky nebo dřívější život," vysvětlil zaujatě.

Karol Bílek též přiznal, že vůbec není schopen odhadnout, jak dlouho vlastně na svém díle pracoval. Vždyť o Sobotecko a jeho historii se zajímá už od studentských let. Navnadil nás však svými plány: už se chystá třetí díl Malých dějin Sobotecka. Cílem badatele zkrátka je zmapovat vše důležité z bývalého soboteckého okresu, který fungoval mezi léty 1850 a 1949.

Karol Bílek, čestný občan Sobotky
Karol Bílek.Velkou část mládí prožil v Sobotce. Už jako student pracoval v archivu, ale také hrál ochotnické divadlo. Je členem Obce baráčnické. Pracoval v Okresním státním archivu v Jičíně. Založil Zpravodaj Šrámkovy Sobotky a do roku 1974 byl jeho hlavním redaktorem. V současné době je opět členem redakční rady.
Po roce 1968 ztratil místo a začal pracovat mimo obor jako noční hlídač v Československé autobusové dopravě. Později vedl pracoviště archivu ve Starých Hradech. Dodnes pracuje v Památníku národního písemnictví v Praze. Často se jako sobotecký patriot do svého domovského města vrací.
V jeho portfoliu najdeme třeba sborník Kdo je kdo v dějinách Sobotecka, knihu Zmizelé Sobotecko, publikaci Sobotecký hřbitov. Po obsáhlém studiu napsal obsáhlé Malé dějiny Sobotecka. Druhý díl je novinkou. 

Kdo jsou ocenění lidé a čím prosluli? Mezi laureáty je hasič, ale třeba i knihovník

František Stašek
Celý život pracoval pro rodné město Sobotku. Byl duší ochotnického divadla a organizátor prázdninových táborů. Sobotečtí divadelníci pod jeho vedením například nastudovali Vrchlického Noc na Karlštejně. Byl také autorem kroniky ochotnického divadla. Zpracoval studii Legionáři ze Sobotecka.
Ale především byl dobrovolným hasičem. Po velmi dlouhou dobu spolek vedl, a to velice úspěšně. Pracoval v Okresní inspekci státního požárního dozoru, čtrnáct let byl okresním velitelem hasičů. Dostalo se mu nejvyššího možného ocenění dobrovolných hasičů. Získal totiž ocenění Zasloužilý hasič. Cena mu byla udělena In Memoriam.

John Sramek
Syn nejstaršího bratra Fráni Šrámka. V roce 1948 z politických důvodů odešel ze země. Pracoval v Německu, pak odešel do Chile. Tam získal občanství a začal podnikat. Nicméně kvůli politickému vývoji se znovu rozhodl emigrovat. Tentokrát se cílem staly Spojené státy americké, konkrétně stát Michigan. V městečku Shelby nedaleko Detroitu se i s rodinou usadil. Dodnes tam žije.

Proslul jako knihkupec odkazující na českou kulturu. Dostal se do kontaktu se Škvoreckými, kterým zprostředkoval prodej děl z jejich nakladatelství 68 Publishers. Po listopadu 1989 zásoboval knihovny v naší republice publikacemi exilové literatury. Hlavně je díky tomu znám na vysokých školách. Finančně podporuje i město Sobotka, a to především odkaz Fráni Šrámka. Do České republiky zavítá zhruba dvakrát do roka. Má sice rodinu v USA, ale v Sobotce má nyní trvalé bydliště. Cenu převzal v zastoupení.

Jana Ouředníková
Od šesti let je sokolkou. Cvičila jako žákyně v roce 1948 na 11. všesokolském sletu v Praze. Později se zúčastnila i spartakiád a působila jako cvičitelka žákyň, dorostenek i žen. Jako úřednice pracovala ve Státní spořitelně v Sobotce a později i na Okresním úřadě v Jičíně.

V roce 1991 se výrazně zasloužila o obnovu Sokola v Sobotce a záhy se stala jeho starostkou. Ve funkci působila do roku 2004. Získala řadu ocenění a všeobecně se podílí na kulturním rozkvětu Sobotky.

Olga Bičišťová
V Sobotce je známa jako učitelka a významná kulturní činitelka. Pro žáky zajišťovala filmové a jiné umělecké pořady. Organizovala například zájezdy do divadel. Od roku 1991 do roku 2010 připravila se žáky 58 veřejných vystoupení pro všemožné příležitosti.

Nacvičila a zprostředkovala vystoupení při příležitostech důležitých kulatých výročí města Sobotky a jeho významných osobností. Obdivuhodné byly pořady, které uváděla před Vánocemi. Dopoledne se konaly pro školu, navečer pro veřejnost. Zasloužila se o vydání publikace Josef Fejfar: Moje paměti. Nyní píše učebnici Vlastivěda Sobotecka a v současnosti se též angažuje v přípravách festivalu Šrámkova Sobotka.