Je zajímavé, jak se člověčí nátura projeví na obrazech. A tady ještě více, protože obrázky visí na stěnách proti sobě, mezi tím dvě dámy vysvětlují, povídají a nabízejí. I obrazy, i cosi sladkého k jídlu a pití. Neboť, málo platné, umění i žaludkem prochází.

Při skleničce dobře se povídá. Většina návštěvníků vernisáže cítí se být povolána vyslovit svůj názor na umění, samozřejmě i pochválit dílo. Účast na vernisáži v sobotu 20. srpna byla bohatá, přišlo na padesát lidí, tedy i slov bylo dostatek. Výstavy v Bukvici jsou společenskou záležitostí. Qido pečlivě připraví zahradu. Poseká, na kamenné lavičky prostře deky, pěkně se tu sedí, nejen o obrazech povídá. Bývá zvykem, že paní starostka Eliška Formanová pozve hosty do kaple sv. Jana Křtitele i na exkurzi čerstvě vybudovaného společenského domu.

Pojďme ale k výstavě. Musela být mozaikovitě uspořádána, obraz vedle obrazu, aby se všechno vešlo. Tvůrčí potenciál, zejména Olgy je vysoký. Přiznala, že za necelý rok zvládla na čtyřicet obrazů. Ne, nemusela se do ničeho nutit. Malířská vášeň řekla si sama. Maluje krajinky, zejména les, a zátiší, to jest květiny. Doznává, že stačí mít před sebou tři, někdy jen jednu květinu, ale na plátně zjeví se pestrá kytice. Líčí, jak les, zejména v poslední době, oživují ptáci, či další tvorové. I lidé – milenci. Řekli jsme přece, že do pláten malířů promítají se lidské touhy, jinak skryté. Jejím malířským materiálem je olej, nanášený na sololit, nebo plátno.

U Jany dominuje příběh. Smyšlený, nebo reálný, zejména z dětství. Obrázky, které nám starším připomínají Slabikáře. Často dění na venku. Práce na poli, k tomu logicky příslušný ohníček.

Ale i třeba děti na stromě. Seřazené pode věku. Kousek rodinného rodokmenu. Odpovídající technikou je k tomu akvarel, pastel, tempera. Ty umožní jemnější výraz. Optimismus. Láska k bližnímu. To je smysl díla. Obrazy a obrázky Jany Pokorné a Olgy Řehákové budou v Bukvici k vidění do 25. září.

Popisovaná vernisáž byla už jedenapadesátá v řadě od založení galerie. V návštěvní knize se podepsal šestitisící návštěvník. Přesněji návštěvníce. Je jí paní Květa Šádková z Podůlší. Dostala od pana malíře Valtera pěkný obrázek chaloupky.    Bohumír Procházka