Ten je v čele sálu a jmenuje se Symfonie. Obrazy, oleje na plátně, s ponechanými stroji, asi starými mlátičkami a rozebranými motory, se dobře snášejí.

Výstava se jmenuje Smíření a mistrem obrazů je ukrajinský malíř Peter Lebedinets. Vzhledem k jeho vlasti je pochopitelný i název expozice. Ale symbolika je širší. Patrně poprvé v Jičíně se spojuje umění výtvarné s prostředím továrním. Příměr pak pokračuje i v tom, že zemědělské stroje firmy Knotek se dovážely i na Ukrajinu, kde pomáhaly zemědělství k tomu, aby země byla nazývána obilnicí Evropy.

Třeba ještě dodat, že iniciátorem a hlavním mecenášem výstavy je František Gabriel, hoteliér z hotelu Praha. Samozřejmě kromě podporovatelů dalších. On, jako Volyňský Čech, zmíněnou symboliku uzavírá. Pro úplnost třeba dodat, že výstava vlastně vznikla náhodou, na základě rozhovorů u stolku v kavárně.

Ano, každá vernisáž je společenskou záležitostí, pro někoho možná i snobskou. Tady se však sešlo mnoho Lebedinnetsových krajanů a je na bíledni, o čem byla hlavní řeč. K věci se mohl vyjádřit ukrajinský velvyslanec v ČR pan Borys Zajčuk, či bývalý náš ambasador na Ukrajině Karel Štindl. I mnoho přítomných Gabrielových přátel.

Pojďme však k obrazům. Nejstarší je datován rokem 1998, nejmladší vznikl letos.

Když byla zmínka o symbióze kumštu výtvarného s továrním prostředím, je třeba dodat, že obrazy jsou žánru abstraktního. Barevné a tvarové kompozice. Už jejich názvy, jako Počátek, Kolísání, Rozjímání cosi napovídají. Právě tak jako centrální Symfonie. Olej, často v silné vrstvě, svou plasticitou vjem dotváří. Kontury barev pak nejsou hravě pokroucené. Jejich půvab hledejme v kontrastu barevných odstínů. Pokud někdo posuzuje kvalitu obrazům podle ceny, tak ta se pohybuje od 14 000 až po 227 tisíc. Pan malíř je mladě vyhlížející šedesátiletý sympaťák, který si ani při vernisáži nepotrpí na velké řeči.   Bohumír Procházka